Obsah tohoto článku je sice velmi osobní, ale má v sobě celospolečenské téma. Téma, co je autorita a jak vlastně vzniká. Autoritou není žádný politik, žádný lékař, žádný manažer dokud si to svou prací a postoji přirozeně nezaslouží. Takže to může každý člověk, jedinec, každý z nás. Prodavač, lékař, uklízečka, učitel.
Existují setkání, která mají v sobě nejen vzpomínky, ale i takový malý vhled do života, který žijeme. Jsou to setkání po letech. K nim patři i slavností setkání při jubileích školy. Zde se setkávají generace, které od prvňáčků vyrostli ze školních lavic. Dnes třeba už prarodiče, kteří doprovázejí do těch lavic své potomky.
Vzpomínají, co vše ve škole zažili, jaké “rošťárny “ vyváděli a hlavně, jací učitelé s nimi na té cestě vzdělávací byli. (v článku uvádím formu „učitelé – kantoři“, ale mám na mysli obě varianty – tedy muže i ženy).
Každý učitel ovlivnil nejen vědomosti, ale i osobnost a mnozí jsou těmi pravými autoritami na celý život. No jen si zkuste projít hlavou, kdo z těch učitelů vám přinesl tu největší investici a jaká vlastně to investice byla. Znalosti, vědomosti, vzpomínky na zkoušení či trápení ve školní lavici? Přísný pohled učitel či legrační výstupy před tabulí?
Tak co, našli jste odpověď. Dokážete si vzpomenout na jméno toho kantora?
Pokud ano, tak určitě zanechal dost dobrou a dlouhou stopu ve vašem živogtě.
Znám jednoho takového kantora – lépe řečeno kantorku, která zanechala v životě žáků nezapomenutelnou a zářivou stopu – A jak to poznáte? To když na jubilejním setkání žáků školy je vzpomenuto jedno jméno. U starších, mladších i těch, kteří paní učitelku sice už nezažily, ale od rodičů i prarodičů o ní slyšeli. A tomu se říká pocta – autorita.
Vždy laskavá, ale přísná, náročná, ale i odpovědná za to, co mají děti umět, spravedlivá ke všem žákům – malým velkým, tlustým i hubeným. Všechny měla ráda. Žádné výjimky – ani u těch, jejichž rodiče “přispívali” do školského fondu větší částkou než museli, obětavá pro ty, kteří to v životě neměli jednoduché. Poradila si se všemi kázeňskými přestupky bez toho dnešního neustálého “buzerování”, věděla si rady i s těmi největšími rošťáky, kteří ji dnes na dálku zdraví.
Možná, že si říkáte, že takový učitel už dnes není. Věřím, že takových učitelů je hodně. Jen se o nich nemluví na sociálních sítích, nejsou propíráni či oslavováni v médiích, ale zůstávají v srdcích těch, kterým položila základ pro život.
Já takového učitele znám. Je sice již v důchodu, ale při procházkách ji zdraví žáci, zvou na soukromá setkání a jeden z nich je dokonce “adoptován”.
Ano, je to moje máma. Jsem na ni pyšná. V životě dělala kantořinu poctivě, s radostí a odpovědností. A pocta na setkání školy je pro ní celoživotním oceněním její práce, jejího života.
Odučila spoustu dětí. Některé jsou dnes dokonce v politice. A tak věřím, že právě ti jsou součástí zdravého systému, který bude poctivý a spravedlivý pro všechny.
Třeba v Občanském parlamentu.
Hana Wilczková
poslanec OP
19,928 zobrazení celkem, 32 zobrazení dnes