V posledních týdnech sledujeme všude v informačním éteru, kde všude a jaké události a škody nám v naší české kotlině páchá počasí. V dnešním článku ale opravdu nechci hovořit o počasí.
Dnešní článek chci věnovat spíše našim spoluobčanům, kteří si vzali za povinnost ihned reagovat, když třeba právě počasí začne páchat škody a ohrožovat životy a bezpečnost obyvatelstva.
Ano, správně, v dnešním článku chci poděkovat všem hasičům, zdravotníkům a policistům.
Na Armádu České republiky samozřejmě nezapomínám, i ona výrazně pomáhá v krizových situacích, ale dnešní článek je věnován nevojenskému sektoru.
Policisté, lékaři, hasiči – jsou to právě oni, kteří po zavolání na tísňovou linku bez váhání vyrážejí do terénu, netušíc, co je po příjezdu k zásahu čeká nebo zda se zase v pořádku vrátí na základnu a ke své rodině.
Hasič, zdravotník, policista, každý z nich musí v rámci svého povolání plnit svou povinnost.
Někdo by možná řekl: ,,Vždyť je to jejich práce, to je přece samozřejmé“?
Opravdu?
Možná?
Koneckonců každý zaměstnanec má své povinnosti a ty si buď plní, nebo přestává býti zaměstnancem.
Ovšem lze pokládat za rutinní povinnost a samozřejmost nebojácnost a odhodlanost hasiče, který riskuje život, aby život zachránil? Nebo leteckého záchranáře, který visí na laně pod vrtulníkem, aby se dostal k pacientovi? Nebo policisty, který se postaví násilníkovi nebo vrahovi, aby ho dostal takzvaně z ulice?
Osobně práci těchto bezpečnostních složek jako samozřejmost nevnímám a tyto ,,malé“ lidi, kteří dnes a denně pracují v terénu, beru jako velké hrdiny.
To je také jeden z mnoha důvodů, proč jsem se stal poslancem Občanského parlamentu. Protože Občanský parlament má jako jediný kompletní program, který dává jasný směr k zajištění toho nejlepšího nejen pro činnost bezpečnostních a záchranných složek, ale pro všechny občany a Českou republiku jako celek. A to jak z hlediska materiálního, finančního, tak i sociálního.
Ovšem i zde platí ,,CO SI SAMI NEUDĚLÁME, MÍT NEBUDEME“
Předseda Výboru bezpečnostního
Jiří Daniel
