Chápu, že jsou v životě těžké situace, kdy je nutné se skutečně rozhodnout a navíc rozhodnout se správně. Tyto dvě slova ano nebo ne vyměním za slova CHCI nebo NECHCI.
Zkuste se všichni zamyslet nad tím, kdy jste tyto slova museli skutečně použít a jestli si uvědomujete, že tyto dvě slova jsou zásadní součástí našeho života pro lehká, ale i těžká rozhodnutí? Samozřejmě s veškerou odpovědností, která sebou nese veškeré následky a důsledky?
Možná nevíte, tak já se pokusím vám to vysvětlit na pár příkladech.
Banální příklad chci nebo nechci – to jablko nechci (ale ono vypadá moc dobře, tak si ho koupím). Zde jsme ovlivnění trošičku očima, prostě vypadá tak krásně, že slovo nechci zapomenu a prostě si ho koupím.
(Půjdeš semnou do kina?) Já nechci jít do kina. (Ale dávají super film). No a? „Nechci“, hraje tam Arnold Schwarzenegger. (No tak to jdu). Zde mě ovlivnila kamarádka, která absolutně nerespektovala mé první rozhodnutí a já se vlastně nechala přemluvit. Kdybych si ale stálá za svým, tak by mě nepřemluvila.
Tady je postřeh – přesně uhodila na slabinu, kterou využila, protože věděla, že mám Arnolda ráda. Ano je to banální situace, ale i tam je nutné si stát za svým rozhodnutím. Nechci, tak nechci a ten dotyčný, by to měl respektovat. A my sami sobě ukazujeme, jak se umíme rozhodovat a ono rozhodnutí si i ustát.
Ještě další takový postřeh – zkuste vaší kamarádce, která vám zavolá, jestli nechcete přijít na kávu. (Nechci). Všimli jste si, jak je to slovo v tomto významu zní hnusně, než v tom předešlém, kdy nechci jít do kina?
Nebylo by lepší, kdybyste jí řekli: „Víš já dnes nemůžu, protože mám nějaké vyřizování.“ (korektní výmluva) (Já ale můžu, žádné vyřizování nemám, jen se chci válet a čumět do blba, neměla jsem náladu na to, aby mi řekla že se můžu válet u ní.)
zkouška dopadla tak: „Ty už se mnou nechceš mluvit? Už mě nebudeš navštěvovat?“
Vysvětlení: „Já jsem neřekla, že tě nebudu navštěvovat a že s tebou nebudu mluvit, řekla jsem, že dnes nechci přijít na návštěvu.“ Holt jsem mluvila narovinu, nikoli korektně. Není třeba vysvětlovat proč, ale přijmout slovo NECHCI!
Pak jsou samozřejmě rozhodnutí, která jsou velmi těžká a vlastně nevíte, čemu máte věřit. Tam by k takovým rozhodnutím měla nastoupit logika, která je přirozenou součástí každého z nás. Slouží k vyhodnocování různých méně složitých i velmi složitých situací. Vrátím se ke C•vidu-19.
Pozorovala jsem spoustu situací a sledovala, jak se národ chová při této pandemii. Moc mi to smysl nedávalo, jako výjimky a jiné chujoviny. Tak jsem tomu otrockému náhubku dala vale. Protože jsem vyhodnotila logicky situaci, kdy jsem dospěla k rozhodnutí, že je to totální blbost.
Každému jsem vysvětlovala, že to nemá logiku a že je to podvod století. Tady jsem zjistila, že 99.9% lidí nemá logiku a nebo ji neuměli použít právě v takových situacích jako byl c•vid a nedokázali to logicky vyhodnotit.
Pak přišly vakcíny, někdo se rozhodl z přesvědčení, že si tím zachrání život (chci si dát vakcínu. ), tomu rozumím.
Někteří šli, aby mohli na dovolenou, do hospody, na nehty….. Tady asi budeme polemizovat, že? Takže („Chci, abych mohl do hospody?“) dobrý no…? (jiní řekli: „oželím hospodu“) ale? (Jiní – „Já ji nechci, ale půjdu, kdybych náhodou do té hospody jít chtěl.“). Dává to smysl?
Některým bylo přímo vyhrožováno, že je propustí z práce, kdo skutečně se mohl rozhodnout, že to NECHCE a stál si za tím, slovem Nechci! I když by měl o tu práci přijít? (To se zeptejte sami sebe!).
Vážení, kdybych měla vypsat všechny situace o rozhodování, byla by z toho kniha. (ona by nebyla sice od věci, ale čas letí.)
Co ještě k tomu mohu říci, kdy slova CHCI nebo NECHCI jsou skutečně v našem životě velmi důležitá. Představte si situaci, kdybyste se museli rozhodnout o svém dítěti, které má prodělat vážnou operaci mozku a v případě, že se to nepovede, umře. Nebo situace, kdy jedno lze zachránit a druhé ne a vy si máte vybrat, které má žít a které musí holt umřít, i takové případy jsou. I filmy o tom byly. Teď babo raď.
Pak je tu velmi špatná situace – v České republice, kde si rozhodují lidé o své budoucnosti. Nebudu vám říkat, jak jste se rozhodli, časem to pochopíte sami.
Chci vám jen říci, abyste měli na paměti a přemýšleli nad těmi dvěma slovy CHCI NEBO NECHCI?
A jestli to slovo nechci, budu moci použít. (4 příklady – 1. nechci euro, 2.nechci vakcínu,
3. nechci žádné další pandemie a v žádném případě 4. NECHCI válku).
Další věc je, když se rozhodnete špatně, především si to musíte přiznat a sjednat nápravu. Protože tato situace to vyžaduje, to není o jablku, které si chci nebo nechci koupit. Ale hypoteticky i to v blízké budoucnosti, třeba může být problém, že ho budete chtít, ale nekoupíte.
Tak snad jsem vám tak trochu vysvětlila důležitost těchto slov, které jsou jasně dána, a přesto nejede vlak, každý by si měl uvědomit, že tato dvě slova při rozhodování a mít možnost volby – to je svobodný život.. Jak jste na tom vy? Umíte si nastavit tato dvě slova a rozhodnout se podle vašeho nejlepšího svědomí a vědomí spolu s převzetím odpovědnost za svá rozhodnutí?
Dávám sem jedno video je nutné si pozorně poslechnout. A odpovězte si.
CHCI to nebo to NECHCI?
https://www.facebook.com/share/v/Nfuz3YPyGAmh57yy
Simona Peterová, poslanec Občanského parlamentu
28,747 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
