To bylo jedno pozdní odpoledne a nebylo mi po 155. vakcíně nějak dobře, žila jsem v jednom domečku za krále klacka, vybydlený s jednou postelí a malým ohništěm a malou dekou.
Přišla jsem o důstojnost, svobodu a o vše co jsem měla ráda. Bydlím s umělou inteligencí, která hlídá moje zdraví, protože já nejsem schopná si ho hlídat sama. Elektriku mi pouští na dvě hodiny, abych si mohla pustit ČT 24.
Abych si zase mohla vyslechnout ty nepodstatné kecy. Jaká bude vyhlášena zase pandemie a na co se mám připravit, i když to moje MAJDA (aby jste rozuměli to je jméno AI) → tato zvládne perfektně.
Poslechla jsem si zprávy a šla k lékaři. Jelikož v mé nedaleké vesničce nejezdil autobus, vzala jsem si svou zelenou koloběžku a vyrazila na dvou hodinovou cestu k novodobým Mengelům. Vzala jsem si na sebe starý šedivý kabát, kuklu, čtvery gumové rukavice, a Majda mi připomněla gumové boty.
Tak si to razím po silnici, jiná cesta není, potkala jsem sousedku, „kelišová hadr“, vyposlechla pár drbů a jela jsem na své koloběžce dál. Kolem sebe míjím binární a nebinární šuplíčky, magnetky, gaye a lesbičky, venkovní záchodky, které stojí na okraji cesty, kdyby vám chtěl ulítnout nějaký ten uhlík a nedej bože kdyby jste měli průjem. Majda (moje AI) ta poznala i moje tiché prdy, které denně zaznamenává do záznamu pro zdravotní personál.
Jedu dál, celkem poklidná cesta. Přijela jsem na rozcestí a Majda mi hlásí, že vidí virus jménem „KMEN“, abych si vzala masku, což jsem udělat musela.
Po dvou hodinách jsem dorazila do místního zdravotnického střediska, kde byla fronta jak na banány, všech pochybných a nepochybných lidí zabalených do všeho možného.
No tak stojím tu nešťastnou frontu a poslouchám ty okolní nářky všech, co stojí na nějakou tu tečku ochrany. Po třech hodinách se dostávám k hlavním dveřím, kde mi Majda upozorňuje sundej si rukavice, projdi jednou dezinfekci, druhou až desátou. K Mengelovi přijdete mokrý jak vodník a smrdíte jak shnilé zkvašené jablko.
Prohlídka novodobého Mengeleho navoněného parfémem od Dioru v bílém plášti, místo sestry má AI, která mu radí, co má dělat a na jaké nemoci ještě nejsem otečkovaná, bylo jich asi 5. Připadala jsem si jako feťák, protože jsem neměla ani jedno místo na těle, kam by mi to mohl vrazit, i zadek jsem měla jak cedník. A ještě ten pitomec řekl, že by s těmi nemocemi mohli už přestat.
Dal mi pět teček, napsal 1555 léků a v lékárně mám sekeru jak v hospodě u Chcípáka 1 250 600 Kč, a to mi exekuce strhává z nepodmíněného příjmu, z 12000 Kč.
No a vracím se zpět domů, spráskaná jak po dvanácti hodinové šichtě v kotelně.
Jdu kolem hospody, kde udělám kolečko v okně jak Popelka, když přijde k zámku, abych viděla co se tam děje.
A ejhle → oslava elit a radost jak nás všechny obelhali, vzali nám děti, rodiny přátelé, svobodu, jídlo postel, slunce, smích, pláč. Zůstala jen apatie, bezmocnost a šedá tvář.
A co mě zaráží úplně, že tito naši zachránci jsou ti, co jedí ze zlatých talířů, víno pijí ze zlatých čiší a vám kážou, že viry chodí jen na prostý lid?
Poslanec Občanského parlamentu
Simona Peterová
108,467 zobrazení celkem, 43 zobrazení dnes
