T. G. Masaryk

Reklama

AUTOR PŘÍSPĚVKU

SchwarzovaNelaAlena

publikováno dne 24 března, 2021

Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo prezident Osvoboditel (7. března 1850 Hodonín^[1] – 14. září 1937 Lány), byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.^[2]

Tomáš Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou, a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, v počátcích vedl sestavování Ottova slovníku naučného a zapojil se do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program „realismu“ se soustředil kolem týdeníku Čas.^[3]

Roku 1890 vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem (tzv. hilsneriáda) a proti antisemitským pověrám a předsudkům. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen (jejím jediným) říšským poslancem. Na základě dlouhodobého studia a četných návštěv v Rusku publikoval od roku 1913 nejprve v němčině své nejrozsáhlejší a ve světě nejslavnější dílo Rusko a Evropa, které bylo posléze vydáno i v češtině a přeloženo do několika jazyků.^[4]

Svých styků, znalostí i zkušeností Masaryk bohatě využil, když roku 1914 několikrát cestoval na západ Evropy a prostřednictvím R. W. Setona-Watsona i dalších osobností seznamoval světové politiky s českými požadavky. Roku 1915 pak odcestoval společně s dcerou Olgou do Švýcarska. Nemohl se již vrátit, protože v Rakousku-Uhersku na něho byl vydán zatykač. Jeho spojkou s domovem pak byli Edvard Beneš a další přátelé. Obeslal české krajany po světě, získal jejich podporu a v červnu 1915 v Ženevě poprvé veřejně vyhlásil požadavek samostatného státu. Téhož roku odjel do Londýna, kde se stal profesorem na King’s College a přitom neúnavně publikoval a přesvědčoval. Roku 1916 mu Milan Rastislav Štefánik připravil přijetí u francouzského premiéra Aristida Brianda v Paříži, kde posléze vznikla Československá národní rada.^[5]

V únoru 1917, když velmoci uznaly tehdy formulovaný československý požadavek, odjel Masaryk do Ruska shromažďovat vojsko, aby svému programu dodal větší váhu. Československé legie měly postupně až 50 tisíc mužů a operovaly hlavně v Rusku, byly však podřízeny Národní radě a zařazeny jako spojenci do francouzské armády. Masaryk sám řídil organizování legií. Po říjnové revoluci a separátním míru Ruska s Německem se vydal z Moskvy přes Sibiř do Japonska, aby připravil přepravu legií do Francie. 7. března 1918 se vydal lodí do Spojených států amerických, protože věděl, že prezident Woodrow Wilson bude mít v poválečném uspořádání světa a zejména Střední Evropy velmi významné slovo. V dubnu 1918 do USA dorazil. Přednášel, psal a agitoval zejména mezi krajany a dosavadní velké úspěchy legionářů byly pádným argumentem. Masarykova kniha „Nová Evropa“ přispěla k tomu, že prezident Wilson odmítl rakouské návrhy na federalizaci monarchie a postavil se za sebeurčení slovanských i jiných národů.^[6]

Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918 zastihla Masaryka ještě v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře a 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v Praze. Hned po volbách roku 1920 byl znovu zvolen, i když získal jen asi 65 % hlasů, a podobně i v dalších volbách roku 1927. Teprve při třetí volbě, v roce 1934, kterou ústava presidentu Osvoboditeli dovolovala a která proběhla jako manifestace pro demokracii, získal 73 % hlasů. Komunisté a slovenští nacionalisté pro Masaryka nehlasovali nikdy.^[7] Koncem roku 1935 Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval a 14. září 1937 zemřel. Jeho pohřeb se stal velkou národní manifestací za svobodu a demokracii.

Dílo

Prinzipien der Soziologie, Vídeň 1877
Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti), Vídeň 1881.
Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, ÚTGM, Praha 1998, Praha 2002 (4. č. vyd.)
O hypnotismu, magnetismu zvířecím, Vídeň 1880
Theorie dějin podle zásad T. H. Bucklea, Praha (1883)
Blaise Pascal, jeho život a filosofie, 1883
Blaise Pascal a Humeova skepse, Praha (1884)
O studiu děl básnických, Praha 1884, 1924
Základové konkrétné logiky, Praha 1885
Spor o Kanta, Praha 1885, 1924
Slovanské studie – Slavjanofilství I.V. Kirjejevského, Praha 1885
O studiu děl básnických II – Příspěvky k estetickému rozboru, Praha 1886
Náčrt sociologického rozboru, Praha 1886
Versuch einer concreten Logik (Pokus o concretní logiku), Vídeň 1887
Pokus o konkrétní logiku, třídění a soustava věd, MÚ, Praha 2001 (1. č. vyd.)
Základové konkretné logiky, třídění a soustava věd, MÚ, Praha 2001 (2. č. vyd.)
Několik myšlenek o úkolech českého studentstva, Praha 1889
J. A. Komenský Praha 1892, Státní nakladatelství 1920 (2. vyd.)
O Kollárovi, Praha 1893
Česká otázka. Snahy a tužby národního obrození. Praha 1895, Praha 1908 (2. vyd.).
Naše nynější krise. Praha 1895.
Jan Hus. Naše obrození a naše reformace. Praha 1896, Praha 1908 (2. vyd.), 168 s., ISBN 80-900095-1-4, Jan Kanzelsberger (4. vyd.) Praha 1990.
Česká otázka – Naše nynější krize – Jan Hus, ÚTGM, Praha 2000 (Česká otázka 8. vyd., Naše nynější krize 7. vyd., Jan Hus 9. vyd.)
Karel Havlíček, Praha 1896
Karel Havlíček, Praha 1904 (2. oprav. a dopln. vyd.).
Karel Havlíček, snahy a tužby politického probuzení, ÚTGM, Praha 1996 (4. vyd.)
Moderní člověk a náboženství, Praha 1896.
Moderní člověk a náboženství, MÚ AV ČR, Praha 2000 (2. vyd.)
O nynější evoluční filosofii, Praha 1896
O národech jako úvod do filosofie dějin, Praha 1898
Jak pracovat? (přednášky z roku 1898), Praha 1926
Palackého idea národa českého (německy roku 1898, česky 1912), Praha 1926.
Hus českému studentstvu, Praha 1899, 1919
Mnohoženství a jednoženství, Praha 1899
Nutnost revidovati proces polenský, Praha 1899
Význam procesu polenského pro pověru rituelní, Praha 1900, německy Vídeň 1900
O pověře rituelní, Praha 1900
Právo přirozené a historické, Praha 1900
Hospodářský a sociální význam vzdělání, Praha 1900
Osm hodin práce, Praha 1900, 1905
O oprávněnosti a prospěšnosti osmihodinové práce, Praha 1900, 1905, 1924
Rukověť sociologie. Podstata a methoda, Praha 1900, 1901
Naše politická situace, Praha 1901.
Augustin Smetana a jeho filosofie sociální, Praha 1901
Ideály humanitní, Praha 1901, 1919.
Otázka sociální, Praha 1896, německy 1898
Otázka sociální: základy marxismu filosofické a sociologické I. a II., MÚ AV ČR, Praha 2000 (6. č. vyd.).
Los von Rom! (anglicky), Praha 1902
Desorganisace mladočeské strany, Praha 1903
Organisujme se ku práci, Praha 1903
V boji o náboženství, Praha 1904
O svobodě náboženské a volnosti přesvědčení, Praha 1904
Národnostní filosofie doby nejnovější, Praha 1905
Problém malého národa, Kroměříž 1905, Praha 1905, Praha 1937 (první a druhé vydání knižní), Praha 1947 (třetí vydání), 4. vydání ISBN 80-900073-1-7, Vydavatelství Neutralita, Praha 1990
Přehled nejnovější filosofie náboženství, Praha 1905
Politická situace, poznámky ku „Poznámkám dr. Kramáře“ – reforma volebního zákona a rozpuštění říšské rady, Praha 1905
Politika vědou a uměním, Praha 1906
Zrcadlo katechetům, Praha 1906
Inteligence a náboženství, Praha 1906, 1907
Americké přednášky, Praha 1907, 1922
Freie wissenschaftliche und kirchlich gebundene Weltantschaung und Lebensauffassung, Wien 1908
Věda a církev, Praha 1908
Za svobodu svědomí a učení, Praha 1908.
Student a politika, Praha 1909, 1923
Tak zvaný velezrádný proces v Záhřebě, Praha 1909
Žena u Ježíše a Pavla, Praha 1910
Demokratismus v politice, Praha 1912
Nesnáze demokracie, Praha 1913.
Přechod ze střední školy na školu vysokou, Praha 1913, 1919
Válka a hospodářství, hospodářský boj Anglie a Německa, Praha 1914
Problém malých národů a evropská krise, Londýn 1915 (anglicky), Berlín 1922 (německy), Praha 1926
Slované ve světě (Svět a Slované), Paříž – Londýn 1916 (francouzsky a anglicky), Praha 1919
Spomienky, Londýn 1917
The New Europe, London 1918
Rusko a Evropa, Rusko a Evropa a svět (od 1915 řada vydání v různých řečech)
Rusko a Evropa I. – III., ÚTGM, Praha 1995–96 (rev. vyd., 3. díl 1. vyd.)
Budoucí Čechy, Praha 1919
Nová Evropa: Stanovisko slovanské, Praha 1920
O bolševictví, Praha 1921
Das Neue Europa, C.A.Schwestschke uhd Sohn/Verlagsbuchhandlung, Berlin 1922
The Slaws after the War, London 1922
Slované po válce, Praha 1923 „Les Slaves aprés la guerre“, Paris 1923 „Slowienje po wójnie“, Lublaň 1923 „Sloviane po wojnie“, Varšava 1924
Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918., Praha 1925, 1930, 1936, 1938.
Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918., ÚTGM / MÚ AV ČR, Praha 2004, ISBN 80-86142-17-5 / ISBN 80-86495-27-2
Velicí mužové, Státní nakladatelství, Praha 1926
O ženě, Praha 1929
Kult Rozumu a Nejvyšší bytosti (1793–1794) Adolf Synek, Praha, 1934

Převzato z https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana

Reference
1. ↑ Záznam narození v matrice
2. ↑ Zákon č. 232/1935 Sb. z 21. prosince 1935
3. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b ^c Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 83.
4. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 84-92.
5. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 92-96.
6. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 96-98.
7. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 99-102. Převzato z https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana