Poslechněte příběh.
Po revoluci 89 jsem se stal velkomožným podnikatelem v oboru zemědělství, měl jsem krásnou rodinu, tři děti a byl bohatý, jezdili jsme na dovolenou dvakrát do roka.
Stal se ze mě pokrytec, diktátor ve své vlastní firmě, liboval jsem si v šikaně, jak v rodině tak na pracovišti.
Když jsem byl na vrcholu slávy, měl jsem hodně přátel, známých a potkal jsem hodně vlivných lidí. Všichni mě plácali po ramenou a byl jsem šťastný.
Říkal jsem si, že jsem svobodný, mám hodně peněz a nic se mi nemůže stát.
Když to vše přeskočím, i když jsem se za těch let několikrát musel odrážet ze dna, pochopil jsem, že na té cestě, co kráčím, dobrá není.
Časem přišly ptačí chřipky, prasečí, nemoc šílených krav a jiné….
Nechal jsem si vybít chovy všech zvířat, co jsem měl a mé dno bylo jasné. Myslel jsem si, že to byla pomsta všech zaměstnanců, které jsem na nátlak vlády nutil očkování testování a mně se to vymstilo. Ne chyba byla ve mně.
Po cestě jsem ztratil rodinu, důsledkem bylo očkování – dvě děti mrtvé, manželka šílené zdravotní problémy a to třetí dítě leží vedle mě v nemocnici a umírá taky.
A teď nemám nic, čekám na smrt. Nechal jsem si to vzít, byl jsem slaboch a hrál si na velkomožného a nesmrtelného.
Na té cestě jsem ztratil to nejcennější, co jsem měl – rodinu, pokoru a zodpovědnost i za mé zaměstnance a rodinu. Nechtěl jsem nic slyšet, nechtěl jsem naslouchat. Dostal jsem právem, co mi patří. Pak jsem vše pochopil.
Stydím se sám za sebe, chtěl jsem cestovat, bavit se a vládnout. Je smutné, že na smrtelné posteli teprve pochopíte, o co tu jde.
Teď má rada na konec.
Příběh nemá konec – buď lidé chytnou rozum do hrsti a začnou se skutečně zajímat o zlo, které bude pokračovat, pro mě skončí v polovině cesty. Když bych šel dál, čekala by na mě žumpa plná hoven a já bych se stejně utopil.
Skutečně se zamyslete nad tím, že důležitější je se zachránit, nepodlehnout strachu, nepodlehnout propagandě a vážit si sám sebe. Bránit se zlu, fašismu, nacizmu, natlakům. Hlavně přijmout pravdu a naslouchat jí, když vám ji někdo říká. Přestaňte sledovat hnidy, vlády, alternativy, které vám lžou. Ti to rozhodně nenapraví.
Nebudu vám vnucovat, co máte dělat, jen včas fakt přemýšlet. Jak postavit novou Českou republiku, jedině tak se můžete zbavit pánů otrokářů. Vyměnit nový systém za starý. Jinak žít nebudete, ani bydlet, ani jíst, ani cestovat, budete tiše umírat.
Mám slzy v očích a lituji, že jsem ublížil lidem a nenaslouchal těm, co to mysleli dobře. Mohl jsem pomoci, teď už nemůžu.
Sbohem národe a bděte.
Poslanec Občanského parlamentu
Simona Peterová
30,196 zobrazení celkem, 40 zobrazení dnes
