Já jsem se totiž rozhodla, že vás pozvu do kina na film, který je smyšlený. Abych přiblížila tuto dnešní dobu v jiné souvislosti, ale se stejným koncem. Jelikož je to psané, tak je nutné si představit, že jste v kině a koukáte na tento příběh, je i nutné si to rozložit na více let, protože to, co se děje na plátně je dvou hodinový film. A vždycky to budete vnímat jinak.
Film pojednává o dvou nejlepších kamarádkách, které bydlí vedle sebe v krásném malém baráčku na vesnici s krásnou zahradou a zvířátky, studánkou. Tak jsem se rozhodla, protože to co se děje v této republice kamarádka nechápe, tak provedu sofistikovaný pokus na mé nejlepší kamarádce, která mi nevěří. A přivést ji tam, kde vlastně svou hloupostí skončí všichni.
Jednoho dne mi zavolala, jestli bych ji odvezla na nákup, že ji bolí noha, řekla jsem samozřejmě, že ji odvezu. Především jsem si vytvořila vše, aby na mě byla závislá, na všem, co jde – na financích, autě, aby to měla kdykoliv k dispozici. Což se stalo. Byly jsme neustále spolu, pracovaly jsme spolu a já ji potřebovala dostat přesně tam, abych z toho měla užitek a ona nic.
Začala jsem konat, jelikož se známe dlouhou dobu a vím, že hloupost a jednoduchost přesahuji mozkové závity, tak jsem toho zneužila.
Začala jsem tím, že jsem položila noviny na stůl a ona si přečetla, že v Brně prší kyselý déšť. Druhý den neměla na zahrádce žádnou úrodu, protože zjistila, že kyselý déšť by ji zničil zahrádku a ona usoudila, že by se otrávila, tak ji celou vyplenila a vše vyhodila. (tak se ptám, proč to udělala? „Četla jsem to v novinách, že má přijít kyselý déšť“ ). Mlčela jsem a zjistila, že dílo se daří.
Já jsem měla zahrádku pořád stejnou a ani ji to nepřišlo divné. Pokračuji dál v tom svinstvu. Další nenápadná informace: bacha na zvířátka, které máš a studánku, co máš na zahrádce. Co se nestalo – vybila si slepice, kačeny a králíky.. Koupila si umělý trávník a na střechu si dala síť, aby holubi nesrali kyselý trus, který by ji rozežral střechu.
Na otázky, proč to dělá, mi odpověděla, že to prostě tak je. A že je jí to jedno a alespoň má plný mrazák. Super to jsem potřebovala. Vůbec nevěděla, že jsem si tyto informace vymyslela. Že ji jen ukazuji, jak je blbá, ale jen o tom neví.
Ano delší dobu se nic nedělo. Pijeme kávičku na zahrádce na umělém trávníku a já si mnu ruce, že ji pomalu dostávám tam, kam potřebuji.
U té kávičky ji nenápadně říkám, že ta krásná jabloň je blízko baráku a že je dost nahnutá, že ji může zničit barák, kdyby náhodou spadla.
No a druhý den tam jabloň nebyla. A další můj pokus, že tímto dřevem nemůže stejně topit. A já si ho klidně vezmu a zužitkuji. (Tak jsem si odvezla strom, budu mít v zimě čím topit).
Super, vše je v normálu. Ale já chci víc, potřebuji ji zničit, aby pochopila cíl, už vím! Mám na DVD krásné fotky, do jedné z nich jsem vložila foto Mc’Donalda, její oblíbený fast food.
Na to se mě zeptala, kde to je? Jenže to byla fotka, aby to bylo vnímáno podprahově, ve skutečnosti dojde na to místo, ale na fotce byla i propast, které si nevšimla.
Asi pátý den mi říká, že by se jela podívat k tomu novému mekáči. Říkám: „Není problém, tak jedeme“. Zastavila jsem na tom místě a čekala, co se bude dít, byla tam velká propast.
„Co se stalo?“ říká, „co jsi mi to udělala, ty jsi mi zničila všechno.“ Šla jsem za ní a říkám: „Já ne, ty jsi si to zničila sama, já jen použila nástroje, které mě napadly, neustále jsem ti odváděla pozornost, aby si nehledala žádné informace a podstrkovala jen ty svoje, aby si neviděla a nevěděla, co dělám a ty jsi vykonala vše, co jsem potřebovala.“
„Sama jsi si zničila svůj domov. Svou hloupostí a důvěrou. Já ti jen ukázala, že se dá vše, a tak to je i v globálu. Dělají to úplně stejně. Ale s jinými daleko horšími nástroji, a dovedou nás přesně nad tu propast a ty buď skočíš a nebo začneš konečně bojovat proti fašismu.“
„Udělala jsem to proto, abys pochopila, o co tu vlastně jde. Že národ se ničí a přijme cokoliv a udělá cokoliv, jako si to udělala ty.“
„Přišla jsi o důstojnost, zdraví a volbu.“
Není to nic moc, mnozí si mohou myslet, že jsem mrcha. Ale já jen poukázala na to, jak národ skáče, přesně jak pán píská. A že to jde zastavit? Jde!
Jenže my skutečně musíme k té propasti dojít. Protože pokud člověk není úplně vůl, tak u té propasti by to mělo dojít většině. Komu budete dávat vinu vy?
Simona Peterová, poslanec Občanského parlamentu
14,718 zobrazení celkem, 2 zobrazení dnes
