Hledání pravdy v oboru zdraví a nemoci je mnohdy velmi složité a strastiplné. Je to u všech nemocí, které provází lidstvo od počátku svého vzniku a v civilizované společnosti o to víc, neboť má nástroje k tomu, aby ne-moc porazilo. Jenže má to i druhou stranu, honba za penězi, ziskem, ovládnutí lidského konání právě tak, aby se to zdraví stalo „drahou“ disciplínou ve všech směrech. Pro to, aby se tak dělo, je nutné udržovat lidstvo pod neustálým strachem o toto zdraví a vytvářet podmínky pro „výdělek“ těch, kteří jsou naprosto nenasytní. Nejde ani tak o lékaře, zdravotníky, ale o ty, kteří jsou schopni vynaložit ze svých zisků investice na „svou“ budoucnost – budoucí pacienty, klienty center zdraví a případně jim nabídnout i nějakou tu alternativu.
V tomto článku se podíváme na zoubek nemoci, kterou známe pod název ADHD – tedy hyperaktivní porucha pozornosti.
Položili jste si někdy otázku, kdy tato nemoc se „objevila“, jak byla označena a proč? Osobně si nepamatuji, vzhledem ke svému věku, že bych se v dětství s tímto pojmeme setkala. Ať již proto, že v té době snad nebyla tak vehementně propagována, a možná i proto, že doba, ve které jsem jako dítě žila, byla taková klidnější.
Jak je definována ADHD?
ADHD – (zkratka anglického ATTENTION DEFICIT HYPERACTIVITY DISORDER) – hyperkinetická porucha (HKP), porucha pozornosti s hyperaktivitou, patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů symptomy přetrvávají do dospělosti. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti. ADHD se většinou nevyskytuje osamoceně. Uvádí se, že 44 % dětí s ADHD trpí další psychickou poruchou – moc dobře je známe pod pojmy dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie.
Projevem této ne-moci je deficit pozornosti, chybí reflexe času, problém s opakovanými nebo nudnými (nutnými) úkony, poruchy motoriky, impulzivita, často také nižší sebehodnocení, vztahovačnost, hyperaktivita – neúčelné, nadbytečné pohyby, v horším případě noční děsy, deprese, úzkost, neuznávání autorit.
Příčinou dle lékařské vědy jsou emoční bloky (raná traumata z období vývoje v prenatálním stavu, během porodu, po porodu nebo v prvních letech života) a fyzické bloky (blokace páteře, které vyústí v blokaci krčních obratlů). Důsledky takového zatížení pak najdeme v narušeném spánkovém režimu, motorického vývoje. Dalšími souvislostmi jsou pak nedostatečně vyšetřená oční nebo sluchová vada, špatná výživa, ale i nadanost, nebo jiná nevyšetřená psychická onemocnění.
Jak přistupovat k těmto pacientům je mnohdy záležitostí znalosti jejich diagnózy.
A nyní se podívejme na druhou stranu této ne-moci, jejího vzniku, příčin a důsledků.
Článek z roku 2012 v německém týdeníku Der Spielgel popisuje rozhovor, který Dr. Eisenberg poskytl v roce 2009, sedm měsíců před svou smrtí. Cituje ho, jak říká: „ADHD“ je ukázkovým příkladem vykonstruované nemoci… Genetická predispozice k ADHD je zcela přeceňována.“ Namísto předepisování „pilulky“, řekl Eisenberg, by psychiatři měli určit, zda existují psychosociální důvody, které by mohly vést k problémům s chováním.
Americká psychiatrická asociace (APA) si vymýšlí nemoci, neboť pokračuje s rozšiřováním nových problémů v jejich DSM, či Diagnostickém a statistickém manuálu duševních nemocí. Po dovršení 87 let americký psychiatr, dr. Leon Eisenberg, přišel s tímto výrokem v německém týdeníku Spiegel, 2. února 2012. O sedm měsíců později zemřel. Očividně se rozhodl kápnout božskou a přiznat se, než se odebere z tohoto světa.
Dr. Eisenberg byl členem výboru psychiatrů, kteří v r. 1968 sestavili DMS II. Původně přišel s názvem „hyperkinetická dětská reakce“, která byla popsána a odsouhlasena výborem a potvrzena malou částí členů APA jako duševní nemoc. Později byl název změněn na stávající ADHD.
Avšak neexistuje žádný biologický důkaz nebo test, jak přesně určit jaké chemikálie jsou u ADHD nebo jakékoliv jiné nemoci v mozku „mimo rovnováhu“. Většina psychiatrických drog je při nejmenším zbytečná. A často způsobují sebevraždy a vedou k vraždám.
Epidemie používání psychiatrických drog poškozuje miliony dětí
Od konference o DMS v r. 1968 příspěvky dr. Eisenberga v oblasti vymýšlení si duševních nemocí a konsensus výboru vedly k nadrogování milionů dětí, od předškolního věku po středoškolský.
V současné době se odhaduje, že až 20% (jedné pětině) dětí v jeslích a školkách, až po střední školy a pěstounskou péči, byl předepsán Ritalin, běžně předepisovaný dětem „diagnostikovaným“ (onálepkovaným je příhodnější) s ADHD, byl testován před něco více než deseti lety Brookhaven National Laboratory (BNL). Studie BNL detekovala, že Ritalin je farmakologicky podobný kokainu, kdy má zřejmě ještě větší potenciál vážně poškodit mozek. Dokonce i Úřad pro kontrolu odchylek DEA klasifikuje metylfenidát. (RitalinR) jako regulovanou látku II třídy s …“vysokým potenciálem zneužití, které může vést k závažné psychologické nebo fyzické závislosti“. Ritalin a další farmaceutické psychotropní přípravky jsou často vnucovány pod hrozbou vyloučení těch dětí, které jsou označeny za nepozorné nebo obtížně zvladatelné.
Rodiče, učitelé nebo pěstouni, kteří jsou příliš zaneprázdnění, aby se obtěžovali zvládat děti změnami v jídelníčku nebo patřičným sociálním vedením, jsou snadno přesvědčeni, že tyto drogy nabízí řešení.
Mezitím tajná dohoda mezi farmaceutickými firmami a psychiatry prosperuje a jejich v DMS vymyšlené nemoci vzkvétají, což legitimizuje financování jejich podvodného medicínského výpalnictví ze státního a soukromého pojištění.
Psychiatři s vazbami na farmaceutické firmy tvoří ve výboru DMS-V minimálně 68%. Velké farmaceutické firmy platí psychiatry za to, že pořádají semináře, působí jako konzultanti, nebo přihlašují své klienty do koncových testů nových drog.
Někteří za to dostávají až 100,000 dolarů. Velké drogové firmy zaplatily za tyto a další profesionální služby během let 2009 až 2010 250 milionů dolarů. Dr. Irwin Savodnik, odborný asistent na psychiatrii lékařské fakulty UCLA, pregnantně uvedl: „Samotný slovník psychiatrie je nyní určován farmaceutickým průmyslem.“
Široce rozšířené drogování dětí, s potenciálem neurologického poškození, normální děti poškozuje, zatímco vytváří psychologickou nevědomost a závislost na pseudovědeckém medicínském výpalnictví, které vynáší miliardy. (Konec citace z článku)
A něco na závěr z vlastní zkušenosti:
Vzpomínám si na situaci, kdy jedna paní učitelka (musím podotknout, že dodnes ji všichni žáci poznávají a zdraví), měla klučinu, který byl – zlobivý, uvřeštěný, nechtěl se učit, neustále vyrušoval, byl sprostý. Paní učitelka byla přísná, ale své žáky vždy měla ráda všechny, takže žádné výjimky netvořila a vždy si poradila. Dnes by to možná nebylo v souladu s připravovaným kodexem učitelů, ale zabralo to. Pár na zadek, pohovor s rodiči – a ejhle, fungovalo to. Dnes tento „hošík“ je skvělým tátou a dnes už i dědečkem. A pokaždé, když tuto paní učitelku potká, tak na otázku „Jak se daří dětem“ s úsměvem a mrknutím oka říká. „Však vy víte, jak to funguje.“
Asi není co dodat více. Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá …. berličku a pilulky.
19,145 zobrazení celkem, 2 zobrazení dnes
