Jsou historické okamžiky, které je třeba připomínat, abychom nezapomněli, čeho je lidská rasa schopná.
Mezi tyto historické milníky patří rozhodně holocaust. Dne 27. ledna, na který připadá DEN PAMÁTKY OBĚTÍ HOLOCAUSTU A PŘEDCHÁZENÍ ZLOČINŮM PROTI LIDSKOSTI, si připomínáme toto příkoří spáchané „lidmi“ na lidech. Nemohu napsat „zvěrstvo“, protože zvířata by nikdy neudělala to, co udělal člověk člověku.
Nacistická rasová ideologie charakterizovala Židy jako Untermenschen („podlidé“). Nacisté považovali Židy za rasu nikoliv za náboženskou skupinu. Náboženský antisemitismus lze vyřešit konverzí, politický vyloučením. Logika rasového antisemitismu nacistů nakonec vedla až k vyhlazení.
Hitlerův světonázor se točil kolem dvou konceptů: územní expanze („životní prostor“ – pro německý národ) a rasová nadřazenost.
Když se Hitler dostal k moci legálně 30. ledna 1933 jako hlava koaliční vlády, jeho prvním cílem bylo upevnit moc a eliminovat opozici. Útok proti Židům začal 1. dubna bojkotem židovských podniků. O týden později nacisté propustili Židy ze státní služby a do konce měsíce byla účast Židů v německých školách omezena kvótou. „Nevhodné“ knihy byly hromadně páleny pod záminkou očisty německé kultury.
pozn.: O století dříve Heinrich Heine – německý básník židovského původu – řekl: „Kde člověk pálí knihy, tam nakonec spálí lidi.“
V Norimberku dne 15. září 1935 byly vyhlášeny dva zákony, a to zákon na ochranu německé krve a německé cti a zákon říšského občana. Ty se staly ústředním bodem protižidovského zákonodárství a precedentem pro definování a kategorizaci Židů ve všech Němci kontrolovaných zemích.
Večer 9. listopadu 1938 „vypuklo“ pečlivě organizované protižidovské násilí v celé Říši, která od března zahrnovala i Rakousko. Během následujících 48 hodin výtržníci vypálili nebo poškodili více než tisíc synagog a vyplenili a rozbili okna více než 7 500 podniků. Asi 30 000 židovských mužů ve věku od 16 do 60 let bylo zatčeno a posláno do koncentračních táborů. K násilí velmi často docházelo ze strany sousedů nikoliv cizích lidí. Tento POGROM dostal název „Křišťálová noc“ nebo taky „Noc rozbitého skla“. Židé ztrácí iluzi možné budoucnosti v Německu.
Romové a Sintové, pejorativně známí jako Cikáni. Byli jedinou další skupinou, kterou nacisté systematicky zabíjeli v plynových komorách spolu s Židy.
V roce 1939, těsně po začátku války, Němci zahájili program T4 – program „eutanazie“ – pro vraždy intelektuálně nebo fyzicky postižených a duševně narušených Němců, kteří už jen svou existencí porušili nacistický ideál. Říkalo se jim „život nehodný života“. Bylo také použito ekonomického ospravedlnění, protože tito Němci byli považováni za „zbytečné jedlíky“. Po mnoha protestech byl tento program „formálně“ zastaven, avšak pokračoval po celou dobu války.
Na 20. ledna 1942 svolal Reinhard Heydrich konferenci ve Wannsee, aby zorganizoval „konečné řešení“ židovské otázky“. Počátkem roku 1942 nacisté vybudovali vyhlazovací centra v Treblince, Sobiboru a Belzecu v okupovaném Polsku. Oběti byly odvezeny vlakem, často v dobytčích vagonech. Vyhlazovací tábory se staly „továrnami“ na mrtvoly s minimálními fyzickými a psychologickými náklady pro německý personál. Za pomoci ukrajinských a lotyšských kolaborantů a válečných zajatců by několik Němců dokázalo každý měsíc zabít až desítky tisíc zajatců. Nacisté používali mobilní plynové vozy, stavěli trvalé plynové komory spojené s krematorii, kde se spalovala těla. Oxid uhelnatý byl zvolen ve většině táborů. Cyklon-B, obzvláště smrtící vražedná látka, byl používán především v Osvětimi a později v Majdanku.
Osvětim byla vlastně tři tábory v jednom, zajatecký, vyhlazovací a pracovní tábor. Lidé z pracovního tábora vykonávali „nucenou práci“ v přilehlých továrnách, do kterých německá firma IG Farben investovala jen v roce 1942 až 700 milionů říšských marek. Konglomerát předpokládal, že nucená práce bude již napořád součástí německé ekonomiky. Lidé nasazení na nucené práce se bez dostatečné potravy, oblečení, přístřeší a lékařské péče doslova upracovali k smrti.
Dnes je holocaust považován za projev absolutního zla, odhalení hloubky lidské povahy a moci zlovolných sociálních a vládních struktur.
………..
Nemohu se ubránit jakési podobnosti s dnešním světem. I dnes si mnozí myslí, že jsou něčím víc a zbytek lidstva je podřadný. Jeden rozhoduje od stolu o životě mnoha dalších. Kdyby to bylo pro jejich dobro a „zdravý“ vývoj, asi by mi to nevadilo, ale mám spíše pocit, že se nás těch pár jedinců snaží řídit, a to nejen naše kroky ale co je horší i naše myšlenky. Veškeré to omezování, zkreslování reality, masírka médií abychom věděli, co si vlastně máme myslet. Někomu to možná nevadí, já vím, je to pohodlnější, nemyslet. Ale mně tedy ano. Já se chci rozhodovat svobodně. Proč by měl někdo rozhodovat o tom, co je pro mne lepší…..copak šel v mých botách? Prošel si tím, čím jsem si prošla já? Ne! Tak proč mi do toho chce kecat?!
Občané naší krásné Vlasti, vezměte rozum do hrsti a začněte rozhodovat sami…ano, chce to možná odvahu, trochu odříkání, hodně odpovědnosti….ale věřte, bude to stát za to!!! Přidejte se do Občanského parlamentu a rozhodujte sami o sobě. Udělejme si ten svět hezčí nejen pro nás samotné, ale především pro naše nejmenší.
https://obcansky-parlament.info/info/zpravy?t=nvlnv
Yvona Zouharová – poslanec Občanského parlamentu (28.1.2023)
9,034 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
