Tento text jsem již zveřejnila na stránkách Občanského parlamentu, Úřední desce, vkládám jej i zde, abyste o něj nepřišly.
Sobotní dopoledne jsem strávila v jabloňovém sadu v Brně ve Starém Lískovci, kde jako každý rok je cca na 1-2 týdny otevřen sad veřejnosti a umožněn samosběr jablek několika odrůd za příjemné peníze, a taktéž vhodná k uskladnění. Navíc jsou jablka v BIO kvalitě, člověk si přesně utrhne to jablko, které chce a již ze stromu je jejich uskladnění na každém.
Sady jsou to rozsáhlé a já si tak přemýšlela, zda by přímo tento sad zajistil potřebu pro celé okolí? No nejspíš ne, ale i toto jsou celkem lehce obnovitelné zdroje, které mohou v budoucnu pomoci při vybudování potravinové soběstačnosti. Řekněme, že v rámci České republiky a všech regionů by toto bylo standardem – mít místo, kam si buď jít natrhat a uschovat na zimu, případně využít kdykoliv během roku prodejnu, která je přidružená přímo k sadu a nákup je možný celoročně pro ty, kteří možnost uskladnění nemají.
Malé zamyšlení na závěr… Jak by asi vypadalo okolí takových větších měst? Byla by v okrajových částech spíše zemědělská výroba nebo bychom při výjezdu z města stále potkávali rozsáhlé haly nadnárodních koncernů a montoven. Byli by pracovníci šťastnější venku v přírodě, kde vidí, co se jim tvoří pod rukama nebo je to lepší u toho pásu při zpracování jedné součástky a konečný produkt není vidět? Má to možný dopad i na psychiku a celkové vnímání života, na jeho kvalitu?
Čemu dalšímu by to ulehčilo? Tak třeba by zmizeli z dálnic všechny kamiony, které sem ta jablka z ciziny vozí… další plus, nemyslíte?
V Občanském parlamentu jsou všechny body programu v pronárodním duchu, ti, co je četli, je sice mnohdy nazývají utopií, ale je to vlastně to, po čem každý touží… jen jsme si tak zvykli jít s dobou a přizpůsobovat se, že jsme nějak zapomněli na to podstatné, sami na sebe, nejspíš i na to, co to ten důstojný život vlastně je…
Ne nadarmo se říká, že vše se vším souvisí. Proto je tak potřebné jít touto jedinou pronárodní cestou, která zajistí kompletně vše a pro všechny, kteří o to budou mít zájem. Určitě mi neříkejte, že takových lidí je málo, spíše bych řekla, že takových lidí je drtivá většina, avšak neustále mají potřebu každé 4 roky jít k volbám a uvěřit slibům, krásným PR řečem atp., již od té zrádné revoluce. Přitom ty sady s jablky se jen tak nezjeví sami od sebe, na to již musí být velká hybná síla – ta státní – reformní – která bude mít MYŠLENKU – PLÁN – REALIZACI. Je vůbec něco takového možné, když všichni 2 roky před volbami zahajují své PR kampaně, po zvolení nic moc nestihnou, protože si přebírají práci… pak také musí zajistit nějaké to protlačení cizích zájmů (třeba Istanbulská úmluva, Green deal a podobné). Zbývá jim pak nějaký čas pro občany, pro nějaké komplexní, a hlavně dlouhodobé vícegenerační řešení?
Tak mi řekněte, neděláme si to vlastně sami?
Při tom Občanský parlament má dveře otevřeny pro každého, kdo chce myšlenku rozvíjet, podílet se na plánu a účastnit se realizace. Není to tedy práce s řečmi, ale s činy pod taktovkou složené a tvrdě vymáhané Přísahy Občanského parlamentu, tedy konání v pro-národním zájmu za jakýchkoliv okolností.
PS: Omluvte délku, nějak jsem se rozepsala – protože ono opravdu vše se vším souvisí. Koncept tedy musí být velmi dobře promyšlen, aby mohl být i efektivně realizován. Má to někdo jiný? Nějaká alternativa, která by zajistila vše potřebné a pro všechny stejně?
Ivona Kopáčová, předseda Tiskového výboru
