Znáte ji ze svého dětství, z pouti, z míst, kde se nabízely radovánky – kolotoče, párky, cukrovinky. Vždy to bylo spojeno i se společnými zážitky s rodiči či kamarády. Taková malá hrstka cukru „zamotaná“ do špejle. I dnes je to pořád k mání. Různé tvary, různé barvy, lákadlo pro všechny malé i větší děti. Místo polévky s pečivem nebo zdravým poledním jídlem (tedy cenově). Plno cukru, minutový efekt, upatlané ruce, topící se cukr a konečný efekt – zklamání. To původní nadšení z toho, jak se v automatu nabírá trochu cukru na špejli je zkrátka pryč. Korunky fuč, cukrová vata také. A maminka to přece říkala. Jenže ta touha to mít, zkusit, ověřit byla silnější, protože ten automat to tak hezky nabídl.
Je to skoro totéž, když těm dospělákům ty „automaty“ nabízejí pokaždé něco „lepšího“. A tak jdeme s vidinou, že to bude skvělé. Ochotně věříme těm sloganům a reklamám a z kapes vytáhneme to, co po nás žádají. Očekáváme něco nového, „sladšího“, zábavnějšího. No museli nám to přece dobře připravit, když to má takovou hodnotu. Nebo je to jen klam, cukrová vata, která se po výběru a zaplacení rozteče a rozpustí a nic z ní nezbude? Ani ta sladká chuť, kterou nám tak slibovali? Jak je to možné?
To jsou volby – ty „klasické“ současné. Je třeba to změnit – místo vaty cukrové volit něco více zdravého. Třeba hlas občana v občanském parlamentu. Pak nám ta vata ani nezhořkne, ani neroztopí.
Hana Wilczková
poslance Občanského parlamentu
17,391 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
