Je to tak skoro se vším, pokud se o tom nemluví, jako by to neexistovalo. A takoví paraziti dle některých „odborníků“ prý již nejsou, byli vymýceni nebo prostě sice jsou, ale nezasluhují takovou pozornost, protože nám vlastně neškodí.
„Citace z odborného zdroje: Někteří dávní podnájemníci lidského těla jsou dnes v Evropě na vymření. Je to důvod k radosti, nebo naopak lítosti? Ještě před několika generacemi byli naši předkové parazity prolezlí. Pak přišla moderní medicína a hygiena a podnájemníků nás zbavila. Dnes si děti ze školy občas přinesou vši, nebo roupy, ale to je asi tak všechno. Tasemnice, škrkavky nebo motolice už u Evropanů skoro nevídáme. Říká parazitolog Jan Votýpka z PřF UK. „Konec citace“.
Tak vidíte, prý už nejsou, nebo jsou na pokraji vymření. A pak tu máme takový protiklad – od téhož vědeckého autora.
„Citace“: A konečně se o své tělo nechceme dělit s nikým dalším. Nesmysl je to už proto, že v našich střevech žije asi 10 000 miliard bakterií tvořících takzvaný mikrobiom. V každém z nás je tedy 1 250x více podnájemníků, než kolik žije na zeměkouli lidí. Bez všech těchto bakterií bychom nemohli existovat. A vy byste chtěli řešit jednoho tvora navíc? „Konec citace“.
Jak je to tedy s těmi parazity a mikrobiomem? Je to totéž nebo jeto trochu jinak?
Nemusíme být ani lékaři či vědeckými pracovníky, abychom pochopili, že taková tasemnice nebo motolice určitě není naší součástí, a škodí lidskému tělu. Zkrátka je rozdíl mezi parazity a symbionty.
Wikipedie: Symbióza (z řeckého σύν – „spolu“ a βίωσις – „život“) je termín označující úzké soužití dvou a více organismů. Jedinec, který vstupuje do symbiotického vztahu, se nazývá symbiont. Často se však termín symbióza používá pouze ve smyslu oboustranně výhodného soužití, ačkoliv ve skutečnosti zahrnuje veškeré modely soužití mutualismem počínaje a parazitismem konče.
Symbióza nebo také symbiotická interakce či asociace je v biosféře Země častá a existují odůvodněné předpoklady, že právě díky nim se na naší planetě vyvinul život do té podoby, jak jej známe dnes.
Když se narodíme – Bakterie Escherichia coli kolonizuje lidské střevo již 40 hodin po našem narození. Většinou po celý lidský život nečiní svému hostiteli potíže a jen se živí na zbytcích potravy. Proto je E. coli komenzálickou bakterií. Patří ke střevní mikroflóře teplokrevných živočichů včetně člověka, proto je její přítomnost v pitné vodě indikátorem fekálního znečištění. Člověku je jako součást přirozené mikroflóry prospěšná, neboť produkuje řadu látek, které brání rozšíření patogenních bakterií (koliciny), a podílí se i na tvorbě některých vitamínů (např. vitamín K). Existují však i patogenní kmeny tohoto druhu, které mohou způsobit nebezpečná onemocnění. (Obrázek – Zdroj wikipedie)
Symbiotické interakce se navzájem liší nejen mírou vzájemné prospěšnosti z hlediska zúčastněných organismů, ale také mírou těsnosti soužití a podle mnoha jiných parametrů.
V celé škále můžeme najít parazity i symbionty. V přírodě, u rostlin, hmyzu, savců, ryb a lidí. Protože žijeme ve světě, kde každý tvor má svou úlohu, tak určitě není od věci se zamyslet i nad tím, co nás skutečně ohrožuje, co nám neškodí a co je pro nás užitečné.
a pro ilustraci pár „prototypů“ parazitů, se kterými mnozí z nás tráví (nebo jiní živočichové) celý svůj život:
obrázek 1: Foto:Zástupce čeledi křískovitých (Cicadellidae) v symbióze s mravenci
Parazitický prvok Toxoplasma gondii žije ve střevě koček a mezihostitelem je myš. V zájmu příživníka je, aby se kruh uzavřel. Toxoplasma proto vylučuje látku, která působí na myší mozky. Mění chování kočičí kořisti a snižuje její strach z domácí šelmy. Toxoplasmózou se často nakazí i člověk. Analýza protilátek v krvi ukazuje, že ji v sobě má nebo měla asi pětina Čechů. Kočky nás samozřejmě nežerou, ale parazit nepozná, že nejsme myši. Existují studie, podle kterých jsou lidští nositelé toxoplazmózy častějšími oběťmi dopravních nehod. U žen pak infekce podle některých výzkumů zvyšuje promiskuitní chování. Dá se to odhalit jen statisticky, ale přesto to vyvolává otázky, jak dalece se řídíme svobodnou vůlí. Nerozhoduje za nás kdosi jiný uvnitř našeho těla? Děsivé. A zároveň fascinující. (vybráno ze soukromých zdrojů). Obrázek WikiLoves Earth
Někteří paraziti dokážou hostitele proměnit v poslušnou loutku. Jeho chování zmanipulují tak, aby jednal v zájmu dalšího rozšíření příživníka – i za cenu, že kvůli tomu sám hostitel zahyne. Cizopasný strunovec třeba žije v těle cvrčka. Asi deseticentimetrový červ v dospělosti cvrčkům vyplňuje celou tělní dutinu. Cvrčci se za normálních okolností moc nehrnou k vodě. Strunovec je ale přiměje, aby do ní skočili a utopili se. Parazit totiž vodu potřebuje k páření. Podobným loutkovodičem je i motolice kopinatá. Jejím mezihostitelem je mravenec, konečným hostitelem jsou různé druhy býložravců. Parazit mravence donutí, aby vyšplhal na vrcholky rostlin a už tam zůstal. Hostitele k tomuto účelu ovládne do nejmenších detailů. Mravenčí zombie vyšplhá na vrcholky rostlin a vetřelec pak v jejím těle vyvolá křeče. Ty způsobí sevření kusadel, díky kterému se mravenec zachytí na horních listech. Motolice tím zvýší šanci, že bude sežrána třeba ovcí a její životní cyklus bude pokračovat.
Motolice kopinatá a její cyklus:
A určitě se ptáte? Jaké a kolik těch parazitů můžeme unést? Dá se jich zbavit? Jsou skutečně tak nebezpeční? Proč nám lékař nedělá testy na parazity?
III. Kapitola – Co je mnohdy pravou příčinou nemoci? + přídavek – Jak ovládat mraveniště.
Hana Wilczková
Předseda Zdravotního výboru Občanského parlamentu
12,359 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
