Přestaňme se spokojovat s tím, že nám někdo znovu popíše problém. Začněme požadovat řešení.
VAROVÁNÍ: Tento článek není návodem, komu věřit. Je výzvou, abychom znovu začali klást otázky.
Každý den se na nás valí další videa, rozhovory, komentáře a „odhalení“. Dozvídáme se, že něco nefunguje. Že stát ztrácí kontrolu nad strategickou infrastrukturou. Že zemědělství čelí problémům. Že zdravotnictví potřebuje změny. Že digitalizace může kromě pohodlí přinášet také otázky soukromí a bezpečnosti.
Dobře.
Ale většinu těchto problémů už dávno známe.
Proto se ptám:
PROČ NÁM TO POŘÁD JEN ŘÍKAJÍ?
Kde je pokračování?
Říci A znamená pojmenovat problém.
Říci B znamená předložit konkrétní řešení.
A právě ono B v české veřejné debatě často zoufale chybí.
ZKUSTE POLOŽIT JEDINOU OTÁZKU
Až vám příště někdo ve videu půl hodiny vysvětluje, jak je všechno špatně, zkuste se zeptat:
„Dobře. A jak to konkrétně opravíme?“
Ne, kdo za to může.
Ne, kdo je větší viník.
Ne, koho máme nenávidět.
Ale:
Jaký zákon chcete změnit?
Co má být ve vlastnictví státu, obcí nebo občanů?
Co má být zakázáno?
Co má být garantováno?
Kdo ponese odpovědnost?
Jak bude občan kontrolovat ty, kteří rozhodují?
A jak zabráníme tomu, aby se za čtyři roky všechno vrátilo do starých kolejí?
Najednou se debata stává mnohem obtížnější.
Protože kritizovat umí téměř každý. Postavit funkční alternativu je úplně jiná disciplína.
- STRATEGICKÝ MAJETEK: KDE KONČÍ TRH A ZAČÍNÁ BEZPEČNOST STÁTU?
Jedno z videí otevírá otázku privatizace strategických podniků a sítí po roce 1989 a zejména po období opoziční smlouvy.
Padá zásadní otázka:
Má být voda, energetická infrastruktura, přenosové a distribuční sítě či další kritická infrastruktura pouze předmětem podnikání, nebo představují základní bezpečnostní kostru země?
Tady už nestačí heslo „všechno znárodnit“ ani opačné „trh všechno vyřeší“.
Potřebujeme přesně určit:
- co musí zůstat pod veřejnou kontrolou,
- co může provozovat soukromý subjekt,
- kdo infrastrukturu skutečně vlastní,
- kam odcházejí zisky,
- kdo financuje její obnovu,
- kdo odpovídá za její odolnost při krizích.
Například český zákon už dnes rozlišuje vlastníka a provozovatele vodovodu či kanalizace a ukládá vlastníkovi povinnost zajistit plynulé a bezpečné provozování a vytvářet prostředky na obnovu.
Takže znovu:
Jaké konkrétní změny chceme?
Bez odpovědi je kritika jen hlasitým popisem současnosti.
- ZDRAVOTNICTVÍ A OČKOVÁNÍ: NE VÍRA PROTI VÍŘE, ALE OTEVŘENÁ DATA
Další video přináší velmi ostrou kritiku dětského očkování. Pediatr Tomáš Lebenhart v něm podle přepisu vyslovuje závažná tvrzení o nežádoucích účincích vakcín, neurologických následcích, kombinovaných vakcínách i účinnosti očkování.
Taková tvrzení nemají být ani automaticky přijímána jako pravda, ani umlčována jen proto, že jsou kontroverzní.
Mají být konfrontována s daty.
Současně je fér říci, že některá tvrzení z videa jsou v rozporu se závěry rozsáhlých vědeckých hodnocení. Například příčinnou souvislost mezi očkováním a autismem dostupné kvalitní studie nepotvrzují.
A právě tak má podle nás vypadat skutečná veřejná debata:
Tvrzení. Důkaz. Protidůkaz. Data. Odpovědnost.
Občan nemá být ani poslušným pacientem bez otázek, ani rukojmím strachu z internetu.
Má mít právo na úplné informace o přínosech, rizicích, nežádoucích účincích, alternativách a dostupných vědeckých poznatcích.
A především musí existovat důvěryhodný systém kontroly, ve kterém se nepříjemné otázky nezametají pod koberec.
- COVID: NEZAPOMEŇME, ALE TAKÉ NEZŮSTAŇME UVĚZNĚNI V MINULOSTI
Další video hodnotí období covidu jako ukázku toho, jak může strach ovlivnit chování společnosti.
Můžeme se přít o jednotlivá opatření. Můžeme mít různé názory na roušky, lockdowny, očkování nebo komunikaci vlády.
Mnohem důležitější otázka však zní:
Co jsme se z toho naučili pro příští krizi?
Jaká mimořádná opatření smí vláda přijmout?
Na jak dlouho?
Kdo je musí kontrolovat?
Jaká data musí zveřejnit?
Jak rychle musí soud přezkoumat zásah do základních práv?
A kdo ponese odpovědnost, pokud se rozhodnutí ukáže jako nepřiměřené?
Tohle je ono B.
- ZEMĚDĚLSTVÍ: BEZ JÍDLA NENÍ SOBĚSTAČNOST ANI SVOBODA
Další video upozorňuje na vztah mezi koncentrací CO₂, růstem vegetace a zemědělstvím.
Ano, vědecká literatura skutečně popisuje rozsáhlé „ozelenění“ části planety a významnou roli CO₂ fertilizačního efektu. To ale samo o sobě neznamená, že klimatická změna nemůže současně přinášet jiná rizika.
Právě proto potřebujeme méně sloganů a více poctivé debaty.
Pro Českou republiku je však ještě důležitější praktická otázka:
Dokážeme uživit vlastní obyvatelstvo, pokud přijde vážná krize?
Kolik potravin skutečně vyrábíme?
Kolik vyvážíme a následně dovážíme?
Kolik zemědělské půdy ztrácíme?
Jak chráníme vodu?
Jak zajistíme, aby český zemědělec nebyl ekonomicky likvidován systémem, ve kterém nedokáže konkurovat dovozu vyráběnému za jiných podmínek?
Potravinová bezpečnost není folklór.
Je to součást bezpečnosti státu.
- DIGITÁLNÍ IDENTITA: POHODLÍ, NEBO NOVÝ BOD ZÁVISLOSTI?
Do konce roku 2026 mají členské státy EU nabídnout evropskou digitální peněženku EUDI.
Má umožnit uchovávat a používat digitální identifikační údaje a další dokumenty a podle současných pravidel má být její používání dobrovolné.
Právě tady je nutné být přesní.
Není pravda, že současná pravidla automaticky zavádějí systém, který občanovi vypne peníze nebo cestování podle jeho chování.
Ale je naprosto legitimní ptát se na budoucí pojistky.
Co když se pravidla za deset let změní?
Bude vždy existovat nedigitální alternativa?
Může občan odmítnout použití digitální identity, aniž by byl prakticky vyřazen z běžného života?
Kdo uvidí historii ověřování?
Jak budou data oddělena?
Co se stane při kybernetickém útoku nebo dlouhodobém výpadku?
A především:
Jaké pojistky zabrání tomu, aby se nástroj vytvořený pro pohodlí jednou změnil v nástroj kontroly?
To není konspirační otázka.
To je normální otázka demokratické společnosti před zavedením významné infrastruktury.
A TEĎ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ
Všechna uvedená videa mají jedno společné.
VARUJÍ.
Jenže varování není program.
Odhalení není reforma.
Rozhořčení není zákon.
A milion zhlédnutí ještě nezmění fungování státu.
Můžeme dalších deset let sdílet videa o tom, co je špatně.
Můžeme se každý večer znovu rozčílit.
Můžeme napsat tisíce komentářů.
A systém pojede dál.
Proto musí přijít otázka, které se podle nás věnuje příliš málo pozornosti:
CO TEDY UDĚLÁME?
Chceme-li změnit zdravotnictví, napišme, jak má nový systém fungovat.
Chceme-li chránit české zemědělství, stanovme konkrétní pravidla potravinové bezpečnosti.
Chceme-li chránit strategickou infrastrukturu, určeme co nesmí stát ztratit z veřejné kontroly.
Máme-li obavy z digitalizace, požadujme konkrétní zákonné pojistky ochrany soukromí, dobrovolnosti a nedigitální alternativy.
Chceme-li odpovědnější politiku, vytvořme mechanismus, kterým budou občané své zástupce skutečně kontrolovat i mezi volbami.
NENECHME SE UŽ ŽIVIT POUZE STRACHEM
Možná největším problémem dnešní veřejné debaty není nedostatek informací.
Je jich tolik, že se v nich můžeme utopit.
Každý den nový skandál.
Nové video.
Nový nepřítel.
Nové varování.
Nový důvod ke strachu.
A zatímco se společnost hádá o další jednotlivost, jedna otázka zůstává ležet na stole:
JAKÝ SYSTÉM CHCEME MÍSTO TOHO SOUČASNÉHO?
Proto se ptejme každého politika, komentátora, odborníka i člověka, který nás prostřednictvím videa varuje:
„Řekl jste A. Teď nám prosím řekněte B.“
Jak to napravíme?
Kdo to udělá?
Jakým zákonem?
Kdo to zaplatí?
Kdo to bude kontrolovat?
A jak zajistíme, aby občan nebyl pouze divákem, který jednou za několik let vhodí lístek do urny, ale skutečným účastníkem správy své země?
Protože budoucnost se nezmění tím, že budeme donekonečna popisovat minulost.
Informovaný občan se ptá.
Odpovědný občan ověřuje.
A svobodný občan požaduje nejen A, ale také B.
Jediná otázka na závěr
Už víme, co všechno je podle nás špatně. Tak kdo konečně předloží ucelený a uskutečnitelný plán, JAK TO OPRAVIT?
Poznámka redakce: Videa připojená k článku představují názory jejich autorů. Názor si udělejte sami
152 zobrazení celkem, 38 zobrazení dnes
