Je léto, které přináší i nepříjemné situace – úrazy, teploty, nachlazení, úpaly, úžehy, dehydratace. Bolení břicha, žlučníkové koliky a mnohdy i těžší případy.
A tak přemýšlím, jak to naše zdravotnictví vlastně dnes funguje, když náklady stoupají, zdravotnický personál je vytížen a v „kuloárech“ řeší pohotovosti, praktické lékaře, zvyšování úvazků.
Když budeme brouzdat těmi nabídkovými listy jednotlivých uchazečů o hlasy voličů, tak nenajdete u dvou nejsilnějších k této problematice nic. Buď ho skrývají nebo ho zkrátka vůbec nechtějí řešit. (že by to řešilo již jen WHO?)
Jaká jsou doporučení pro udržitelnost českého zdravotnictví? Kdo o nich diskutoval a co vlastně vyřešil?
Co pro nás se skrývá v pozadí?
Navýšení investic do prevence a jejích nástrojů či zvýšení efektivity dnes vynakládaných zdrojů, je tu i jeden zcela zásadní, konkrétní a propočítaný záměr – zavedení takzvaného „dvousložkového“ či „nominálního“ pojistného.
Dnes činí zdravotní pojistné 13,5 procenta z ceny práce zaměstnance (9% odvádí zaměstnavatel a 4,5% zaměstnanec. Návrh: Zatímco devítiprocentní odvod zaměstnavatele by zůstal beze změny, pojistné na straně zaměstnance by bylo nahrazeno nominální částkou, NERV navrhuje 1700 korun (4,5 procenta z průměrné mzdy 2023). Právě tato částka by se následně stala předmětem soutěže zdravotních pojišťoven – ty by mohly (v přísných mantinelech hlídajících zejména rozsah a dostupnost péče) nabízet klientům její snížení při plnění některých podmínek, zejména při účasti na prevenci.
Co to znamená? NERV zároveň připouští, že sama o sobě by tato změna byla hluboce degresivní, protože zaměstnancům s minimální mzdou by zvedla pojistné proti dnešku o víc než sedm stovek, zatímco zaměstnance s dvojnásobkem průměrné mzdy by pojistné vyšlo o čtyři tisíce levněji než dnes.
Zásadní je iniciativa Platformy pro udržitelné zdravotnictví (PLUZ), která představila soubor koncepčních změn.
Návrh PLUZ oproti NERV rozsahem i záběrem překračuje kapitolu volebního programu. Jde o skutečně komplexní soubor návrhů zasahujících mnoho oblastí zdravotnictví od správy zdravotních pojišťoven po kompetence zdravotních sester. Nicméně cíl je stejný – zvýšení efektivity, a tedy udržitelnosti zdravotnictví. PLUZ chce zásadní změnu ve fungování zdravotních pojišťoven. Dnes politici vybírají třetinu správních rad zaměstnaneckých pojišťoven a stoprocentní kontrolu mají nad největší VZP.
Tři miliardy z peněz určených na zdravotní péči pro klienty VZP byly neomaleně použity na zalepení úst odborářům, aby vládě přestali dělat potíže. Od letošního roku dál se navíc tyto nově vygenerované náklady systému rozlily i mezi další pojišťovny, jejichž klienti ani manažeři k tomu nemohli říci ani slovo. Dnes rovněž vidíme na každém kroku – zástupci poskytovatelů péče sedí v orgánech plátců. Ministerstvo zdravotnictví má poslední slovo v úhradách péče a zároveň „vlastní“ největší poskytovatele v nemocničním segmentu.
Jan Michálek, úředník, který na ministerstvu vede odbor přímo řízených organizací sedí ve správních radách dvou zdravotních pojišťoven, v té vojenské je dokonce místopředsedou. Michálkova dlouholetá nadřízená a ředitelka ministerské Sekce ekonomiky a zdravotního pojištění Helena Rögnerová skoro dva roky souběžně jednu přímo řízenou organizaci šéfovala (dnes už je „jen“ ředitelkou IKEM, na ministerstvu nepracuje).
O tom, jak by měl vypadat propacientský přístup, kvalita péče a vliv zaměstnavatelů na systém zdravotního pojištění a čerpání benefitů budeme sledovat nejen na odborných platformách, ale i v politických programech či tam, kde zdravotnictví je skutečně vidět.
Občanský parlament má v Programu změnu systému zdravotnictví. Je jen otázka, kolik odborníků a občanů bude na této změně participovat a jak naplní Občanský parlament svoji úlohu – ne to, kdo, ale kdy. Bude to tehdy, pokud občané pochopí, co znamená plná přímá demokracie a zapojí se do rozhodování o věcech veřejných.
25,726 zobrazení celkem, 102 zobrazení dnes
