Autor: Marie Zuzaňáková (člen Referenda ČSR)
Dnes z trochu jiného soudku.
Chameleon je zvláštní zvíře. Koulí očima na všechny strany, jazyk vystřeluje na délku vlastního těla a jeho vlastnost měnění barvy je všeobecně známa. I když to není zvíře vhodné na mazlení je často chován jako domácí mazlíček.
Je velmi zajímavé sledovat takové zvíře. Většinou se pohybuje pomalu, spíše trhanými pohyby. Jeho prakticky jedinou obranou je splynutí s okolím. Zde je jeho umění změnit barvu k nezaplacení. Dokáže splynout tak, že kolikrát koukám přímo na něj a vůbec ho nevidím. Až zakoulí některým okem tak zjistím, že jej mám přímo před nosem.
Druhý důvod změny barvy je ukázat jakou má náladu a zaujmout partnerku. V tomto případě naopak barvami jen hraje. Samozřejmě v rámci druhu. Každý druh má svou paletu barev.
Při lovu se rozhlíží jak je známo každým okem jinam a když kořist zahlédne, zaměří na ni obě oči a vypálí. Někdy se stane že netrefí. Vtipná situace nastane, když místo cvrčka chytí jen haluz. V tom případě se již stalo, že haluz byla silnější a milý chameleon upadl. Naštěstí to se nestává často a vždy zůstane viset za ocas, který mu slouží jako pátá končetina, takže ke zranění nedochází. Což asi ve volné přírodě nebude tak úplně pravda. Tam naopak ke zranění dochází celkem často.
Doma chováme chameleona v teráriu s potřebným osvětlením a spoustou haluzí a rostlinek, ať má po čem šplhat a kde se ukrývat. Na léto má ubytování ve venkovním teráriu z králičího pletiva aby si mohl užít i pravého slunce.
Přemisťování je také někdy divoké. Sundat jej z haluze je téměř nadlidský výkon. Člověk by nevěřil kolik síly má takový malý tvor v pacičkách. A když zatne drápky do prstu až Vám zbělá. Dokonce mě jednou kousl do palce ruky a cítila jsem to až v lokti a to nemají zuby. Takový je to stisk.
Prostě jsou to malá, ale zajímavá zvířátka.
172,363 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
