Plán dnešní cesty pro auto, které mám v opravně v Třebíči, ta se mi teda vyplatila.
Dopoledne jsem byla pracovat. Po příjezdu domů jsem si zjistila a ujistila jsem se ještě telefonicky přes dceru, že mi bude odjíždět autobus ve 14:10 hodin z Jindřichova Hradce.
Vyrazila jsem autem, které patří dceři a jela jsem z Nové Bystřice do Jindřichova Hradce. Tam jsem měla auto zanechat u policejní stanice, kde si jej dcera následně vyzvedne. Cestou jsem si vyřídila, co jsem potřebovala a šla jsem na zastávku, kde sedím a čekám na bus. Ouhle, po dvaceti minutách jsem už byla fakt vytočená a šla se zeptat na jiném čísle zastávky řidiče, zda neví, kdy to jede směrem na Třebíč. Řidičova odpověď zněla, že neví, protože jezdí mnoho různých dopravců. Hned mi naskočila myšlenka – prima hurá, ať je v tom ještě větší guláš, ať žije český Kocourkov.
Nasraně jsem se otočila a spěchala jsem na autobusové nádraží na Informační oddělení, kde se snad dozvím, co a kdy mi jede. Krásně svítilo sluníčko, ale když jsem byla asi v polovině cesty, tak se spustil déšť a já navíc zmokla. Doběhla jsem na nádraží jako zmoklá slepice a utírala se v prostoru Informací. Poté jsem přistoupila k okénku a zeptala se, ze které stanice odjíždí další bus směr Třebíč, když mi ob dvě ulice opodál autobusového nádraží ujel bus v čase 14:10 hodin těsně před nosem. Paní mi pověděla a napsala na lístek, že další bus pojede v čase 15:05 hodin, ale podotkla, že jede zelený Flixbus, a to jsem bohužel nevěděla, a proto mi to ujelo. Paní mě ujistila, že přijede na stanoviště číslo 16. Poděkovala jsem a odešla na zastávku s číslem 16.
Takže teď tu sedím, čumím a věřím, že už konečně nastoupím do toho správného busu a dojedu do cíle jménem Třebíč. Hurá……už jede, ale pozor!!! On zastavil na zastávce čísla 8. No, neskutečné. Tak zase dobíhačka. S vyplazeným jazykem konečně stojím před vysněným busem s nápisem Flixbus, když jsem se zeptala řidiče, zda jede do Třebíče, srdce se mi rozjásalo radostí, když řekl slovo ANO. Konečně tedy už nastoupím a vyrazím. Tak mu říkám, jeden lístek do Třebíče. Pan řidič vzal objemný kalkulátor poštrachal se na displeji a řekl mi, že nemůžu zaplatit hotově, že nebere peníze a vyžadoval jízdenku kterou jsem si měla koupit přes internet on-line……
Tak to už mě vzal takový vztek, že cesta se opět nekoná, že si pan řidič byl nucen vyslechnout mé žalostné vztekání, ale popravdě nebudu zde vypisovat, co a jak do podrobností. Bylo to nepříjemné pro nás oba.
Když bus zavřel dveře a odjel, dívala jsem se za ním s toužebným a zároveň nasraným pohledem, viděla, jak se ode mne vzdaluje zadek autobusu, cloumal se mnou tak velký vztek, že to nelze ani popsat slovy……
Po pěti minutách, kdy si dcera přijela pro auto, jí volám. Prosím tě, jsem ještě na autobusovém nádraží, přijeď pro mě. Cesta se nekoná, chci domů !!!!!!! Vymyslím tu cestu jinak, v klidu a doma.
Cestou domů se mi v autě honily myšlenky, jaký je v tomto státě bordel a Kocourkov a chudáci důchodci. Těm starším se ani nedivím, že moc necestují, když si mají objednávat jízdenky po internetu. Vím, není to u všech linek, ale i tak je to prostě bordel, který je třeba napravit a opravit. Zjistila jsem, že cestovaní po čtyřiceti letech ježdění autem, autobus není pro mě. Jsem hodně nasraná!!! Celé roky jezdím autem a když jsem potřeboval jednou za život opět sednout do autobusu, tak zjišťuji, že autobusové spoje jsou pro čáryfuka a je to potřeba opravit.
Poslanec OP – Jaroslava Kepková
29,380 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
