Je neděle. První adventní. Se sněhovou nadílkou tak, jak to známe z Ladových obrázků. Z časů, kdy naši pra-prarodiče (tedy pro někoho už pra-pra-prarodiče) očekávali vánoční svátky v pokoře. Svátky vánoční se tak stávaly dny, kdy se celá rodina scházela při štědrovečerním chodu, kde voněla vánočka ručně pletená, pekly se brambory a možná pro tátu se našel i kousek toho masa. Tuřínová polévka (u těch bohatších i rybí). Pro děti perníčky, sušené švestky, semínka z dýně v medu namáčené. Stromeček ozdobený ručně malovanými figurkami, oříšky, šiškami a jablíčky.
Jak to pak vypadá dnes, v tom světě, kdy máme vše na dosah, předháníme se, kdo bude mít větší stromeček, lepší dárky, bohatší stůl. Sháníme vše „potřebné“ již od října a snad ještě ve štědrý den se neumíme zastavit. Stres, obavy o to, zda na dárky budeme mít, hledáním toho „skvělého dárku“ on-line s nabídkou úžasných „vánočních “ slev. to je – „bohužel“ – ten dnešní, moderní svět.
A tak mám i já jedno přání – je celkem VELKÉ, USKUTEČNITELNÉ, jenže nemusíte běhat po obchodech, nepotřebujete k tomu finance. Co však je nutné mít – ODVAHU, ODPOVĚDNOST A vůli CHTÍT. Pak můžeme společný dárek mít – svobodný, suverénní stát, důstojný život pro každého občana. Zní to tak trochu pohádkově, ale i tuto pohádku můžeme změnit ve skutečný život. Má to smysl.
A i když pak ty vánoce skončí, můžeme v tom pokračovat. Pro všechny občany a budoucnost našich dětí.
https://obcansky-parlament.info/
Hana Wilczková
Poslanec OP
obrázek – zdroj Pinterest.
26,562 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
