Náboženství? ANO či NE?
Podle některých jedinců se jedná o svobodu vyznání, ale podle mě se spíše jedná o svobodu manipulovatelnosti. Pohleďme na to z druhé strany, prosím. Většina z nás se narodila v dobách, kdy kněží a ostatní náboženství sloužící personál musel narukovat na vojnu do takzvaných Pomocných Technických Praporů, o nichž moc krásně, napsal Jaroslav Švandrlík ve své knize Černí baroni. Byla to asi divná doba, ale i tak měla své kouzlo. Především se na tento problém dívám z pohledu osoby, která vystudovala práva na Karlově Univerzitě v takzvané totalitní době.
Pokud tedy mám uvěřit, že Bůh existuje, pak předpokládám relevantní důkaz o jeho existenci. To znamená, potkám se s ním, potřesu si s ním pravicí, nebo jiný zcela nezvratný důkaz, který by byl přijatelný pro jakýkoliv soud. Nemohu se však ztotožnit s prohlášením pana Bolka Polívky ve filmu, kdy říká – Vaši … jsem také neviděl a věřím, že jí máte. Toto není relevantní důkaz. To je hypotetická dedukce.
Co kdyby ona dáma byla například takzvaný SHEMALE? Tedy nelze přijmout jako důkaz. Naše generace byla vychována a vychovávána ve vědomí, že Bůh neexistuje. Nebo se v některých rodinách prostě tomuto tématu jen dobře vyhýbali, aby se to nedoneslo do školy. Nakonec proč ne. Od pradávna náboženství ovládalo masy a někdy třeba i vládlo. Stát a jeho složky by měly být zcela jednoznačně odděleny od náboženství a to třeba i zákazem v zákoně. A nakonec proč ne? Prožil jsem bez víry 59 let svého života a nic se mi nestalo. Přežil jsem to.
Nicméně, ten kdo je ochoten věřit v cosi neprokázané, je následně schopen věřit i v jiné neprokázané a neprokazatelné věci, a tady už vidím toho zakopaného psa. Jestliže jsem ochoten připustit jedno, pak tedy logicky musím připustit i druhé. To přece plyne z jasné logiky (1+1=2). Tedy pokud jsem připustil první dvě neprokazatelné věci jsem na cestě uvěřit jakékoliv lži, předložené mi prostřednictvím náboženství. A to už je gigantický problém, protože toho může již kdokoliv zneužít. Jinými slovy tímto mým jednáním se mi začíná slévat hranice mezi pravdou a nepravdou až se zcela ztratí. A to prosím zde nepíšu jmenovitě o nějakém náboženství konkrétním, ale obecně o náboženství jakémkoliv. Lidé jsou velmi snadno ovlivnitelní tvorové, a tak, v dobách zlých se uchylují k víře, která to tak celkem šikovně navlékla (Bůh tě zkouší), a deklaruje ti, že bude lépe, pokud budeš věřit. Nikoliv lépe nebude, jen to budeš lépe snášet a v tom je celý trik, udělal jsi krok zpět.
A náboženství krok dopředu, ke tvému omezení, prosté a jednoduché. Je třeba si také položit otázku, kdo z toho má prospěch? Bůh se z tvého utrpení jistě neraduje, ale radují se jiní, a to ti, kteří ovládají celou církev. A to jsou také osoby, které svými zákulisními intrikami prostřednictvím církve vládnout (tedy církev jim v tom pomáhá a to už ať vědomě či nevědomě). Demokracie – jak krásné slovo. Pochází údajně z řeckého demos + krátos (δημος + κράτος), tedy vláda lidu. Jenže k čemu je lidem demokracie, když s ní neumí zacházet nebo o ní mají myslné představy? Někdy dokonce by se dalo říci, že pojem demokracie je vlastně anarchie. Tedy občas to tak vidím, nerespektování zákona v drobnostech s nadějí, že si toho nikdo nevšimne (protože zákon nezná) a že se nic nestane (protože to nikoho nezajímá). Konec konců se teď dostávám k tématu škol. Vyučovat náboženství v rámci státní školní osnovy ano nebo ne?
V rámci obecných znalostí je samozřejmě nutné žákům říci, jaká náboženství existují a v jakých zemích se s nimi můžeme setkat a na jaké bázi jsou postaveny. Tím by však ve škole toto téma mělo být uzavřeno. Následně pokud jakékoliv dítě má zájem, může jej uspokojit samostudiem. V každém případě já osobně jsem za přísný zákaz náboženství ve školách všech stupňů. Jediná výjimka Teologická fakulta. Ptáte se proč? Je nasnadě, že tento orgán se zabývá pouze a jenom náboženstvím a tudíž je to vlastně jeho poslání. A podle všeho profesoři na takovéto fakultě jsou na takové úrovni, aby své zkušenosti předávali mladým.
Dle mého názoru by nebylo asi ani vhodné zakazovat tuto fakultu, neboť následně by neexistovaly osoby, které by se staraly o kostely a ostatní historické památky, které jsou součástí naší identity. A to by z historického hlediska bylo na jen na škodu. Naši potomci mají dle mého názoru morální i lidské právo vědět a naučit se to, co jsme my a naši předkové objevili a vyhodnotili. Protože jak známo bez historie není budoucnost. Tímto nechci ani odsuzovat a ani nijak stranit žádné víře, i když jsem si ve svém nitru ujasnil, že pro mojí osobu to prostě není to pravé ořechové. Prostě ateismus je podle mne nejvyšší forma víry!
1,551 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
