Je nutné připomenout, že s blížícím se termínem „neviditelného“ neodmítnutí Pandemické dohody – tedy do 19. září 2025, že jako lidé musíme být značně znepokojeni, neboť nikdo nikde z těch našich „volených“ nic takového nepřipomínají, a díky tomu, že mají plno práce s „volbami“, tak i lidé – občané nemají tušení, co tento termín znamená. Země, které dodatky formálně neodmítnou ve stanovené lhůtě, jimi budou vázány od 19. září 2025, zatímco čtyři země mají čas do 19. září 2026 se rozhodnout. (USA oficiálně odmítly dodatky Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2024 k Mezinárodním zdravotnickým předpisům (IHR) s odvoláním na ohrožení národní suverenity, svobody projevu a ústavní ochrany. Pokud by nebyly zamítnuty, umožnily by WHO ovlivňovat lockdowny, dokumentaci k očkování a vyhlášení pandemie bez souhlasu volených představitelů nebo vstupu veřejnosti. Rakousko, Itálie a Izrael také zablokovaly dodatky před termínem 19. července 2025, přičemž obě země zdůrazňují potřebu místní kontroly nad zdravotní politikou a odmítají nevolený globální dohled).
O tom, co obsahuje Pandemická úmluva, jak se dotkne všech lidí na planetě a kdo bude vlastně ovládat naše zdraví, to si můžeme nejen přečíst v dokumentu. Zde jen malý výčet toho, co nás může čekat.
dokument: https://apps.who.int/gb/inb/pdf_files/inb5/A_INB5_6-en.pdf
dokument: https://apps.who.int/gb/inb/pdf_files/inb7/A_INB7_3-en.pdf
Ministerstvo zdravotnictví České republiky pracuje s českým označením „Mezinárodní dohoda o prevenci pandemií a připravenosti na ně“, někdy používá i zkrácené označení „tzv. Pandemická úmluva“.
Pro pochopení procesu její přípravy je nutné vycházet ze základního právního dokumentu WHO, jímž je tzv. Ústava Světové zdravotnické organizace. Ta ve svých článcích 19 –23 upravuje proces přijímání nových dokumentů. WHO má k dispozici 2 odlišné způsoby adopce závazných právních předpisů, které se zcela zásadně liší.
dokument: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-189
Článek 4: Prevence pandemie a dozor nad veřejným zdravím
Tímto článkem je vedle různých koordinačních požadavků zakotvena i povinnost členských států WHO zajistit implementaci efektivních opatření k prevenci infekcí a opatření kontrolních, a to v co možná nejvyšším rozsahu podle nejnovějších mezinárodních standardů a směrnic, které taktéž vytváří WHO. Tento závazek je pokračováním povinnosti členských států vytvořit, posílit a implementovat komplexní multisektorální plány dohledu nad veřejným zdravím s cílem předcházení pandemiím.
A nyní něco k tématu. Zdraví je dáno člověku, tak jako nemoc. Hippokratova přísaha tvoří jednu z nejdůležitějších slibů lékařů. Nejen v dějinách, ale právě v dnešních dnech.
Připomeňme si to, co skutečný lékař má vykonávat. Tak při úvaze o výše uvedené pandemické „dohodě“ lze předpokládat, že jediným průvodcem, navigátorem ve zdraví by měl být lékař a společně s daným jedincem najít cestu ke skutečnému vyléčení. Paradoxně je tato přísaha v rozporu s dokumentem WHO. Je proto důležité, aby právě skuteční lékaři dali současnému obsahu Pandemické úmluvě vale.
PŘÍSAHA LÉKAŘE. Platí to i dnes?
„Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakeiu a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.
Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou pro mne jako moji bratři. Pokud po znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.
Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.
Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.
Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.
Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti. Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.
Nebuďme lhostejní k naší budoucnosti. Ani zdraví, ani svoboda není na prodej za domnělé bezpečí či ochranou před „plánovanými“ pandemie.
Minulé civilizace nemizely díky pandemiím, ale díky chamtivosti a bezbřehé touze po moci.
Udělejme dnes změnu a nedovolme, aby „zítřek“ byl pod ochrannou rukou nikým nevolené WHO, OSN a dalších mocenských struktur. Nebuďme lhostejní k budoucnosti a neopakujme stejnou chybu. Jako lidé no můžeme změnit.
Nemoc není boží trest, ale má přirozené příčiny. Podstatou léčby pak bylo využití léčivých sil přírody, bylin a samotného pacientova těla.
28,227 zobrazení celkem, 74 zobrazení dnes
