Dnes trochu jiná písnička. Taková o chlapech. Ne že bych s nimi měla problém, ale je spousta žen, které hledají toho pravého. Ať mladá, zkušená, vdova, rozvedená. Holt někdy ta chlapská ruka chybí a přece jen – emancipace neemancipace – pokud je to takový ten skutečný chlap se vším všudy (tedy fyzicky i mentálně), pak je to výhra. Nemusí být zrovna krasavec, manažer či podnikatel, ale hlavně když má zájem, je všímavý, zve vás na večeře a po půl roce společně plánujete dovolenou. Zvláště, když máte již děti odrostlé a čas můžete věnovat tomu svému novému vztahu. Dokonce se vzdáte současného bydlení a fičíte za tou velkou „láskou“. Ovšem občas to má háček. Po čase společného vztahu, (který je mimochodem fakt úžasný) to začíná – no trochu skřípat. Staráte se o vaření, úklid, běžné domácí práce, pečujete o jeho kočku, kupujete dárky jeho rodině, sekáte dřevo a provádíte činnosti, o kterých jste si myslely, že patří mužskému pokolení. No což, do práce už chodit nemusíte a pohyb je dobrý na klouby i záda. Tak jedete dál, občas padne výtka na to, že se musíte dělit o opravu kotle, opravy fasády, na pořízení dárků pro jeho děti ze dvou manželství. Ty jsou samozřejmě priorita. V době návštěvy nesmíte nic nikomu vytknout, podotknout, zapojit se do hovoru. I alkohol udělá své. To na řadu přijdou situace, o kterých jste si myslela, že jsou jen v reality show Výměna manželek. Ale když vám partner řekne, „tak se sbal a běž“, tak už začínáte přemýšlet, kde jste udělaly chybu.
Nebudu zde rozebírat psychologicky ani jinak kde kdo udělal chyby, jestli byla v právu žena nebo muž, jestli ta komunikace byla vhodná či nikoliv. Ale – a to bohužel – v dnešní době jsme dospěli do fáze, kdy muži (až na výjimky) nehledají partnerku či ženu do života, ale vybírají si služky, bohatší nebo alespoň trochu zajištěné starší dámy. Ty pak pod slibem hezkého společného života se vrhají do vztahu, který mnohdy končí právě tak, jak výše popsáno. Štěstí pak je být alespoň trochu zdráv a při smyslech, aby ten svůj další krok zvládly a začaly znovu. Bez partnera – pokud možno až do konce svého života.
Ne každý má takové štěstí, že manželství – partnerství – vydrží a překoná i smrt toho druhého.
Dnešní doba bohužel nedává mnohdy naději na další společný život, neboť společnost je ne-mocná. Nemocná zlobou, závistí, manipulací, sobectvím.
Doufejme jen, že ta naše mladá a budoucí generace se alespoň trochu poučí z této šílené doby a opět nastolí tu správnou rovnováhu. Rovnováhu mezi mužem a ženou, partnerstvím – manželstvím. Hodnoty, které si oba do vztahu přinášejí, jsou pro zachování lidstva to nejdůležitější.
A nakonec asi budou příspěvky od chlapů, jak to mají podobně. Prý hledají jen „sponzory“ nebo „kasičku“. Ale asi je to oboustranné.
A vaše zkušenosti?
Hana Wilczková
Poslanec OP
24,433 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
