T. G. Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo prezident Osvoboditel (7. března 1850 Hodonín^[1] – 14. září 1937 Lány), byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.^[2]

Tomáš Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou, a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, v počátcích vedl sestavování Ottova slovníku naučného a zapojil se do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program „realismu“ se soustředil kolem týdeníku Čas.^[3]

Roku 1890 vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem (tzv. hilsneriáda) a proti antisemitským pověrám a předsudkům. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen (jejím jediným) říšským poslancem. Na základě dlouhodobého studia a četných návštěv v Rusku publikoval od roku 1913 nejprve v němčině své nejrozsáhlejší a ve světě nejslavnější dílo Rusko a Evropa, které bylo posléze vydáno i v češtině a přeloženo do několika jazyků.^[4]

Svých styků, znalostí i zkušeností Masaryk bohatě využil, když roku 1914 několikrát cestoval na západ Evropy a prostřednictvím R. W. Setona-Watsona i dalších osobností seznamoval světové politiky s českými požadavky. Roku 1915 pak odcestoval společně s dcerou Olgou do Švýcarska. Nemohl se již vrátit, protože v Rakousku-Uhersku na něho byl vydán zatykač. Jeho spojkou s domovem pak byli Edvard Beneš a další přátelé. Obeslal české krajany po světě, získal jejich podporu a v červnu 1915 v Ženevě poprvé veřejně vyhlásil požadavek samostatného státu. Téhož roku odjel do Londýna, kde se stal profesorem na King’s College a přitom neúnavně publikoval a přesvědčoval. Roku 1916 mu Milan Rastislav Štefánik připravil přijetí u francouzského premiéra Aristida Brianda v Paříži, kde posléze vznikla Československá národní rada.^[5]

V únoru 1917, když velmoci uznaly tehdy formulovaný československý požadavek, odjel Masaryk do Ruska shromažďovat vojsko, aby svému programu dodal větší váhu. Československé legie měly postupně až 50 tisíc mužů a operovaly hlavně v Rusku, byly však podřízeny Národní radě a zařazeny jako spojenci do francouzské armády. Masaryk sám řídil organizování legií. Po říjnové revoluci a separátním míru Ruska s Německem se vydal z Moskvy přes Sibiř do Japonska, aby připravil přepravu legií do Francie. 7. března 1918 se vydal lodí do Spojených států amerických, protože věděl, že prezident Woodrow Wilson bude mít v poválečném uspořádání světa a zejména Střední Evropy velmi významné slovo. V dubnu 1918 do USA dorazil. Přednášel, psal a agitoval zejména mezi krajany a dosavadní velké úspěchy legionářů byly pádným argumentem. Masarykova kniha „Nová Evropa“ přispěla k tomu, že prezident Wilson odmítl rakouské návrhy na federalizaci monarchie a postavil se za sebeurčení slovanských i jiných národů.^[6]

Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918 zastihla Masaryka ještě v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře a 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v Praze. Hned po volbách roku 1920 byl znovu zvolen, i když získal jen asi 65 % hlasů, a podobně i v dalších volbách roku 1927. Teprve při třetí volbě, v roce 1934, kterou ústava presidentu Osvoboditeli dovolovala a která proběhla jako manifestace pro demokracii, získal 73 % hlasů. Komunisté a slovenští nacionalisté pro Masaryka nehlasovali nikdy.^[7] Koncem roku 1935 Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval a 14. září 1937 zemřel. Jeho pohřeb se stal velkou národní manifestací za svobodu a demokracii.

Dílo

• Prinzipien der Soziologie, Vídeň 1877
• Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti), Vídeň 1881.
  Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, ÚTGM, Praha 1998, Praha 2002 (4. č. vyd.)
• O hypnotismu, magnetismu zvířecím, Vídeň 1880
• Theorie dějin podle zásad T. H. Bucklea, Praha (1883)
• Blaise Pascal, jeho život a filosofie, 1883
• Blaise Pascal a Humeova skepse, Praha (1884)
• O studiu děl básnických, Praha 1884, 1924
• Základové konkrétné logiky, Praha 1885
• Spor o Kanta, Praha 1885, 1924
• Slovanské studie – Slavjanofilství I.V. Kirjejevského, Praha 1885
• O studiu děl básnických II – Příspěvky k estetickému rozboru, Praha 1886
• Náčrt sociologického rozboru, Praha 1886
• Versuch einer concreten Logik (Pokus o concretní logiku), Vídeň 1887
  Pokus o konkrétní logiku, třídění a soustava věd, MÚ, Praha 2001 (1. č. vyd.)
  Základové konkretné logiky, třídění a soustava věd, MÚ, Praha 2001 (2. č. vyd.)
• Několik myšlenek o úkolech českého studentstva, Praha 1889
• J. A. Komenský Praha 1892, Státní nakladatelství 1920 (2. vyd.)
• O Kollárovi, Praha 1893
• Česká otázka. Snahy a tužby národního obrození. Praha 1895, Praha 1908 (2. vyd.).
• Naše nynější krise. Praha 1895.
• Jan Hus. Naše obrození a naše reformace. Praha 1896, Praha 1908 (2. vyd.), 168 s., ISBN 80-900095-1-4, Jan Kanzelsberger (4. vyd.) Praha 1990.
• Česká otázka – Naše nynější krize – Jan Hus, ÚTGM, Praha 2000 (Česká otázka 8. vyd., Naše nynější krize 7. vyd., Jan Hus 9. vyd.)
• Karel Havlíček, Praha 1896
  Karel Havlíček, Praha 1904 (2. oprav. a dopln. vyd.).
  Karel Havlíček, snahy a tužby politického probuzení, ÚTGM, Praha 1996 (4. vyd.)
• Moderní člověk a náboženství, Praha 1896.
  Moderní člověk a náboženství, MÚ AV ČR, Praha 2000 (2. vyd.)
• O nynější evoluční filosofii, Praha 1896
• O národech jako úvod do filosofie dějin, Praha 1898
• Jak pracovat? (přednášky z roku 1898), Praha 1926
• Palackého idea národa českého (německy roku 1898, česky 1912), Praha 1926.
• Hus českému studentstvu, Praha 1899, 1919
• Mnohoženství a jednoženství, Praha 1899
• Nutnost revidovati proces polenský, Praha 1899
• Význam procesu polenského pro pověru rituelní, Praha 1900, německy Vídeň 1900
• O pověře rituelní, Praha 1900
• Právo přirozené a historické, Praha 1900
• Hospodářský a sociální význam vzdělání, Praha 1900
• Osm hodin práce, Praha 1900, 1905
• O oprávněnosti a prospěšnosti osmihodinové práce, Praha 1900, 1905, 1924
• Rukověť sociologie. Podstata a methoda, Praha 1900, 1901
• Naše politická situace, Praha 1901.
• Augustin Smetana a jeho filosofie sociální, Praha 1901
• Ideály humanitní, Praha 1901, 1919.
• Otázka sociální, Praha 1896, německy 1898
  Otázka sociální: základy marxismu filosofické a sociologické I. a II., MÚ AV ČR, Praha 2000 (6. č. vyd.).
• Los von Rom! (anglicky), Praha 1902
• Desorganisace mladočeské strany, Praha 1903
• Organisujme se ku práci, Praha 1903
• V boji o náboženství, Praha 1904
• O svobodě náboženské a volnosti přesvědčení, Praha 1904
• Národnostní filosofie doby nejnovější, Praha 1905
• Problém malého národa, Kroměříž 1905, Praha 1905, Praha 1937 (první a druhé vydání knižní), Praha 1947 (třetí vydání), 4. vydání ISBN 80-900073-1-7, Vydavatelství Neutralita, Praha 1990
• Přehled nejnovější filosofie náboženství, Praha 1905
• Politická situace, poznámky ku „Poznámkám dr. Kramáře“ – reforma volebního zákona a rozpuštění říšské rady, Praha 1905
• Politika vědou a uměním, Praha 1906
• Zrcadlo katechetům, Praha 1906
• Inteligence a náboženství, Praha 1906, 1907
• Americké přednášky, Praha 1907, 1922
• Freie wissenschaftliche und kirchlich gebundene Weltantschaung und Lebensauffassung, Wien 1908
• Věda a církev, Praha 1908
• Za svobodu svědomí a učení, Praha 1908.
• Student a politika, Praha 1909, 1923
• Tak zvaný velezrádný proces v Záhřebě, Praha 1909
• Žena u Ježíše a Pavla, Praha 1910
• Demokratismus v politice, Praha 1912
• Nesnáze demokracie, Praha 1913.
• Přechod ze střední školy na školu vysokou, Praha 1913, 1919
• Válka a hospodářství, hospodářský boj Anglie a Německa, Praha 1914
• Problém malých národů a evropská krise, Londýn 1915 (anglicky), Berlín 1922 (německy), Praha 1926
• Slované ve světě (Svět a Slované), Paříž – Londýn 1916 (francouzsky a anglicky), Praha 1919
• Spomienky, Londýn 1917
• The New Europe, London 1918
• Rusko a Evropa, Rusko a Evropa a svět (od 1915 řada vydání v různých řečech)
  Rusko a Evropa I. – III., ÚTGM, Praha 1995–96 (rev. vyd., 3. díl 1. vyd.)
• Budoucí Čechy, Praha 1919
• Nová Evropa: Stanovisko slovanské, Praha 1920
• O bolševictví, Praha 1921
• Das Neue Europa, C.A.Schwestschke uhd Sohn/Verlagsbuchhandlung, Berlin 1922
• The Slaws after the War, London 1922
• Slované po válce, Praha 1923 „Les Slaves aprés la guerre“, Paris 1923 „Slowienje po wójnie“, Lublaň 1923 „Sloviane po wojnie“, Varšava 1924
• Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918., Praha 1925, 1930, 1936, 1938.
  Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918., ÚTGM / MÚ AV ČR, Praha 2004, ISBN 80-86142-17-5 / ISBN 80-86495-27-2
• Velicí mužové, Státní nakladatelství, Praha 1926
• O ženě, Praha 1929
• Kult Rozumu a Nejvyšší bytosti (1793–1794) Adolf Synek, Praha, 1934
  

  Převzato z https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana

  Reference

  1. ↑ Záznam narození v matrice
  2. ↑ Zákon č. 232/1935 Sb. z 21. prosince 1935                                                                                   
  3. ↑ Skočit nahoru k:^a b c Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 83.
  4. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 84-92.
  5. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 92-96.
  6. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 96-98.
  7. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 99-102. Převzato z https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana