Dobrý den milí čtenáři. Dnes jsem se rozhodl napsat článek pro odlehčení a pobavení, přestože pointa první části článku spočívá v jednom z našich nejcennějších dědictví, a sice našem krásném Českém jazyce.
V průběhu týdne jsem v rádiu zaslechl vysílání, ve kterém se moderátor zabýval našimi českými příjmeními. Poté, co toto téma vyhlásil, mu začali posluchači posílat své poznatky a zkušenosti.
Pro svůj článek, přenesené poznatky posluchačů, trochu zjednoduším, takže nebudu pana moderátora citovat doslovně.
Jedna z posluchaček napsala do rádia, že její maminka, paní Poslední měla kdysi jednání s panem Studeným a panem Řízkem. Takže jednání se účastnili Poslední, Studený, Řízek.
Další z posluchačů napsal, že jeden z jeho sousedů se jmenoval pan Kořalka, jehož dcera si vzala za muže pána jménem Došla. Tedy prý měli na zvonku paneláku Kořalka, Došla.
Více jsem z tohoto rádiového vysílání nestihl. Ovšem během dne jsem v jednom bytovém domě zahlédl vedle sebe dvě příjmení a to Špatný a Kús. Na kolečku s rozpisem služeb na úklid se asi časem vytratila interpunkce, takže na první, rychlý a ledabylý pohled jsem četl ,,Špatný Kus“.
Snad se na mě pan Špatný a pan Kús nebudou hněvat.
To ale ten den nebyl konec zábavy.
Při cestě s kolegou v autě jsme se k tématu příjmení vrátili. Při zmínce o panu Kořalkovi jsem poznamenal, že jsem už hodně dlouho neochutnal nějakou dobrou kořalku, čímž se téma stočilo zcela jiným směrem. Kolega se mě zeptal, jestli si dáme (myšleno o víkendu)? Na to jsem odpověděl, že radši ne, protože pracně mozkové buňky pěstuji a nechci na nich páchat takovouto genocidu. Na mojí odpověď odpověděl kolega otázkou, jestli vím, proč po alkoholu bolí hlava?
,,Jasně, protože ty mozkové buňky, které přežily kopou hrobečky těm, které nepřežily“ odpověděl jsem. Na to se mi kolega svěřil, že po několika jeho posledních pijatikách ho ale hlava vůbec nebolela. Takže jediný závěr byl, že už u kolegy není, kdo by ty chuděrky pošlé mozkové buňky pohřbíval a že může být v klidu, protože ,,kde nic není, ani smrt nebere“, což nás na závěr dne velmi dobře pobavilo.
Na pivo a chlapskej pokec se nedostaneme jak je rok dlouhej, ale srandy na všemožná témata si užijeme až až. Tak doufám, že jste se při čtení mého článku aspoň trochu pobavili a třeba se i rozhodli nepáchat genocidu na svých mozkových buňkách?:-)
4,480 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
