Jednoho deštivého odpoledne v září roku 1928 pracoval skotský bakteriolog v laboratoři jedné londýnské nemocnice. Na pracovním stole se povalovalo mnoho skleněných misek, ve kterých pěstoval nejrůznější bakterie. Jeden z jeho kolegů si všiml, že na jedné z misek se šíří jakási zvláštní zelená plíseň. Tato plíseň napadala ony bakterie a vše nasvědčovalo tomu, že tyto bakterie rozkládá. Bakteriolog odložil misku s touto zvláštní plísní bokem s tím, že ji později prozkoumá. V tomto okamžiku věděl jen jedno…..že se do jeho laboratoře dostala jakási podivná spóra, která pravděpodobně přiletěla oknem….
Možná už někteří tušíte, o kterého vědce jde a co vlastně ten den bylo objeveno a jaký význam tento objev měl pro lidstvo. A pro ty, jež ještě váhají, mám jednu malou nápovědu. Jakou? Citát onoho objevitele:
„Obvinili mne, že jsem si penicilin „vymyslel“, ale něco takového by nikdo nedokázal. Příroda….jej vytváří po tisíce let. Já jsem penicilin jen objevil.“
Teď už tu nemůže být nikdo mezi vámi čtenáři, kdo by nevěděl, o kom je řeč. Ano, jde o Sira Alexandra Fleminga objevitele léku jménem penicilin.
Výzkum a testování probíhalo mnoho dlouhých let…teprve v roce 1940 se Fleming dočkal. Jeho víru v léčivé schopnosti penicilinu potvrdili jeho dva oxfordští kolegové. Věk antibiotik tak mohl začít!
První várky přinesly ještě zklamání, protože plíseň potřebovala k růstu vzduch a mohla se tak vyvíjet jen na povrchu živého bojonu (živný roztok, půda pro kultivaci bakterií). V roce 1942 se však objevil levný a vydatný zdroj bojonu na hnijících melounech. Američané tehdy vyrobili několik obrovských cisteren o objemu 114 tisíc litrů. Obsah cisteren byl okysličován pomocí mohutných tyčí. Plíseň tak mohla prorůstat tekutinou a nezůstávala jen na povrchu.
Například v době invaze do Normandie v červnu roku 1944 se zásluhou nového léku uzdravilo asi 95 procent spojeneckých vojáků se septickým zraněním. Po skončení války v roce 1945 se stal penicilin jednou z hlavních zbraní medicíny. Zvláště se osvědčil v boji proti kdysi smrtelných nemocem, jako je záškrt či syfilis.
……..Tady je jasně ukázáno, jak dlouho a jak pracně se získávají skutečné léky, které umí člověku pomoci. Dlouhá a dlouhá léta zkoušek, bádání, testování……..naprosto markantní rozdíl s nynějšími pseudo-vakcínami…….Tak na to myslete!!!
Yvona Zouharová, Místopředseda Občanského parlamentu
19,711 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
