Před pár týdny jsme s kolegy byli na výjezdu kdesi ve středních Čechách. Jelikož jsme z jižních Čech, museli jsme absolvovat několikahodinovou cestu směrem do vnitrozemí.
Cesta na místo určení proběhla bez problému, práce se podařila, problém nastal až cestou zpět k domovu.
Protože jsme vezli více věcí potřebných pro splnění úkolu, táhli jsme za dodávkou také káru, která, jak už možná tušíte, byla oním zdrojem problému. Ano, máte pravdu, nesvítila, jak měla.
Pro naši cestu tam i zpět jsme samozřejmě použili dálnici, na které upoutala naše nedostatečně svítící kára pozornost dálniční hlídky dopravní policie. Takže blikající civilní Octavie si nás stáhla ke kontrole hned na prvním sjezdu z dálnice.
Po odstavení na okraji silnice vystoupili ze služebního vozidla dva policisté v bílých košilích a reflexních vestách a jali se lustrovat kolegu řidiče a majitele káry.
Kontrola probíhala přibližně patnáct až dvacet minut, kdy páni policisté svědomitě zkontrolovali všechny vyžádané doklady, vozidlo i přívěs. Během kontroly vysvětlil jeden z policistů kolegovi, co je špatně, co je v zákoně, co není, zkrátka a dobře pan policista poskytl kolegovi podrobné školení, zatím co druhý policista ověřoval všechny doklady.
Jako spolujezdec jsem celý průběh silniční kontroly bedlivě sledoval, abych získal co nejvíce informací z praxe policistů v terénu.
Na závěr zákroku dálniční policie dostal kolega nazpátek své doklady a jak se dalo očekávat s nimi i pokutový bloček. Už nevím přesně jak vysokou pokutu kolega dostal, nicméně jeho závěr byl cituji: „Od nich je nejlepší školení, člověk se kolikrát dozví spoustu nových věcí, jen je to školení docela drahý“
Samozřejmě jsme všichni chápali, že policisté konají svoji povinnost a že pokuta nebyla udělena jen tak pro nic za nic.
Na závěr bych tento zážitek shrnul následovně – oba policisté konající zákrok byli profesionální, bez projevu jakýchkoliv emocí, objektivní, vstřícní k vysvětlení prohřešku. I když už nevím, jak vysokou pokutu udělili, jsem si docela jistý, že kolegovi neudělili nejvyšší možnou hranici, a tím dle mého ukázali také, jak se říká, „lidskou tvář“.
Tímto článkem zároveň děkuji nejen těmto dvěma policistům, ale všem policistům, kteří konají zodpovědně svoji povinnost a přes všechny možné i nemožné okolnosti dokáží zachovávat lidský přístup.
Předseda Výboru bezpečnostního
Jiří Daniel
29,307 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
