Setkání po několika letech
•Nedávno jsem se sešla se svými přáteli. Netrvalo ani půl hodiny, abychom vzájemně pochopili, kdo na jakých informacích lpí. Přestože byla chvíli dusná atmosféra, naše vzájemná empatie nám dala osvěžující možnost se vzájemně podpořit. Našli jsme si různá témata, včetně voleb do Občanského Parlamentu, znovu otevřené kandidátky na Poslance a informace, které si každý se zájmem o změnu celého systému, může dohledat na tomto odkazu…
https://www.referendum-csr.cz/
•Nelíbí se vám fašistická nařízení vlády a většiny zaměstnavatelů?
Máte už dost, všech jejich přisluhovačů?Tak co vám ještě brání se tomu postavit?
O svém dalším životě si rozhodujete právě teď a sami !
Tady máte dokonalý plán i cíl, jak to radikálně změnit. Shodli jsme se i na tom, že jiná legální cesta není.
•Další a vážné téma bylo naše nefunkční školství. Vadí to všem, ale klid má přednost před vydíráním. Každý si nemůže dovolit mít děti doma a na testování si už zvykly. Samozřejmě, lidé se dělí na přizpůsobivé a odpůrce, ale o to těm vládcům přece jde. Vychovat z nich navždy poslušné otroky.
•Současný učitel je jiný, vidím obrovskou propast mezi ním a tím, který tu učil před stopadesáti lety. Ideální to asi nebude v žádné době, ale nemáte pocit, že většina z nich dnes s čistým svědomím, propaguje fašismus? Jak jinak si vysvětlit jejich naprostou a nelogickou poslušnost vůči systému?
Neměl by být učitel moudrý a schopný samostatného rozhodování i myšlení? Neměl by kromě vzdělávání snad bránit své žáky před šikanou, včetně té vládní?
•Učitelé, co se to s vámi stalo? Za zvýšení svých platů jste bojovali všichni, ale za děti se vás postavilo sotva pár desítek? Selhali jste stejným způsobem, jako selhali rodiče, kteří se nepostavili proti nezákonným opatřením vlády. Následky vaší lhostejnosti, budou navždy součástí naší historie. Opravdu se za sebe nestydíte?
Chtěla bych vám dát přečíst příběh, který mě v poslední době nejvíc oslovil. Kéž by takových lidí bylo víc !
Jak pomoci, neublížit, a zůstat nestranný…
… Starý muž potká mladého muže, který se ptá: ,,Pamatujete si mě, Pane?“
Starý muž odpoví, že nikoliv. Potom mu mladík řekne, že byl jeho studentem a učitel se zeptá: ,, Jak se máte? Co děláte v životě?“
Mladík odpoví:
,,No… stal jsem se učitelem.“
,,Jé, to je dobré, tak jako já, že?“ ptá se stařec.
,,No, ano. Vlastně jsem se stal učitelem kvůli vám pane. Vy jste mě inspiroval.“ Zvědavý stařec se ptá mladého muže, kdy se rozhodl stát se učitelem, a on mu vypráví následující příběh:
,,Jednou přišel můj spolužák do školy s novými, úžasnými hodinkami, které jsem si přál.“
Tak jsem je ukradl a dal si je do kapsy.
… Krátce poté si kamarád všiml, že mu chybí hodinky a hned si stěžoval našemu učiteli, tedy vám.
Pan učitel se poté obrátil na třídu a řekl: ,,Dnes během vyučování byly ukradeny hodinky tomuto studentovi. Kdo je ukradl, tak je prosím vraťte.“
Nevrátil jsem je, nechtěl jsem je vrátit.
Učitel poté zavřel dveře a všem nám řekl, abychom vstali a postavili se do kruhu.
Zamýšlel prohledat kapsy každého z nás, jednoho po druhém, dokud se nenajdou hodinky.
Navíc nám pan učitel řekl, abychom zavřeli oči, protože chce najít hodinky, když je všichni budou mít zavřené.
To jsme také udělali.
Chodil pak z kapsy do kapsy, od studenta ke studentovi a když prohledával moji kapsu, našel hodinky, vyndal je a přesto pořád prohledával všechny kapsy a když dokončil hledání, pak řekl:
,,Otevřete oči, hodinky se našly.“
Pan učitel to nikdy nikomu neřekl. Pan učitel se o tom už nikdy nezmínil. A nikdo nikdy nezjistil, kdo ukradl ty hodinky.
Navždy zachránil v ten den moji důstojnost.
Tohle byl nejtrapnější den mého života.
Ale to byl také den, kdy jsem se rozhodl, nebýt zlodějem, nebo špatným člověkem v širokém slova smyslu. Pan učitel mi nikdy nic neřekl, ani se nepostavil na stranu, aby mě poučil o morálce. Nikdy. Nikdy. Už nikdy.
Přesto jsem obdržel jasnou zprávu, velmi jasně čtu tuto zprávu.
Díky panu učiteli jsem pochopil, co má skutečný pedagog dělat.
Pamatujete si to, profesore?
Starý profesor byl dojat: ,, Ano, pamatuji si tu situaci s ukradenými hodinkami, které jsem hledal v kapsách všech studentů.
Nepamatoval jsem si na tebe, protože v tu chvíli jsem měl také zavřené oči. “
Toto je podstata učení:
,,Pokud musíte někoho ponížit, abyste v něm vzbudili touhu se
zlepšit, nemáte ponětí o učení. “
Poslanec ( OP ) Monika Szwachulová
1,611 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
