Celý můj život je výrazně ovlivněn dětskou mozkovou obrnou a to jak v dobrém tak i ve špatném. V dětství jsem pravidelně docházela na hipoterapii, což je terapie jízdou a cvičením na koních, která u dětí s pohybovým postižením dosahuje výrazných pokroků. V dospělosti se občas účastním Canisterapie. Mazlení s pejsky je moc fajn, především pro moji psychiku.
V dospělosti jsem potom mnohokrát viděla v televizi delfinoterapii aplikovanou na dětech s poruchami autistického spektra, s pohybovým, mentálním a kombinovaným postižením. Zamýšlela jsem se nad tím, zda je někde možnost aplikovat také dospělým osobám s dětskou mozkovou obrnou
Několik let to byl jen pouhý sen. Letos se ale stal skutečností. Letěli jsme kvůli tomu s manželem a kamarádkou do Egypta. Kvůli našemu fyzickému postižení to s Honzou bez pomoci dalších lidí prostě nezvládneme.
Ačkoli Hurgáda není úplně vhodným místem pro vozíčkáře, zažili jsme tam spoustu krásného, a hlavně se tam splnil můj obrovský sen o terapii s delfíny.Tady jsem poprvé a nejspíš naposled oblékla neopren, vlezla do bazénu, ve kterém plavala krásná delfíní maminka se svým rozkošným mládětem. Empatická terapeutka nadnášela moje tělo, vyprávěla mi o delfínech, o jejich životě a o účincích terapie. Tyto účinky se týkají především dětí. Mezitím delfíní samička Fiona plavala okolo mého těla zpívala mi do ucha a posílala mi do celého těla svou léčivou energii. Delfíni totiž umějí vycítit v lidském těle problém, na který se následně zaměří a do těla postiženého pak vysílají léčivé ultrazvukové vlny. Tyto vlny léčí jak fyzické, tak i psychické problémy člověka. Terapii je vhodné opakovat ideálně desetkrát. My s manželem jsme tuto terapii absolvovali sice pouze jednou, ale přesto to byl jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě. Hladila jsem Fionu povídala jsem s ní, dávala jsem jí pusinky a objímala ji. Myslím si, že ona mi rozuměla.
Byl to nezapomenutelný zážitek, na který nepřestanu vzpomínat a děkovat kamarádce Anetě, protože bez její ochoty by se nikdy tento můj sen nestal skutečností.
Autor článku: Magda Majo
