Ministerstvo zdravotnictví představilo komplexní novelu zákona o zdravotních službách. Ta přináší zásadní změny v oblastech pohotovostních služeb, práv pacientů, zdravotní péče o děti, duchovní péče či dobrovolnictví ve zdravotnictví. To vše bude mít pozitivní dopad především na pacienty, zvýšená ochrana se ale týká i poskytovatelů. Společně s dalšími novelami představuje klíčový pilíř reformy zdravotnického systému.
Zní to hezky, že. Jako by to byly konečně dobré zprávy, které bude mít nejen pacient, ale i zdravý člověk pocit, že je skutečně o něho postaráno a že konečně bude zdravotnictví tím, čím má skutečně být – dostupnost léčby pro každého, důvěra v lékaře a jejich lékařské výkony, pocit, že kdykoliv budu lékaře potřebovat, tak ho najdu tam, kde má být.
Jenže má to i skryté vady. Novela obsahuje také opatření, která mají sice podpořit posílení práv pacientů, ale stejně tak najdeme i ochranu poskytovatelů zdravotních služeb. Zakotvení nemocničních ombudsmanů, kteří budou řešit stížnosti a podněty pacientů přímo nemocnicích se zdá zajímavým prvkem. Na místě je však i ptát se, kolik to vše bude stát a kdo za to bude platit. a co nám to bude ten nových zákon umožňovat?
Co pro nás má nový zdravotní zákon připraveno?
- posiluje práva pacientů. Pacient bude nově lépe informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb, tato informace bude více závazná stejně jako ceník poskytovaných zdravotních služeb.
- Zavádí Centra komplexní péče o děti, (speciální zdravotnická zařízení určená dětem s vážným tělesným onemocněním nebo zdravotním postižením, jejich cílem mj. bude krátkodobá odlehčovací hospitalizace dítěte za účelem odlehčení osob pečujících v domácím prostředí.)
- Stanovuje páteřní síť lékařských pohotovostí, které budou minimálně u každého urgentního příjmu a zodpovědnost za jejich zajištění přenáší z krajů na zdravotní pojišťovny, které pro jejich zajištění mají vhodné nástroje. To povede k ulehčení často přetíženým urgentům.
- Každá z nemocnic bude mít také povinnost ustavit nemocničního ombudsmana. Cílem tohoto kroku je umožnit pacientům lépe a jednodušeji hájit svá práva v nemocničním prostředí a průběžně zlepšovat přístup nemocnic vůči pacientům.
- Vymezuje také dobrovolnictví ve zdravotnictví za účelem rozvoje této přínosné oblasti v českém zdravotnictví. Mnozí chtějí pomáhat a systém má zpřehlednit a ujasnit pravidla.
Každá revoluce ve zdravotnictví představuje i rizika. Rizika funkčnosti systému, vymáhání a zároveň i nákladovosti. Každý měsíc přispívají občané do tzv. Zdravotního pojištění nemalé částky, ale nikdo nevidí, kam ty peníze skutečně jdou. Zdravotnictví je jedním ze základních pilířů ekonomiky a to hlavně v podobě zdravých jedinců, kteří tvoří přidanou hodnotu státu. A nikde se nedozvíte, kolik to bude stát občana.
Můžeme mít zdravotnictví zdarma? Můžeme odbourat korupci ve zdravotních službách a mít zdravotní péči pro všechny občany? Skutečně musíme platit zdravotní pojištění, abychom mohli být ošetřeni? Možná, že někdo namítne, že v Americe ten kdo si neplatí zdravotní pojištění, nemá takovou péči, jako ten, kdo si platí nadstandard. Jenže – zdravotní péče má stát zajišťovat pro všechny, bez ohledu na jakýkoliv parametr.
Zdravotnictví má být pro všechny zdarma, má být dostupné na co nejvyšší úrovni a má pečovat o život a
zdraví všech občanů. Je to jedna ze základních povinností státu vůči občanům a stát to v současné
podobě zásadně neplní, neplní všem nebo neplní dostatečně jak kvalitou, tak dostupností.
Občané by neměli umírat, protože jsou daleko, nebo není dostatek dostupné kvalitní techniky či
nedostatek kvalitního personálu anebo případné použití známých moderních technologií je drahé a
jakési pojišťovny to nechtějí proplácet.
Zdravotnictví a zdraví, život především, ale i veškeré ostatní zabezpečení občanů nemůže a nesmí být
motivováno žádnou ekonomikou zisků či prosperity firem, pojišťoven nebo politických schémat. Občan
si zřizuje stát, aby mu dostupnost zdravotnictví zajistil. Tečka, přes to vlak nejede.
Dnešní stav je, že zdravotnictví řídí ekonomika, zisky, kvalitní zdravotní personál odchází do zahraničí,
zůstávající lékaři a zdravotní personál většinou pracují ve špatných podmínkách, přetíženi ve své práci a neohodnoceni. Na straně druhé část zdravotního personálu je nekvalitní, neschopný a bez zájmu. To
vše dopadá na úroveň zdravotnictví a ve výsledku na občana.
A jaké to má řešení?
- Zdravotnictví musí dostat tolik prostředků, kolik jich potřebuje, aby mohl zajistit personálně i technicky co nejlepší a co nejdostupnější péči občanům a to skutečně zdarma. Proto stát vybírá daně a žádné další vybírání peněz již nepřipadá v úvahu.
- na každém okrese (pro rychlou a blízkou dostupnost) vybudovat okresní fakultní nemocnice, které budou plně technicky, personálně vybaveny
- okresní fakultní nemocnice by měla disponovat všemi zdravotními a profesními obory, školou pro základní, střední i vysoký zdravotní personál, lékaře a podporu vědeckého výzkumu
- Předpokládá se 75 až 80 fakultních nemocnic, na každém okrese nejméně jedna. Předpoklad nákladů na provoz je cca. 3 miliardy na jednu, celkem 240 miliard na ČR, což je 0,24 bilionu ročně.
- Počáteční náklady na reformu, výstavbu a vybavení jsou odhadovány na 1,2 bilionu Kč a doba realizace je 3 roky pro uvedení projektu do základní podoby.
- Úkolem státu je peníze zajistit a úkolem lékařů je léčit, vzdělávat se a vychovávat nové odborníky. Cílem je zachránit životy a pečovat o zdraví, ne šetřit peníze. Obětujeme lidské životy kvůli šetření nadměrných nákladů? Záleží na tom, co chceme. (čerpáno z programu Občanského parlamentu – Referendum ČSR)
Tak která varianta se vám líbí více? Máte otázky nebo jste zastánci „korupčního“ a ziskového sektoru (a věřte, tam se točí peníze!!!)?
Pokud chcete vědět více tak hledejte:
Vše je možné, jen musíme chtít.
Hana Wilczková
Předseda Zdravotního výboru Občanského parlamentu
18,658 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
