Nejsem žádný velký spisovatel a většinou potřebuji kopanec k tomu, abych něco vyplodila :)
Tak tedy jdeme na to vážení…
Jelikož se zotavuji po zdravotní stránce, můj denní režim se opravdu odvíjí ve velmi klidném tempu. Tak tomu bylo i tuto středu. Navečer proběhla po zoom naše pravidelná krajská porada Občanského parlamentu, na které jsme řešili mnoho otázek týkajících se nejen našeho kraje. Potom následovalo vysílání Občanského rádia. Téma bylo jako vždy velice výživné a vydržela jsem poslouchat až do konce. Při poslechu jsem něco málo pracovala na počítači a po skončení vysílání ještě nějakou chvíli pokračovala. Zatím vše bez sebemenší nehody nebo potíží :)
Po jedenácté večer jsem si řekla, že je nejvyšší čas se jít uložit…ale protože mám doma pejska, bylo nutné ho ještě vyvenčit, aby do rána nenadělal nepořádek. Pomalu jsem se oblékla…rychle to zatím moc nejde :))
Nazula jsem šupáky, na tričko bundu a vzala jen jednu francouzskou hůl, jinak běhám momentálně o dvou…..však jdu jen na pár minut kolem paneláku, že?
U dveří mne začali atakovat další obyvatelé naší domácnosti. Aby jste byli zcela v obraze, tak jde o pět kočiček, které se samozřejmě snaží všemi možnými způsoby alespoň na malou chvíli podívat za dveře bytu. Jedna to bere vrchem přes dveře a další dvě z těch pěti se většinou úspěšně protáhnou kolem mne v neskutečné rychlosti a už je musím sbírat po chodbě. Ten den mi už jedna utekla hned při ranním venčení psa a vyběhla si do pátého patra…takže jsem musela výtahem nahoru a pak pomalu sestupovat do přízemí po schodech…což v mém momentálním zdravotním stavu je docela sportovní výkon…..ve třetím patře jsem si všimla, že je už v přízemí, tak jsem zbytek pater sjela opět výtahem a co myslíte, už seděla u dveří a dožadovala se vstupu do bytu. Hlavně že se byla projít že? :)
A nyní se vrátíme k tomu osudnému okamžiku uprostřed noci…
Vzala jsem si klíče a odemkla…musíme zamykat, protože si umí ty naše mršky otevřít pověšením se na kliku dveří….v tu chvíli se jedna snažila prchnout vrchem přes dveře…tu se mi podařilo včas sundat směrem do bytu a abych zabránila další v úniku kolem mojí nohy, tak jsem se protáhla na chodbu a zabouchla dveře. A co myslíte, že mi s úderem zavíraných dveří prolítlo hlavou? A do prdele….klíče zůstaly v zámku uvnitř bytu a byla jsem si jistá, že jsou ještě navíc pootočené. Proklepala a prohledala jsem si sice kapsy, jako kdyby náhodou se tam nějakým zázrakem dostaly…ale nebyly tam. To byl začátek mého akčního dobrodružství…..
Další, co mi prolétlo hlavou bylo to, že nemám ani mobil, který v 99,9 případech opouštění bytu mám při sobě. Rodiče mají sice náhradní klíče, takže nějaká naděje, že se do bytu ještě dnes dostanu byla, ale nezbylo mi nic jiného, než se v těch šupákách o jednom fofrklacku (francouzské holi) vydat k nim. Není to daleko, ale v ten večer se mi zdálo, že je cesta nekonečná. Navíc pes, když rozeznal směr, kterým jsme se vydali, nabral neskutečnou rychlost a vůbec se neohlížel na chromajzla, který ho ze všech sil pronásleduje. Ještě že tou dobou v ulicích našeho městečka jsme nepotkali ani človíčka, jen jsme prolítli kolem policejní hlídky v autě…no musel na mě být dost zajímavý pohled. Napadlo mne, že možná dojdou k závěru, že mi zdrhnul pes a já ho naháním, protože byl fakt tak deset metrů pořád přede mnou. Ale nevystoupili, aby mi ho pomohli dohnat a dál si hleděli svého. :))
Naši naštěstí svítili, tak jsem si oddechla, že jsou aspoň vzhůru a nebudu je chudáky budit. Otevřeli a koukali na nás jako na zjevení…celá udýchaná jsem jim vyložila situaci. Otec vzal náhradní klíče a sedl na kolo a vyjel směr můj byt. Za nějakou chvíli volal, že to nejde otevřít. Takže jsme začali hledat řešení. Samozřejmě padl i návrh, abych přespala a řešit to budeme ráno, ale já měla obavu, aby ty chlupaté potvůrky náhodou neotevřely dveře a neudělaly můj byt přístupný nějaké neočekávané návštěvě. Nakonec jsme si vzpomněli, že sestra kdysi o někom z našeho města mluvila, že se tímto zaobírá a zavolali jsme jí. Vzbudili jsme ji, bohužel už spala. Ale poradila nám pána, který, když jsem mu zavolala, byl velice příjemný a ochotný moji situaci řešit. Otec byl ještě u mého bytu, tak jsme se domluvili, že vyjede a já se zase vydám na cestu o tom jednom čaganu a se psem domů. S mamkou jsem se rozloučila a vyrazila…po cestě k rodičům pes běžel několik metrů přede mnou….teď se pro změnu flákal a cesta zpět trvala snad ještě déle než cesta tam. Když jsem dorazila na místo, oba na mne již čekali, proběhlo vypsání papírů potřebných, aby vše bylo dle regulí. Samotné otevření bytu bylo rychlé a bez jakéhokoliv poškození dveří nebo zámku. Po té jsme ještě dovypisovali papíry, otec mezitím odejel domů, my si s pánem ještě chvíli povídali, znali jsme se, byl to bývalý soused.
Touto cestou bych mu ještě jednou chtěla poděkovat za jeho pomoc v mé nemilé situaci. Pochvalnou recenzi jsem mu samozřejmě napsala na jeho stránky taky. Moje blbost mne stála 2.200 Kč, ale snad se mi je podaří dostat z pojišťovny. :)
Samozřejmě moje poděkování patří i mým rodičům a sestře, kteří si tím prošli se mnou a narušila jsem jim noční klid a pohodu rodinného krbu. :)
Do postele jsem se dostala po druhé hodině ráno a připouštím, že jsem se cítila jako po maratónu. Ale vážení….když jsem ráno měla vstávat a chystat se k lékaři, tak jsem myslela, že z té postele snad ani nevylezu, jak mne všechno bolelo. Takovouto noční rozcvičku fakt nedoporučuju. :))
A jaké z toho plyne ponaučení?
Joooo….za blbost se platí! :)))
Yvona Zouharová – Poslanec Občanského parlamentu
9,364 zobrazení celkem, 2 zobrazení dnes
