Tři přání
Už nějakou dobu mi hlavou běhala myšlenka o tom, co by si v dnešní době lidé přáli kdyby měli k dispozici zlatou rybu nebo kouzelného dědečka a měli tak tři přání. Dnes jsem tento nápad realizoval. Každému koho jsem dnes potkal ať už v práci, v obchodním centru nebo cestou domů, tak tomu jsem položil jednoduchou otázku.
,, Představte si, že jsem kouzelný dědeček a můžu vám splnit tři přání, prosím bez přemýšlení. Co by jste si přál/přála.“
Odpovědi mne docela mile překvapili. Nebudu zde rozepisovat těch zhruba 75 přání, protože to ani nebylo smyslem tohoto průzkumu. A ani zde nebudu dělat tabulku nejčastějších odpovědí. Myslím že grafů, tabulek máme všichni víc než dost.
V kostce jen shrnu co se lidem při této nabídce honí hlavou.
Ty co má otázka zaskočila v práci, jako první přání měli, jít domů. Svítilo sluníčko, tak je to pochopitelné. A pak už se to lišilo člověk od člověka. Jít do bazénu, na pivo, na večeři do restaurace, mít šéfa který se opět začne věnovat firmě a ne vzdušným zámkům, zdraví, štěstí a lásku.
A ti co zrovna v práci nebyli, tak většinou chtěli barák, auto, vyrazit do společnosti, na diskotéku, koncert nebo do divadla.
Prostě nic nenormálního, obyčejná přání, obyčejných lidí. Všimli jste si, že jsem se nezmínil o přání konce C-19, chyba není ve vás, ve mně ani v matrixu. Ze 75 přání bylo jenom jedno , které chtělo jeho konec. Nejvíce ze všech oslovených, mě dostala paní v trafice. Měla jen jedno přání a to už nikdy nepracovat. Když jsem se zeptal proč zrovna to, tak naprosto s klidem a rozvahou pravila.
„Ne proto, že by mě práce nebavila, nenaplňovala, ale je mi zle z těch lidí, kteří s respirátorem na svůj ksicht nasadili do svých mozků aroganci, idiocii a debilitu.“
To opravdu nemělo chybu, a já šel do kolen.
Co z toho všeho plyne?
Že jsme někteří pořád ještě zcela normální.
A co vaše tři přání?
Jiří Máj 24.3.2021 okresní koordinátor Karlovy Vary
