Kapitola I. – Úvod do problematiky.
I když máme stále modernější metody léčby, léky, možnosti léčebných metod, prostředky pro potírání nemoci i těch nejzákeřnějších mohlo by se zdát, že paraziti – tedy živočichové, kteří jsou pro člověka nebezpeční – jsou vymýceni nebo přinejmenším sice existují, ale náš život v podstatě neohrožují. Dokonce i renomovaní lékaři jsou ochotni tvrdit, že parazity si máme „hýčkat“, protože když bojujeme za záchranu toho nebo onoho brouka, že vlastně parazit do přírody i k životu člověka patří.
„Citace z jednoho rozhovoru, který je skutečně na zamyšlení. Rozhodně nepopírám odbornost pana doktora, ale logicky vzato, asi bychom s tasemnicí, motolicí, roupy nebo hlísty žít nechtěli. Ale to si musí každý posoudit sám, pokud ví, že existuje i způsob, jak se parazitů zbavovat. Protože i tu kočku či psa odčervujeme minimálně 2 x ročně. A to víme, že v sobě mají spoustu parazitů, kteří si svou oběť nevybírají.“
Citace: „Někteří dávní podnájemníci lidského těla jsou dnes v Evropě na vymření. Je to důvod k radosti, nebo naopak lítosti? Ještě před několika generacemi byli naši předkové parazity prolezlí. Pak přišla moderní medicína a hygiena a podnájemníků nás zbavila. Dnes si děti ze školy občas přinesou vši, nebo roupy, ale to je asi tak všechno. Tasemnice, škrkavky nebo motolice už u Evropanů skoro nevídáme. Říká parazitolog Jan Votýpka z PřF UK.
Chráníme české motýly, bojujeme za ohrožené velryby, posíláme peníze na vymírající orangutany. Skvělé! Proč ale nevidíme, že z našeho svět mizí paraziti? Spousta z nich je unikátních, protože jsou vázáni na ohrožené druhy zvířat. S vyhynutím dejme tomu nosorožců by vyhynuli i jejich cizopasníci. Proč nás ta ztráta nedojímá, tedy s výjimkou parazitologů? Psychologické důvody jsou nejméně tři. Parazity si zaprvé spojujeme s utrpením a smrtí. Pod vlivem děsivého sci-fi filmu Vetřelec se podvědomě bojíme, že se nám z břicha prožere ven něco děsivého. Co na tom, že je to vybájený nesmysl? Zadruhé se nám červovité organismy nelíbí stejně jako třeba hadi. Krása a ošklivost jsou ale jen nálepky naší mysli. Zbavme se jich. Sýkorka nám připadá nádherná. Proč ne tasemnice – živočich úžasně přizpůsobený životu v temnotách našich vnitřností? A konečně se o své tělo nechceme dělit s nikým dalším. Nesmysl je to už proto, že v našich střevech žije asi 10 000 miliard bakterií tvořících takzvaný mikrobiom. V každém z nás je tedy 1 250x více podnájemníků než kolik žije na zeměkouli lidí. Bez všech těchto bakterií bychom nemohli existovat. A vy byste chtěli řešit jednoho tvora navíc?“ Konec citace:
Demagogie jako vyšitá. Srovnávat střevní bakterie – symbionty – s parazity je stejné, jako srovnávat domácího psa, který hlídá dvůr, s vlkem, který číhá na naše ovce.
Ano, paraziti tu s námi jsou – odjakživa a pravděpodobně dlouho zůstanou. Jde jen o to, jak s nimi budeme „pracovat“ a také se jich zbavovat. Téma Parazitologie je velmi obsáhlá. Vyžaduje hledání informací, studium, znalost i biologie, chemie, ekologie, a dalších přírodních věd. Je to složité, a přitom tak jednoduché. Ale tu jsme opět u toho lidského přirozeného chování, které – i přes dnešní moderní a „hygienický“ svět není zcela v pořádku. Neumíme umýt ruce po osobní hygieně na WC, převléknout se do domácího, když se vrátíme z práce, hřiště, sportování, neumíme si vyčistit alespoň 2 x denně zuby a v rámci běžné hygieny velmi často zapomínáme i na to, v čem žijeme, co si oblékáme a co jíme. Je toho opravdu hodně. Parazité jsou příčinou mnoha nemocí.
Lze najít cestu, jak s těmi parazity žít nebo je porazit?
O tom příště v II. kapitole – Není parazit jako parazit.
A pokud se chcete trochu vzdělávat, tak si sedněte a sepište jména parazitů, které znáte (nemuseli jste se s nimi setkat) a najděte si jejich stručnou charakteristiku. Pak možná začnete chápat, proč jsou parazité nebezpeční, proč s námi žijí a co nám „přinášejí“. (na obrázku je Kukaččí vosa – parazitická vosička, jejíž znakem je hnízdící parazitismus).
Hana Wilczková
Předseda Zdravotního výboru Občanského parlamentu
25,530 zobrazení celkem, 3 zobrazení dnes
