Každý z nás se zřejmě již alespoň jednou stěhoval a nebo bude stěhovat. Já jsem tento proces absolvovala již čtyřikrát. Tento týden se ono stěhování týkalo mého mladšího potomka.
Jednoho krásného dne uprostřed léta za mnou přišla moje dcera a oznámila mi, že se byla s přítelem dívat na byt v pronájmu. Než jsem stačila nějak reagovat už sypala další informace, že se rozhodli ho vzít a tudíž se bude stěhovat. Uff…
Trošku mne to zaskočilo a samozřejmě jsem se ptala, zda dobře vše zvážili a jsou pevně rozhodnuti. Jejich odpověď byla samozřejmě ano. Nicméně jsem s nimi probrala znovu všechna pro a proti a řekla, ať si to ještě zváží a dají mi vědět, jak se rozhodli.
Další týden, bez předchozího varování :) mi oznámili, že už mají klíče od bytu a složenou kauci. No, tak dobrá. Chtějí si vyzkoušet jaké je to starat se skutečně sami o sebe bez dozoru mámy. Další měsíc se pořád nic nedělo a já nechápala, proč už alespoň něco nezačínají balit. Že i když zatím není zajištěn odvoz, mohou už mít spoustu věcí zabaleno. Pořád byl klid a nic nedělo.
Nakonec se přeci jen něco málo pobalilo a odvezlo. Pak začalo ticho před bouří. :)
V pondělí, tento týden, byla zajištěna přeprava a začal boj o čas. Protože samozřejmě za půjčení se ve většině případů prostě platí.
Všichni samozřejmě buď ve škole, nebo v práci až do večera, takže ten maras s balením věcí a organizací zůstal na mně. Co bych pro ty svoje holoubky neudělala, že? :)
Ve středu odpoledne proběhl první velký přesun, u kterého vydatně asistoval můj starší syn a můj švagr. Balení krabic bylo tedy na mně, oni se postarali o vynášení z bytu, nakládaní a následný přesun do nového bytu omladiny.
Další velký přesun byl naplánován na čtvrtek odpoledne, ale bylo už ve středu jasné, že se bude muset jet ještě minimálně jednou, takže v rámci čtvrtku proběhly přesuny dva. Jeden dopoledne a druhý v podvečer, kdy už se odvezlo až na pár drobností, na které se malinko pozapomnělo, v tom nastalém chaosu není divu, vše.
Ta moje „malá“ se se mnou ještě mezi dveřmi rozloučila a poděkovala mi a když bouchly dveře, došlo mi, že je PRYČ.
Moje malá princezna se odstěhovala.
Samozřejmě, klidně se k tomu přiznám, jsem byla na hniličku a i nějaká ta slzička ukápla.
Večer mi ještě volala, zněla spokojeně a těšila se jak si to tam všechno zařídí k obrazu svému a smála se, že její přítel, i když má ráno brzy vstávat, lítá po bytě a přerovnává nábytek a pořád mu to nepasuje. Tak snad dlouho neponocovali a něco hezkého se jim v tom jejich novém hnízdečku zdálo.
Už je ta moje „maličká“ velká a já jí přeji, aby se jí v novém hnízdě líbilo a byla tam spokojená a šťastná!
PS: Tak jako tito mladí lidé si budou tvořit svůj domov, aby v něm byli šťastní a spokojení, tak MY všichni, občané, spolu si můžeme utvořit báječnou budoucnost pro nás všechny. V našem novém, lepším státním uspořádání. A stačí tak málo! CHTÍT!
OBČANSKÝ PARLAMENT (obcansky-parlament.info)
Poslanec Občanského parlmanetu
Yvona Zouharová
7,903 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes