To máte takhle nápad, který se vám zdá smysluplný, realizovatelný a zároveň i uchopitelný, co se týče výsledku Takové malé semínko. Rozhodnete se do toho svého projektu jít – víte, že to stojí čas, finance, odříkání dovolené a občas i to ponocování. Nové zkušenosti, výzvy. Jdete do projektu naplno. Požádáte své známé, o kterých víte, že mají podobné smýšlení, již v minulosti měli zájem jít do projektu a myslíte si, že byste mohli být skvělý kolektiv a každý by mohl svým dílem přispět k vývoji myšlenky.
Jenže: v okamžiku, kdy přijdete s již hotovým plánem realizace a prezentujete svůj projekt těm zájemcům, tak najednou, jakoby všichni měli spoustu práce nebo tu práci nemají, osobní problémy, rodinné záležitosti, nemoc, nechuť a no a nakonec i nedůvěra v realizaci (moc to stojí, co by na to řekli děti, teď chodím plavat, vozím dítě na trénink, mám novou práci nebo dokonce vám řeknou, že je to utopie a že se nikdy nepodaří. No a někteří dokonce mají tu drzost říci, že až to „poběží“, tak se přidají – třeba jako manažeři nebo ředitelé.
No a tak si jedete ten svůj projekt sami. Pomalu, každý den vylepšujete, tvoříte, posouváte se. Jde to pomalu, ale v každém případě si děláte pohled na vývoj, další kroky, které se vám v průběhu realizace mění – díky událostem, lidem, potřebám. Uplyne čas, a daří se vám. Ne, nejezdíte na exotické dovolené, ale stále zlepšujete. Najednou se k vám začínají přidávat lidé se stejnou myšlenkou, tvoří s vámi, jste tým. Úspěch se dostavil. Jenže najednou se odkudsi přiženou ti, co vás v tom na začátku nechali. Prý, že jste dobrý, skvělý a šikovný. A že by chtěli taky být součástí tohoto týmu. „Jaký je plat? Co mi můžeš jako benefit dát? Dovolená 25 dní? auto služební?“ No prosím. A co dáte vy tomu projektu? Kde jste byli na tom začátku? Teď chcete být ředitelem či namyšleným manažerem? Tak se to ale nedělá. Nikdo se nestane ředitelem přes noc a to platí i všeobecně pro ty „nevolené“ poslance. Proto i Občanský parlament má svůj charakter. Kdo chce rozhodovat a mandát mít, musí si vše řádně projít. Od kandidátky přes přísahu až po tvorbu nových zákonů. A tak pokud opravdu chcete být v týmu skutečných vlastenců, přikročte do Občanského parlamentu.
Nemáme zde žádnou kantýnu, nehrajeme hry na streamu, ale pracujeme na opravě všech zákonů.
A to se – věřte – jednou podaří. A já říkám – nebude to trvat dlouho, a občané tu budou mít své slovo.
Je to jako se stromem. Protože když ten strom zasadíte, staráte se, jste trpěliví, tak jednou z něho vyroste pořádný strom, s pevnými základy – kořeny, stabilním kmenem a neustále se rozvíjející korunou.
Hana Wilczková
Poslanec Občanského parlamentu
