Tak jsem vám sám ze sebe (zase jednou) na rozpacích.
Byli jsme se ženou na výletě v Salzburku, zažít, poté, co mne tam syn zavedl v létě za hudbou, i vánoční atmosféru tohoto nádherného města. Motali jsme se uličkami, koukli po trzích (když se snažíte, dokážete sem tam najít i něco, co u nás nemáme, hlavně tedy ruční tradice…). Dostali jsme se i do Katedrály, která byla v létě beznadějně okupovaná turisty.
V katedrále se slouží bohoslužby, je aktivním svatostánkem, nikoli p…ouhou památkou. Vánoční mše tu musí být úžasná.
A tady jsem si toho všiml. V levé lodi si šeptali dva mladíci, poměrně slušně oblečení, a natáčeli si klenbu, lidi a sloupy na mobil. Dva od pohledu muslimští mladíci. Hmm, napadlo mne, oni smí do křesťanského svatostánku? Rozumějte, to ne že my jim to zakazujeme, to oni sami, přece; ale třeba jsou umírnění, anebo jsem předpojatý, anebo… proč si natáčejí ty opěrné sloupy? Proč celou dobu, co jsme v katedrále byli, stojí na stejném místě, odkud mají přehled po celém prostoru? A ten jejich šepot, s hlavami u sebe, opravdu je to jen z bázně z místa?
Nebylo mi dvakrát.
Za dvě tři hodinky přicházíme k Zámečkovému mostu. To je ten doslova obsypaný symboly lásky, kdy na visací zámek napíšete jména, vyznání, přicvaknete na zábradlí a oba pak svůj klíček hodíte do vody, aby nikdo a nikdy už nemohl slib rozpojit. Také jsme si jeden cvakli; pravda, napadlo mne, že po třiceti letech trochu švindlujeme, že to máme snazší, ale bylo to hezké.
Místo je v každé denní době doslova obsypáno lidmi.
Když jsme k mostu přicházeli, protlačili se kolem nás dva snědší muži arabského vzhledu, ošuntělí, v teplákách a mikinách, zato s mobilem zaplým na videozáznam, a nenatáčeli si dění na mostě či historické budovy kolem. Natáčeli si stánek s wursty ohřívanými na plynových bombách hned vedle portálu mostu, natáčeli si ukotvení a pak střed oblouku.
Pevně doufám, že už jsem vším, co se okolo děje a píše, zblblý.
Tak, a teď mi povězte: jak tyhle věci dostat z hlavy?
1,870 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
