The Global Public Private Partnership (Globální Partnerství Veřejného a Soukromého Sektoru).
Globální partnerství veřejného a soukromého sektoru (G3P) je celosvětová síť zainteresovaných kapitalistů a jejich partnerů. Tento kolektiv zainteresovaných stran (kapitalisté a jejich partneři) zahrnuje globální korporace (včetně centrálních bank), filantropické nadace (multimiliardářští filantropové), politické mozkové trusty, vlády (a jejich agentury), nevládní organizace, vybrané akademické a vědecké instituce, globální charity, odbory a další vybrané „myšlenkové vůdce“.
G3P kontroluje globální finance a světovou ekonomiku. Stanovuje světovou, národní a místní politiku (prostřednictvím globálního vládnutí) a pak tuto politiku prosazuje pomocí mainstreamových mediálních korporací (MSM), které jsou také „partnery“ v rámci G3P. Tyto politiky jsou často navrhovány mozkovými trusty předtím, než jsou přijaty vládami, které jsou také partnery G3P. Vláda je proces transformace globálního vládnutí G3P do tvrdé politiky, legislativy a práva.
Podle našeho současného modelu vestfálské národní suverenity nemůže vláda jednoho národa vytvářet legislativu nebo zákony v jiném. Prostřednictvím globálního vládnutí však G3P vytváří politické iniciativy na globální úrovni, které se pak kaskádovitě přenášejí k lidem v každém národě. K tomu obvykle dochází prostřednictvím zprostředkovatelského distributora politik, jako je MMF (Mezinárodní měnový fond) nebo IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu), a národní vláda pak uzákoní doporučenou politiku. Trajektorie politiky je mezinárodně stanovena autorizovanou definicí problémů a jejich předepsaných řešení. Jakmile G3P prosadí konsensus na mezinárodní úrovni, politický rámec je stanoven. Partneři G3P pak spolupracují na zajištění vývoje, implementace a prosazování požadovaných politik. To je často citovaný „mezinárodní systém založený na pravidlech“.
Tímto způsobem G3P kontroluje mnoho zemí najednou, aniž by se musela uchylovat k legislativě. To má další výhodu v tom, že to extrémně ztěžuje jakékoli právní zpochybnění rozhodnutí učiněných nejvyššími partnery v G3P (je to autoritářská hierarchie).
Na G3P se tradičně odkazuje v souvislosti s veřejným zdravím – konkrétně v dokumentech OSN, včetně dokumentů agentur OSN, jako je Světová zdravotnická organizace (WHO). Dokument WHO z roku 2005 Connecting For Health (Connecting For Health) si všímá, co Rozvojové cíle tisíciletí znamenají pro globální zdraví, a odhalil vznikající G3P: „K těmto změnám došlo ve světě revidovaných očekávání ohledně role vlády: že veřejný sektor nemá ani finanční, ani institucionální zdroje, aby se vypořádal s jejich výzvami, a že je zapotřebí kombinace veřejných a soukromých zdrojů. […] Budování globální kultury bezpečnosti a spolupráce je životně důležité. Počátky globální zdravotnické infrastruktury jsou již na místě. Informační a komunikační technologie otevřely příležitosti ke změnám ve zdravotnictví, ať už s tvůrci politik nebo bez nich. […] Vlády mohou vytvářet příznivé prostředí a investovat do rovnosti, přístupu a inovací.“
Revidovaná úloha vlád znamenala, že už nerazily cestu. Tradiční tvůrci politik už politiku nedělali; ostatní partneři G3P byli. Národní vlády byly odkázány na vytváření příznivého prostředí G3P tím, že zdaňovaly veřejnost a zvyšovaly vládní dluh. To je dluh vůči starším partnerům v G3P. Nejsou to jen věřitelé, titíž partneři jsou také příjemci půjček. Používají tuto komicky nesprávně pojmenovanou „veřejnou investici“ k vytvoření trhů pro sebe a pro širší zainteresované strany G3P.
V únoru 2000 výzkumníci Kent Buse a Gill Walt z George Institute for Global Health napsali oficiální historii vývoje konceptu G3P. Naznačovali, že G3P je reakcí na rostoucí deziluzi z projektu OSN jako celku, stejně jako na vynořující se uvědomění, že globální korporace jsou stále více klíčové pro implementaci politiky. To koreluje s vývojem konceptu zainteresovaného kapitalismu, který byl poprvé zpopularizován v 70. letech 20. století. Buse a Walt vysvětlili, jak jsou G3P navrženy, aby usnadnily účast nového druhu korporací. Tyto entity si uvědomily pošetilost svých dříve destruktivních obchodních praktik. Byli připraveni přiznat své chyby a napravit je. Rozhodli se, že toho dosáhnou partnerstvím s vládami při řešení globálních problémů. Tyto existenční hrozby byly definovány G3P a vědci, akademiky a ekonomy, které G3P vybrala a financovala.
Tito dva výzkumníci identifikovali klíčový projev z Davosu, který přednesl tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan na WEF v roce 1998, jako znamení přechodu k modelu globálního vládnutí založenému na G3P: „Organizace spojených národů prošla transformací od doby, kdy jsme se naposledy setkali zde v Davosu. Organizace prošla kompletní reorganizací, kterou jsem popsal jako „tichou revoluci“. […] Došlo k zásadnímu posunu. Organizace spojených národů kdysi jednala pouze s vládami. Nyní víme, že míru a prosperity nelze dosáhnout bez partnerství zahrnujícího vlády, mezinárodní organizace, podnikatelskou komunitu a občanskou společnost. Záležitosti Organizace spojených národů zahrnují podniky celého světa.“
Jednoduše se od nás očekává, že bez debat přijmeme, že globální korporace jsou odhodlány upřednostňovat humanitární a environmentální zájmy před ziskem. Předpokládá se, že systém globálního vládnutí vedený G3P je pro nás nějakým způsobem prospěšný. Věřit tomu vyžaduje značnou míru naivity. Mnohé ze zainteresovaných korporací G3P byly odsouzeny nebo veřejně pohnány k odpovědnosti za zločiny, které spáchaly. Patří mezi ně i válečné zločiny. Zjevně pasivní souhlas politické třídy, že tito „partneři“ by měli efektivně určovat globální politiku, regulace a výdajové priority, se zdá být dětinskou důvěřivostí.
Tato naivita je sama o sobě šarádou. Jak poukázalo mnoho akademiků, ekonomů, historiků a výzkumníků, vliv korporací, dokonce dominance politického systému se po generace zvyšovaly. Volení politici byli dlouho mladšími partnery v tomto uspořádání. S příchodem G3P jsme byli svědky zrodu procesu, který tento vztah formalizoval – který vytvořil soudržný světový řád. Politici nenapsali scénář; Od té doby se prostě drží scénáře. Je důležité pochopit rozdíl mezi „vládou“ a „vládnutím“ v globálním kontextu. Vláda si nárokuje právo, možná prostřednictvím kvazidemokratického mandátu, určovat politiku a vydávat zákony.
Většina populace není připravena na vzdálenou, nevolenou světovou vládu. Lidé obecně chtějí, aby jejich národy byly suverénní. Chtějí, aby jejich federální zástupci měli větší demokratickou odpovědnost vůči voličům, ne menší. G3P by jistě ráda řídila světovou vládu, ale vnucování takového systému otevřenou silou je mimo její schopnosti. Proto použili jiné prostředky, jako je podvod a propaganda, aby podpořili myšlenku globálního vládnutí.
Bývalý poradce Carterovy administrativy a zakladatel Trilaterální komise Zbigniew Brzezinski rozpoznal, jak tento přístup usnadnit implementaci. Ve své knize z roku 1970 Mezi dvěma věky: Role Ameriky v technotronické éře napsal: „Ačkoliv je cíl zformovat společenství rozvinutých národů méně ambiciózní než cíl světové vlády, je dosažitelnější.“ V posledních 30 letech se zformovalo mnoho G3P, protože se vyvíjel koncept globálního vládnutí. Zásadním bodem obratu byl konspektus WEF(Světové ekonomické fórum) o mnohostranném řízení. V roce 2010 WEF publikovalo knihu Everybody’s Business: Strengthening International Cooperation in a More Interdependent World (Podnikání všech: Posílení mezinárodní spolupráce v interdependentnějším světě), kde nastínilo prvky formy globálního vládnutí zainteresovaných stran G3P.
Rady pro globální agendu byly zřízeny, aby projednávaly a navrhovaly politiku pokrývající prakticky každý aspekt naší existence. WEF vytvořilo odpovídající globální řídící orgán pro každý aspekt společnosti. Nic nezůstalo nedotčeno: hodnoty, bezpečnost, veřejné zdraví, blahobyt, spotřeba zboží a služeb, přístup k vodě, potravinová bezpečnost, kriminalita, práva, udržitelný rozvoj, globální ekonomický, finanční a měnový systém.
Výkonný předseda WEF Klaus Schwab vysvětlil cíl globálního vládnutí: „Naším cílem bylo podnítit strategický myšlenkový proces mezi všemi zúčastněnými stranami o způsobech, jakými by měly být mezinárodní instituce a uspořádání přizpůsobeny současným výzvám. […] Přední světové autority pracují v interdisciplinárních, mnohostranných Radách pro globální agendu, aby identifikovaly mezery a nedostatky v mezinárodní spolupráci a formulovaly konkrétní návrhy na zlepšení. Tyto diskuse probíhaly během regionálních summitů fóra v roce 2009 a také na výročním zasedání fóra v roce 2010 v Davos-Klosters, kde byly mnohé z nově vzniklých návrhů testovány s ministry, generálními řediteli, šéfy nevládních organizací a odborů, předními akademiky a dalšími členy davoské komunity. [… ] Proces Global Redesign poskytl neformální pracovní laboratoř nebo tržiště pro řadu dobrých politických nápadů a příležitostí k partnerství. [… ] Usilovali jsme o rozšíření mezinárodních diskusí o správě […], abychom podnikli preventivnější a koordinovanější kroky proti celé škále rizik, která se hromadí v mezinárodním systému.“
V roce 2010 WEF zahájilo to, co nazvalo „Globální redesign“ proces, v jehož rámci definovalo mezinárodní výzvy a navrhovala řešení. Naštěstí pro G3P tyto návrhy znamenaly větší kontrolu a příležitosti k partnerství. WEF usilovalo o prosazení rozšíření této mezinárodní správy. Zde je jeden příklad: V roce 2019 vláda Spojeného království oznámila své partnerství s WEF za účelem rozvoje budoucích obchodních, ekonomických a průmyslových předpisů. Vláda Spojeného království se zavázala podporovat regulační prostředí vytvořené globálními korporacemi, které by pak byly regulovány stejnými předpisy, které samy navrhly. WEF nemá žádný volební mandát žádného druhu. Nikdo z nás nemá žádnou příležitost ovlivnit nebo dokonce zpochybnit její úsudky. A přesto pracuje v partnerství s našimi údajně demokraticky zvolenými vládami, stejně jako s dalšími zainteresovanými stranami G3P, na přetvoření planety, na které všichni žijeme.
Kapitalismus zainteresovaných stran leží v srdci G3P. V podstatě si G3P uzurpuje demokratickou vládu (nebo vlastně vládu jakéhokoli druhu) tím, že do centra rozhodování umisťuje globální korporace. Navzdory tomu, že neodvozují autoritu od nikoho jiného než od sebe samých, vůdci G3P předpokládají svou vlastní moderní interpretaci „božského práva králů“ a vládnout absolutně.
V lednu 2021 WEF hovořilo o tom, jak se dívá na kapitalismus zainteresovaných stran: „Nejdůležitější charakteristikou modelu zainteresovaných stran je dnes to, že sázky našeho systému jsou nyní jasněji globální. [… ] To, co bylo kdysi považováno za externality v tvorbě národní hospodářské politiky a rozhodování jednotlivých korporací, bude nyní muset být začleněno nebo internalizováno do operací každé vlády, společnosti, komunity a jednotlivce. Planeta je středem globálního ekonomického systému a její zdraví by mělo být optimalizováno při rozhodování všech ostatních zainteresovaných stran.“
G3P bude na všechno dohlížet. To zahrnuje každou vládu, všechny podniky, naše takzvané komunity (kde žijeme) a každého z nás individuálně. Lidské bytosti nejsou prioritou. Prioritou je planeta. Nebo to alespoň tvrdí WEF. Centralizovaná kontrola celé planety – všech jejích zdrojů a každého, kdo na ní žije – je jádrem étosu G3P. Je třeba poznamenat, že WEF je pouze jednou z mnoha partnerských organizací v G3P. Z hlediska vztahů s veřejností však měla po celou dobu pseudopandemie možná největší vliv. Vidíme zde vznikající globální korporátní diktaturu, která se ani za mák nestará o skutečnou správu planety.
Vlády sice teoreticky politiku G3P implementovat nemusí, ale ve skutečnosti ji zavádějí. Globální politika byla v éře po 2. světové válce stále významnějším aspektem našich životů. Mechanismus překládání politických iniciativ G3P, nejprve do národní, poté regionální a nakonec místní politiky, lze jasně identifikovat, když se podíváme na udržitelný rozvoj. V roce 1972 vydal soukromě financovaný nezávislý politický think-tank Club of Rome (Římský club) knihu Meze růstu. Jak jsme viděli při vypuknutí pseudopandemie, VR použil počítačové modely k předvídání toho, co označil za složité problémy, jimž čelí celá planeta: „problém světa“. Stanoviska Římského clubu vycházela z práce zadané Massachusettským technologickým institutem (MIT) v rámci systémového dynamického modelu „World3“. Tento model předpokládal, že světová populace vyčerpá přírodní zdroje a znečistí životní prostředí do té míry, že nevyhnutelně dojde k „překročení a kolapsu“. To není vědecký „fakt“, ale spíše navrhovaný scénář. Zatím se žádná z předpovědí modelu World3 nenaplnila. Vědecké a statistické dohady o tvrzeních uvedených v Meze růstu byly plodné. Nicméně, bez ohledu na všechny pochybnosti, byl model World3 pevně zasazen do středu prostředí politiky udržitelného rozvoje.
V roce 1983 byla Brundtlandova komise svolána bývalou norskou premiérkou Gro Harland Brundlandtovou a tehdejším generálním tajemníkem OSN Javierem Pérezem de Cuéllarem. Brundtland byl členem think tanku Club of Madrid a Pérez de Cuéllar členem Club of Rome. Na základě vysoce pochybných předpokladů modelu World3 se pustili do sjednocování vlád z celého světa, aby uskutečňovaly politiku udržitelného rozvoje. V roce 1987 Komise zveřejnila zprávu Brundtlandové, známou také jako Naše společná budoucnost. Ústředním bodem myšlenky udržitelného rozvoje, jak je nastíněna ve zprávě, byla kontrola populace (redukce). Toto politické rozhodnutí zbavit se lidí získalo mezinárodní uznání a ocenění pro autory.
Základní předpoklady těchto politických návrhů nebyly vůbec veřejně zpochybněny. Ačkoliv zuřila akademická a vědecká debata, zůstala téměř zcela nepokryta. Pokud veřejnost věděla, to, co bylo jen nevědeckými předpoklady a spekulacemi, byla prokázaná fakta. Nyní je pro kohokoli z nás nemožné zpochybnit tyto neprokázané předpoklady a zjevně nepřesné modely, aniž by byl obviněn z „popírání klimatu“. Ze zprávy Brundtlandové vzešly Rozvojové cíle tisíciletí, které v roce 2015 ustoupily plnému přijetí Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) Organizací spojených národů. Od té doby se tyto SDGs promítají do vládní politiky v jedné zemi za druhou. Například v roce 2019 vláda Spojeného království hrdě oznámila svůj politický závazek Net Zero(Čistá nula) k cílům udržitelného rozvoje. SDGs již měly dopad na regionální a místní úrovni v okresech, městech a městských částech po celém Spojeném království. Nyní má téměř každá městská rada po celé zemi „plán udržitelného rozvoje“. Bez ohledu na to, co si myslíte o globálních hrozbách, kterým můžeme nebo nemusíme čelit, původ a distribuční cesta výsledné politiky je jasná. Soukromě financovaný globalistický mozkový trust byl hnacím motorem politické agendy, která vedla k vytvoření globálního politického rámce, který byl přijat vládami po celém světě, a který ovlivnil komunity téměř ve všech koutech Země.
SDGs jsou jen jedním z mnoha příkladů globálního vládnutí G3P v akci. Role volených politiků v tomto procesu je zanedbatelná. Slouží pouze k implementaci a prodeji politiky veřejnosti. Nezáleží na tom, koho si zvolíte, politická trajektorie je stanovena na úrovni globálního řízení. Taková je diktátorská povaha G3P a nic nemůže být méně demokratické.
Volení politici jsou jen loutkami, které plní cíle globálních parazitů!
David Vrána, poslanec Občanského parlamentu
Zdroj:https://iaindavis.com/what-is-the-global-public-private-partnership/
21,075 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
