Není bezvládím kritizovat stát, politiku, či její představitele, ačkoliv by to stát velmi rád v tomto zařazení viděl, aby se mohl lépe nesmyslně obhajovat.
Vydáno samizdatem v roce 2003 – Novodobá otroctví
Kapitola 17
Kritika státu není bezvládí
– Není bezvládím kritizovat stát, politiku, či její představitele, ačkoliv by to stát velmi rád v tomto zařazení viděl, aby se mohl lépe nesmyslně obhajovat.…
– Jeho představitelé se vždy a neustále snaží problémy a problematiky komplikovat a za řešení neustále vznikajících komplikací se schovávají a řeší komplikace jen dalšími komplikacemi.
– Pravdou je však, že čím více se vymlouvají, tím více vymýšlejí, bez ohledu na důsledky a zhoršují celkovou situaci do tak neprůhledného stavu, až je neřešitelný.
– Přidávají zákonů jako slov vypuštěných při svých projevech, až si zákony začnou odporovat a ve svých podstatách pomalu a jistě likvidují práva lidí i občanů a nesporně i původní princip státu.
– Heslo „V jednoduchosti je síla“ se stává cizí a vzniká stav, kdy zanikají pojmy a vládnou naopak dojmy. O zoufalém stavu inteligence zákonodárců nelze pochybovat, natož o jejich odborné způsobilosti. A tak nám pod demokratickou rouškou demokraticky zvolených zákonodárců vzniká naprosto nedemokratické a zneužívané prostředí nadměrných a nesmyslných zákonů, se kterými souběžně roste státní moc a zaniká právo občanů.
– Samozřejmě o stínových manipulacích s našimi zákonodárci, následně se zákony, celým státem a státní mocí ze strany vybraných koumáků nelze pochybovat také. Zejména za nesporná „inteligence“ našich již zmíněných zákonodárců. Na negativním výsledku nic nemění ani to, zda je momentálně u kormidla koumák lupič nebo koumák kolaborant, či koumák vůdčí egocentrista nebo vůdčí skupina koumáků nějakého skupinového, nadnárodního či zpolitizovaného zájmu a zda i televize a média pracují pro jednoho nebo druhého.
– Jsme tedy v situaci, kdy je nám rádoby demokraticky dovoleno zvolit si nachystané zákonodárce, jejichž výsledkem je zákonodárný zmatek, umožňující koumákům zmanipulovat celý stát a nás použít jako ekonomické otroky, kterým je milostivě povinně dovoleno býti občany a na takový stát pracovat.
– Kritiku ani zrušení takto zmanipulovaného státu proti vlastním občanům nelze považovat za bezvládí. Maximálně ji lze považovat za ukazatel cesty, kde a jak chobotnici přistřihnout chapadla.
– Chobotnice samozřejmě vypouští černý mrak klamu, stejně tak, jako mafie, které se právem chobotnice říká, a stejně tak, jako koumáci prorostlí do státního aparátu manipulující s námi jako kočka s myší v domácích i nadnárodních rozměrech.
– A tak tedy nám nezbývá, než kalich zhořklého mléka buď pít do dna, nebo vylít na smeťák. PS: Jestli jste si totiž nevšimli, mléko dnes již dávno nekysne, ale hořkne. Nevěříte? Vyzkoušejte si to. Krmí nás globalizovaným euro-šrotem.
