Většina z nás, co máme děti, jsme je vychystávali k babičce a dědečkovi z času na čas na víkend. Aby si je taky babička s dědou užili se vším všudy. No jo, jasně, a abychom si i my rodiče od nich odpočinuli :)
Takže se sbalilo oblečení, popřípadě učení, když už byli školou povinné a další potřebné věci. No a děti měly batůžky a tam si mohly vzít s sebou, co chtěly. Knížku, hračky, omalovánky a podobně.
Já už mám dnes děti poměrně odrostlé a tyto radosti už s nimi nezažívám. Ale nedávno jsem si právě tuhle situaci připomněla a zase jsem chystala potřebné věci k babičce a dědečkovi. Jenomže vážení, tentokrát to nebylo oblečení a učení, ale granule a pamlsky pro našeho psa Lumpíka. A jelikož u nás bereme zvířátka jako plnohodnotné členy rodiny, otočila jsem se od té tašky k němu a říkám: „no Lumpíku, papání máme, pamlsky taky….chceš si ještě sebou něco vzít?“ A víte, co se stalo? Ten náš chlapeček se na fleku otočil, vyskočil na pelest, bafl do tlamy plyšového žlutého kačera a přitáhl ho k té sbalené tašce. Sedl si, kačera pustil z tlamy a seděl.
Pokyn byl jasný, bez kačera nikam nejedu :))
Takže jsem vzala kačera, narvala jej do tašky a odnesla ji ke dveřím. Za malou chvíli přijela babička s dědou a vyzvedli si Lumpíka i s taškou, ze které vyčuhoval kačer. Přistoupili jsme k autu a Lumpík, se vzorně usadil na sedačce a s kačerem vyrazil na víkend s babičkou a dědou na chatu.
Připouštím, že jsem se minimálně ještě pár hodin nato usmívala a vzpomínala na chvíli, kdy přitáhl toho kačera, aby náhodou neodjel bez něj.
Poslanec Občanského parlamentu, Yvona Zouharová
