Dnešní den mi začal pravidelnou rehabilitací po operaci rukou. Vyběhla jsem z domu těsně před sedmou ráno a prozatím v pohodě jsem absolvovala proceduru. Po skončení mířím do blízkého malého krámku na menší nákup. V tom mi zvoní telefon, odložila jsem nákupní košík s pečivem a hovor jsem přijala. Volala mi kamarádka sousedka, jestli se nechci zastavit na kávu, dokud nám nevypnou v bloku elektrický proud.
„Cože? Jak to víš, že bude vypnutý?“
„Přišel mi e-mail, od půl osmé do jedenácté dopoledne nepůjde proud.“
„Jasně, zastavím se za chvilku, zrovna jsem v obchodě.“
„Můžeš mi vzít cigára?“
„Samozřejmě.“
U pokladny jsem platila a koupila samozřejmě cigára pro kamarádku. Ještě jsem odběhla vedle do cukrárny a koupila nám k té kávičce ještě zákusek a vyrazila jsem k domovu. Doma vyndávám nákup a báááác….cigarety zůstaly na pokladně. Tak jsem drapla klíče a letím zpátky, na štěstí to nemám daleko. Za pár minut se vracím. Vběhnu do bytu, abych vzala zákusky a razím po schodech do druhého patra…. Jen, co vejdu do bytu kamarádky, která zrovna telefonovala, uvědomím si, že nemám svoje cigarety. Připouštím, že už lehce vytočená na svou blbost vyběhnu na chodbu a vlezu do výtahu. Podotýkám, že normálně chodím pěšky.
Sotva se výtah rozjel, tma a já stojím. Bezva….ono je už půl osmé!
Začnu zvonit, chvíli je ticho. Potom slyším někoho volat: „je někdo ve výtahu?“ Volám: „ANO!!!“ Znovu se ozve hlas: „zavolám správcovou.“
Paní správcová za chvíli dorazila a bylo mi řečeno, ať chvilku vydržím, že manžel už je na cestě a vyprostí mne. Super….vše je na dobré cestě a já budu za chvilku cucat kávu a cpát se zákuskem.
Manžel paní správcové dorazil opravdu rychle, ale po otevření dveří jsme zjistili, že prostě nevylezu, že je seknutý v dost nevhodné pozici pro únik z mé pasti. Tak jsem podržela zvonek uvnitř výtahu a dovolala se během okamžiku na servisní linku a nahlásila stav situace. Dispečerem mi bylo sděleno, že do půl hodiny někdo přijede a vyprostí mne.
Díky otevřeným dveřím se naštěstí už dalo v tom stísněném prostoru dýchat, ale než se dveře otevřely, to vůbec příjemné nebylo. Během chvilky byl vzduch tak vydýchaný, že jsem měla dojem, že se vyvrátím. Nutno ještě podotknout, že trpím malinko klaustrofobií….Navíc v tom výtahu vůbec není signál, takže kamarádka seděla v bytě s přivřenými dveřmi, můj pes běhal po patře a hledal mne a syn, který se vrátil po noční, se chystal spát a ani jeden neměli tušení, kde se zrovna nacházím a v jakých jsem nesnázích.
Už jste někdy pili kávičku ve výtahu? Já ano! Když mi otevřeli dveře, to už se tam motal i můj syn a kamarádka a čekala jsem na vyproštění, tak mi podali do výtahu tu studenou kávu a já ji v klidu v tom výtahu vypila. Jen to cigárko jsem si k ní dát nemohla :)
Po asi půl hodině od dovolání se na dispečink, dorazil milý pán a manuálně mě vyexpedoval do přízemí a otevřel mi dveře a já mohla konečně vystoupit z kabiny výtahu. Tímto mu mockrát děkuji. Celá tahle moje štrapáce trvala něco přes hodinu.
Doufám, že takové ráno už dlouho nezažiju… :))
Vyběhla jsem do druhého patra ke kamarádce a dali jsme si ještě jednu kávu zalitou zatím ještě teplou vodou z konvice po předchozí přípravě kávy, kterou jsem popíjela v kabince výtahu. No a k ní ten zákusek a hlavně konečně to cigárko…. :))
Yvona Zouharová
Poslanec Občanského parlmentu
13,013 zobrazení celkem, 2 zobrazení dnes
