Co je paradigma a proč o něm vůbec mluvit, pokud chceme skutečnou změnu České republiky?
Paradigma je základní rámec našeho myšlení. Je to soubor představ, které jsme si zvykli považovat za samozřejmé.
Kdo má rozhodovat o našem státě?
Jakou úlohu má občan?
Má občan pouze jednou za několik let odevzdat hlas, nebo má mít možnost ovlivňovat veřejné věci průběžně?
Má politika občanům vládnout, nebo jim sloužit?
Právě odpovědi na tyto otázky tvoří politické paradigma společnosti.
VYMĚNIT JMÉNA NESTAČÍ
Česká republika zažila mnoho vlád, ministrů, politických stran i předvolebních slibů.
Přesto se stále vrací stejná otázka:
Stačí vyměnit politiky, pokud zůstane způsob fungování systému prakticky stejný?
Pokud chceme skutečnou změnu, nestačí hledat dalšího člověka, který nám slíbí, že všechno napraví.
Musíme začít diskutovat o samotných pravidlech.
Jak kontrolujeme ty, kterým jsme svěřili moc?
Jaká má být jejich odpovědnost?
Jak může občan zasáhnout mezi volbami?
Která rozhodnutí mají dělat zastupitelé a o kterých by měli rozhodovat občané přímo?
Jak zajistit, aby občanská účast nebyla pouze formální?
To jsou otázky změny paradigmatu.
OBČAN NENÍ DIVÁK
Jedním z největších problémů demokracie vzniká ve chvíli, kdy se občan začne považovat pouze za diváka.
Jednou za několik let vhodí hlasovací lístek do urny a potom sleduje, co s jeho zemí udělají ostatní.
Občanský princip však může stát na jiné myšlence:
Stát není něco, co stojí nad občany. Stát tvoří občané.
To zároveň neznamená společnost bez pravidel, institucí nebo odborníků.
Právě naopak.
Silnější účast občanů potřebuje velmi přesná pravidla, kvalitní informace, transparentnost, kontrolní mechanismy a ochranu menšin i jednotlivce před momentální vůlí většiny.
OD STĚŽOVÁNÍ K ODPOVĚDNOSTI
Změna paradigmatu proto není pouze požadavkem:
„Politici se musí změnit.“
Začíná mnohem nepříjemnější otázkou:
„Co jsme ochotni změnit my sami?“
Chceme-li větší právo rozhodovat, musíme přijmout také větší odpovědnost za svá rozhodnutí.
Nestačí říkat, co nechceme.
Musíme umět říci, co chceme místo toho a jak přesně to má fungovat.
Chceme referendum? Za jakých podmínek?
Chceme větší odvolatelnost představitelů? Koho, kdy a jak?
Chceme občanské iniciativy? Kolik podpisů má být potřeba?
Chceme větší kontrolu veřejných peněz? Jak bude kontrola prakticky fungovat?
Chceme občanské sněmy či shromáždění? Jak budou jejich členové vybíráni a jaké budou mít pravomoci?
Teprve zde začíná skutečná debata o občanském systému.
ČESKÁ REPUBLIKA A MOC LIDU
Český ústavní pořádek už dnes vychází z velmi důležitého principu:
Lid je zdrojem veškeré státní moci.
Otázkou tedy není pouze to, zda občan má být zdrojem moci.
Otázkou je:
Jak velkou skutečnou možnost má občan tuto moc mezi jednotlivými volbami vykonávat a kontrolovat?
Právě zde může začít debata o moderním občanském systému.
Ne o zrušení demokracie.
O jejím prohloubení.
Ne o hledání dalšího spasitele.
O vytvoření pravidel, která budou fungovat bez ohledu na to, kdo právě sedí ve vládě.
ZMĚNA PARADIGMATU ZAČÍNÁ OTÁZKOU
Možná největší změnou není nový politik, nová strana ani nové heslo.
Možná jí je okamžik, kdy občané přestanou říkat:
„Kdo to za nás opraví?“
a začnou se ptát:
„Jak vytvoříme systém, ve kterém budeme mít právo rozhodovat, možnost kontrolovat moc a zároveň odpovědnost za společnou zemi?“
Protože skutečně občanský stát nemůže vzniknout pouze změnou zákonů.
Musí vzniknout také změnou způsobu, jakým občané přemýšlejí o vlastní roli.
A právě tomu můžeme říkat změna paradigmatu.
146 zobrazení celkem, 90 zobrazení dnes
