Motto a citát, který již před 400 lety byl uveden v knize Rozprava o metodě, jak správně vést svůj rozum a hledat pravdu ve vědách a jak již samotný název této knihy vypovídá o čem je, tak věříme, že i ti, kteří si budou pročítat nebo i studovat myšlenky či texty zde uvedené konečně použijí svůj rozum a budou vnímat to podstatné. Vědění je skutečně tím, co člověku bylo dáno k užitku a to je mozek a s ním i rozum. Tedy vyplývá z toho, jak umíme vnímat vše, co je nám předkládáno, jak dokážeme posuzovat věci, děje a hmotu.
Dnes tedy – i když několikrát bylo prezentováno, objevíte i nové pohledy na některé definice, zapřemýšlíte nad hloubkou nebo rozsahem všeho, co se kolem nás děje a proč se to děje. Pro ty, co pořád nevědí nebo nemají tu správnou definici, malé opáčko z pera – no jak jinak – Občanského parlamentu a Knihy Novodobá otroctví (autor Jindřich Tichý – ucelené kapitoly najdete zde v Občanském týdeníku v samostatné rubrice.
Občan – slovo, které má dnes takovou zvláštní pachuť. Kdo je to občan a co vlastně dělá? Dovolila jsem si půjčit text z knihy Novodobá otroctví , kde jsou definice a obsah tak jednoznačný a uchopitelný, než kdejaká učebnice občanské nauky či vědecký referátů. Je pravda, že každý může mít protiargumenty, může se ohánět “zkorumpovanou” demokracií, ale rozhodně stojí za to si obsah – a to v duchu – myslím tedy jsem – přečíst, vyložit, a pokud se vám nebude zdát něco srozumitelné, tak si pokládejte otázky.
Tak zde slíbené rozbory jednotlivých pojmů:
Občanství a stát je dobrovolný svazek člověka a státu, kdy občané zřizují svůj stát k svému prospěchu, aby mu sloužil, nikoliv, kdy si stát zřizuje své občany narozením a existencí lidí občansky povinných a vytváří si své nevolníky. Takový stav považuji za nepřátelský bez ohledu na záminky státu.
Práva státu nejsou automatická, jak si státy mylně myslí a vykládají právem silnějšího, ale práva státu jsou práva svobodně mu daná člověkem, kdykoliv svobodně odebratelná zpět, pokud je stát proti člověku zneužije a tím vytvoří nepřátelský vztah mezi člověkem a státem. Stát považuji za součást slova Vlast pouze tehdy, je-li jeho zájem shodný se zájmem mé rodné země, mé budoucnosti i mého národa.
Vlast je rodná zem, Čechy, Morava, Slezsko i Slovensko, historicky tradiční a rodné území mé i mého národa, bez ohledu na to, který státoprávní celek si přisvojuje ji dočasně spravovat.
Domovem mi je rodina, můj byt nebo dům, či mé rodiny nebo tam, kde mne domovsky přijali. Domovem je také rodná zem, kde žiji, kam patřím a mám na ni právo jako člen národa, z kterého pocházím.
A ptám se. Jde udělat změnu v tom dnešním bláznivém světě? Je možné, aby člověk, občan dokázal změnit paradigma a skutečně připravil pro sebe – lidi – svět bez válek, příkoří, chudoby a rozdělení? Můžeme vůbec zvažovat tuhle možnost nebo je to jen fikce a utopie?
První základní podmínkou Jednoty občanů je společná myšlenka, kdy musíme vědět jednotně, co chceme a bezpodmínečně musí být pro všechny skupiny, vrstvy obyvatel, občanů. Nesmí společnost dělit už v základní koncepci, ale naopak, koncepční podmínka pro všechny vrstvy, jak chudé, tak střední třídu, tak pro intelektuální kruhy, tak mladé, i starší nebo staré. Zájem musí obsáhnout všechny.
Další nechám na samotných čtenářích – občanech – lidech.
Hana Wilczková
poslanec OP
16,363 zobrazení celkem, 2 zobrazení dnes
