Svátek svatého Valentýna má nejsilnější tradici v anglosaských zemích. Svou cestu si našel i k nám. Bohužel pod náporem obchodníků došlo k jeho „pokřivení“ a mnoho lidí vnímá tento svátek pouze jako marketingový tah pro zvýšení prodeje a výdělků obchodníků. Každému se zřejmě vybaví obchody plné červených srdíček, pulty překypující zbožím s tématikou lásky. Pod tlakem obchodníků si lidé dávají dárečky, přáníčka tzv. Valentýnky. Každý, kdo má partnera, cítí se zamilovaný, se o překot snaží urvat to nejkrásnější přání, tu nejbohatší kytici, někdo zamíří do klenotnictví, aby tomu svému vyvolenému opatřil šperk.
Když to tak člověk vidí, tak si říká….“to opravdu potřebujeme oficiální svátek, abychom si uměli projevit kousek té náklonnosti?“ Neměli by být takové pozornosti, nemyslím zrovna šperky, na denním pořádku? Vždyť to nemusí být ani to přání, nebo kytice padesáti růží, přeci stačí věnovat člověku nám drahému pár chvil ze svého času. Zastavit se a jen tak být spolu…
Vědí vůbec ti komerčně slavící tento svátek, kde je jeho původ a co se skrývá za historií jeho vzniku? Tak se do té historie trošku podíváme, co vy na to? V toulkách historií tohoto svátku nalezneme dvě linie, kde by mohl mít tento svátek všech zamilovaných své kořeny…
……………………………………………………………..
První linii najdeme už ve starověkém Římě, kdy se oslavy vázaly na svátek „Lupercalia“, který se slavil v polovině února. Tyto Lupercálie byly pohanské svátky oslavující plodnost a rituální očistu od působení zlých sil. Oslavy byly zasvěcené bohu stád, úrody a hojnosti Faunovi a také zakladatelům Říma, Romulovi a Removi.
Svátek spočíval v rituálním obětování kozy a psa. To mělo přinést hojnou úrodu, plodnost a očistu od zlého. Kůže zvířat byla po té nařezána na pruhy, jimiž mladí muži jemně šlehaly ornou půdu, ale i ženy, které tehdy věřily, že jim dotek zvířecí kůže zajistí plodnost. V předvečer oslav byly do schránky vloženy lístečky se jmény nezadaných dívek. Svobodní muži si poté lístky losovali a ta, jejíž jméno bylo na lístku napsáno, měla následující rok s mužem tvořit pár. Často v sobě tento pár našel zalíbení a jejich vztah přerostl ve vztah trvalý.
V této podobě se nedá ještě tak docela hovořit o romantické podobě svátku zamilovaných. Šlo především o rituál k zajištění hojnosti a plodnosti. Křesťanská církev jej označovala jako pohanský a samozřejmě postupně tyto oslavy zakázala. Protože v lidech vždy i přes zákaz přetrvávala tendence zažitých oslav, byl tento svátek kolem roku 493 nahrazen papežem Gelasiusem I. křesťanským svátkem svatého Valentýna.
…………………………………………………………….
No a tady už se dostáváme k postavám, které propůjčily tomuto svátku jméno…..
V křesťanské historii najdeme tři světce se jménem sv. Valentýn, z nichž dvě mohou mít souvislost s tímto svátkem.
Ten známější svatý Valentýn žil ve 3. století a podle legendy vykonával svou službu ve starověkém Římě. Tehdejší panovník usoudil, že lepšími vojáky jsou nezadaní a nesezdaní muži. Proto vydal zákaz oddávání mladých mužů. Ti měli nejprve sloužit v armádě. Zmiňovaný kněz, však se zákazem nesouhlasil a tajně mladé páry sezdával. Byl však odhalen a panovníkem Claudiem II. odsouzen k smrti. Rozsudek byl vykonán právě 14. února.
Druhá legenda pojednává o Valentýnovi, který byl odsouzen na smrt za napomáhání k útěku mučených křesťanů z římského vězení. Podle báje se tento Valentýn během svého věznění před svou smrtí zamiloval do dívky, zřejmě žalářníkovy dcery. Té pak měl před svou smrtí napsat milostný dopis, který zakončil podpisem … od tvého Valentýna. Zde bychom mohli možná vidět původ zvyku předávání milostných psaní a valentýnských přání.
………………………………………………………………..
Romantický nádech tento svátek získal až v novodobých dějinách. Francouzští a angličtí králové si dokonce najímali básníky, kteří jim u této příležitosti psali milostné básně. Po té se posílání zamilovaných přání rozšířilo i mezi chudší vrstvy obyvatel.
Slavíte i vy tento svátek?
A pokud ano, jak?
Yvona Zouharová – poslanec Občanského parlamentu
5,382 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
