Část 4
Den na výletě
Mě se nechce stávat. Včera jsem dlouho seděl u ohně a užíval si noc. Teď je ráno a já mám vstávat? Vždyť mám dovolenou. Co jsme se to včera domluvili? A snídaně už je? Je. Tak ještě chvíli. Ne vstávám. Těším se? Těším se. Užijeme si to. Jako doposud každý den. Tak tedy obléct, kde to vlastně mám kalhoty. Jo tady. Super, košile je taky tady. Snídaně? Mám hlad? Ale jo, něco si dám. Dokonce jsme se sešli u stolu všichni. Paráda. Tak kam že to jdeme? Cornštejn. Aha. 20 km. Super zřícena, jenže já jsem taky po včerejšku. Ale nakonec po vydatné snídani jsme se vydali po zelené do KOPCE. Funím už po pár metrech, protože převýšení je neskutečné. Naštěstí se po chvíli ocitáme na poli pod lesem. Krásný výhled na pár bunkrů, rozmístěných všude okolo. Ale to trvalo pouze chvíli než se cesta opět stočila směrem do kopce, naštěstí ne prudkého. Jde a jde a dojdeme na asfaltku v lese, na rozcestí, k hromadám nakupených klád strom. Jupí, rovina. Po další chvíli cesty po asfaltu, kde nás za rohem čeká překvapení v podobě zátarasu nakladače na dřevo zjišťujeme, že nás stejně zelená značka vede do lesa. Tudy snad nikdo nešel sto let. Bahnitá stezka zarostlá snad vším se tu pod těmi stromy udrželo. Ale přece. Jsou tu koleje od dvou kol. I přes džungli se dostáváme na mýtinu s přístřeškem, kde potkáváme dva cyklisty. To jsme vám to projeli co? Houkne na nás paní s pánem na kole. Koukali jsme. Šálená cesta…. Od teď zase po asfaltu. Do první vesnice ještě kousek. I kešku jsem si odlovil. Syn kamarádky vesele pomáhá s hledáním. Ve vesnici si kupujeme špekáčky na večer, zmrzlinu a jde se dál. Další keška a cestou už k vodě. Co je to „kozí stezka“ ptá se syn kamarádky, když prohlíží další část naší cesty. Nevím. Odpovídám a nevěnuji tomu moc pozornosti. Snažím se najít starou bývalou cestu. Samozřejmě zarostlá a neviditelná. Tady je kousek restaurace. Usedáme, ale oběd si dávám pouze já. Smažák. A jde se dál. Cedule „kozí stezka“ s šípkou do stráně po úzké stezce nám hned odpovídá na myšlenku, co že to tak „kozí stezka“je. I kamennými lavinami jsme museli procházet nadmíru opatrně. Některé úseky byly opravdu úzké. Pomalu s občasným čekáním na celou skupinu jsme prošli až k mostu před vodu. A ejhle, v zábradlí si udělali vosy hnízdo. A jehle, syn kamarádky dostává 2 žihadla. A na druhé straně je taky hnízdo. Tak pryč odsud. Cornštejn už je nedaleko. Pro jistotu sledujeme reakci na vosí bodnutí, ale zdá se vše v pohodě, jen to prý trochu bolí. Na corštějnu se snažím najít další kešky, ale marně. Museli bychom na prohlídku. Tak jednu limču, chvíli posedět, prohlédnout si popisky všude kolem a zase na cestě. Půjdeme jinudy, prohlásím. Ten výhled na Bítov je nádherný. Z protějšího břehu ze silnice, ale stojí za to. Vyšplháme se opět do kopce k nějakému památnému stromu, kde zahlédnu podezřele se chovající osobu. Něco hledá. Není tu zase keška? A je. Po chvíli, kdy se k němu přidávám mám nakonec úspěch já. No jo lítá signál, a jak lítá signál, to pochopí jen kačer. Ve vesnici si dává zbytek posádky oběd a vyrážíme zpět k domovu. Obcházíme zavřenou silnici ale pak už se dostáváme na známou cestu do lesa. Rozhodujeme se zda jít stejnou, ale nakonec jsme si vybrali dobře a šli po asfaltových cestách až k původní kamionovému zátarasu. Ten už je ovšem pryč a hurá z kopce do chaty. Večer u ohne a u špekáčků hodnotíme výlet jako nadmíru krásný. 6H na cestách. To jde.
Tak zas příště přátelé.
10,450 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
