Reklama

Můj život s kočkou…

AUTOR PŘÍSPĚVKU

Není tomu tak dávno, možná dva roky zpět, kdy se naše domácnost začala pomalu rozrůstat o další členy.

První kocourek přišel s dcerou z ulice, ale byl bohužel natolik malý a slabý, že i přes všechnu péči tento svět opustil. Strávil s námi sice jen pár dní, ale po jeho odchodu už tady zůstala díra, kterou jsme se rozhodli zalepit. Pořídili jsme si kočičku. Dostala jméno BUBLINA. Proč? No protože házela neuvěřitelně nafouklé ksichty :)

Tím, že jsme už měli psa, nastaly docela zajímavé časy, kdy kočka spala v psí boudě a pes si zase hrál na kočku a vyskakoval na nábytek. Co Vám mám povídat. O veselé ale i dramatické okamžiky nebylo od té chvíle nouze.

Další nalezenec, kočička, se k nám dostala pro změnu se synem, který ji přinesl z vycházky. Asi půl roku po BUBLINCE. Byla to kočička hodně malá navíc s kýlou, ale velká bojovnice. Jak se dala trošku do pořádku, nabídli jsme ji dál, protože jsem tvrdila, že jedna úplně stačí. Nakonec u nás taky zůstala, nikdo takovou kočičku nechtěl. Dostala jméno BIBINKA.

Loni na jaře jsem před odchodem do práce venčila psa a uslyšela jsem nářek. Šla jsem po zvuku a vysoko na kmeni jsem uviděla zaklíněnou vysílenou kočku. Děti zaběhly pro žebřík k prarodičům a milá kočička byla zachráněna. Dostala veterinární péči a pořádně najíst. Říkali jsme ji Moony. Po čase se nám zdálo, že se zaobluje :) No co myslíte, byla v očekávání. Paní veterinářka slíbila, že jsou tam maximálně tři :)))

Takže za měsíc se nám narodila tři koťátka. První na svět vykoukla kočička…černobílá a chlupatá. Na další jsme si počkali skoro hodinu. Narodil se kocourek také černobílý ale už ne tolik chlupatý. A jako poslední se narodila kočička černá a s krátkými chlupy….tady došel prostě tonner.

Co Vám mám povídat…tři dospělé kočky, tři koťata a pes…A to nepočítám tři dospělé osoby a jednu puberťačku. Divočina. Od té doby se musíme dívat pořád pod nohy, pod zadek no prostě všude…Občas se stane, že vyběhne některá z bytu a mete nahoru po schodech. Takže si výtahem vyjedeme nahoru a cestou po schodech dolů chytáme kočku. Již po prvním pokusu, jít za ní po schodišti, jsme zjistili, že tudy cesta nevede…no jistě, že prchala stále výš a výš, až jsme se potkali v sedmém patře :))

Nebo vyběhnou na balkon a rozhodnou se jít na špacír a hrát hoňku mezi auty na parkovišti. K tomu je samozřejmě nelepší doba tak kolem druhé ráno.

Poslední dobou se ta jedna jediná, která mohla na balkon, bez problému s naháněním, rozhodla, že i ona nás potrápí. Jak se jí podaří proklouznout, vyskočí na borovici, která roste hned vedle balkonu a šplhá a šplhá…občas skončí u souseda na balkoně…jindy najde cestu na náš balkon sama.

Jak asi všichni víte, kočky jsou nejaktivnější v noci. Termín v noci Vám přiblížím. Není to v jedenáct ani ve dvanáct….nejvyšší aktivita je po druhé ráno. To třeba náhodou už spíte a něco vám přeběhne přes obličej, nebo spadne na břicho až heknete, nebo někde něco spadne s takovým rachotem, že vyskočíte z postele a o dalšího čtyřnohého miláčka se přerazíte.

Tak to je tak v kostce náš život se čtyřnohými miláčky :))

Život nejsou jen starosti, ale i spousta radostí.

Okresní koordinátor Referenda ČSR pro Prostějov

Poslanec Občanského parlamentu

Yvona Zouharová

 4,896 zobrazení celkem,  1 zobrazení dnes

Sdílet příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Mohlo by vás zajímat

BLOGY AUTORŮ

CHYTRÉ MĚŘIČE

Hromadí se důkazy, že bezdrátové technologie obecně – a „chytré

 25,021 zobrazení celkem,  822 zobrazení dnes

Číst více »