Koncem října 1918 bylo již jasné, že mezi českými politiky, jak doma i v zahraničí, neexistuje žádný zásadní programový rozdíl, ale je stále ještě potřeba sjednotit vzájemná stanoviska. Proto se zástupci sešli v Ženevě v období mezi 27. – 30. říjnem. Rakouská moc tomuto setkání nijak již nebránila.
Delegace domácích politiků vedená Karlem Kramářem a delegace pařížské NRČS (Národní rada československá – Vystupovala s programem utvoření samostatného československého státu, pro nějž se pokoušela získat vlády dohodových států. Podílela se na organizaci a řízení zahraničních vojenských jednotek (legií). Koncem války v červnu až září 1918 byla postupně uznána vládami Francie, Velké Británie, USA a Japonska za oficiální představitelku budoucího československého státu.) v čela s Edvardem Benešem, došly ke společným závěrům. I přes rozdílný názor K. Kramáře se delegáti dohodli na republikánské formě československého státu i následně i na obsazení vládních funkcí.
Hlavou výkonné moci byl určen T. G. Masaryk jako prezident, ministerským předsedou nového státu se měl stát Karel Kramář a ministry se měli stát, vedle E. Beneše a M. R. Štefánika, přední domácí politici.
Účastníci ženevského setkání v rozhovoru během přestávky (úplně vlevo Ivan Markovič, čtvrtý Gustav Habrman, dále František Staněk, Karel Kramář, Jaroslav Preiss, Štefan Osuský, Václav Klofáč, Edvard Beneš)
27. října 1918 souhlasila rakouská vláda Andrássyho nótou s Wilsonovými podmínkami míru. (8. ledna 1918 americký prezident Woodrow Wilson přednesl před Kongresem USA projev, ve kterém vyjádřil hlavní podmínky mírového ukončení válečného konfliktu. Projev obsahoval i důležité principy poválečného uspořádání světa. Snahou Wilsona bylo zajistit spravedlivý a trvalý mír. Těchto „Čtrnáct bodů“ se stalo i východiskem mírových jednání ve Versailles. Řada současníků označila Wilsonův projev za nejlepší politický akt jeho kariéry.)
Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona – Wikipedie (wikipedia.org)
RAKOUSKO-UHERSKO KAPITULOVALO
VÁLKA SKONČILA!
Rakouský orel padá z pražského c. k. policejního ředitelství na Malé Straně
28. října odpoledne se vydali dva politici Švehla a Soukup (spolu s Rašínem, Stříbrným a Šrobárem vstoupí do dějin jako „mužové 28. října“) k převzetí Obilního úřadu, aby bylo zabráněno odvozu obilí z Prahy.
Když se vraceli, dozvěděli se o kapitulaci Rakouska-Uhreska. Následně svolali předsednictvo Národního výboru, které rozhodlo o vyslání zástupců na místodržitelství. Zde potkali viceprezidenta Kosinu, kterého bez větších problémů přesvědčili o konci rakousko-uherské říše.
Vzniklo i pár komplikací, kdy to vypadalo, že proti oslavujícím občanům půjdou vojáci, ale nakonec se dali přesvědčit oba generálové Zanantoni i Kestřanek a uznali, že by nebylo rozumné jít proti vůli Národního výboru.
Pak už mohl být v šest hodin večer vydán první zákon, který dostal jméno Zákon ze dne 28. října o zřízení samostatného státu československého…….
Rašínův text první stránky československého zákona (poznámku vpravo nahoře napsal F. Soukup)
V Zákonu ze dne 28. října o zřízení samostatného státu československého stojí napsáno: „Samostatný stát československý vstoupil v život……“
Celé znění ZDE: 11/1918 Sb. Zákon o zřízení samostatného státu československého (zakonyprolidi.cz)
Dnes už díky hrám politiků nejsme stát československý, ale jen český, což ale nemění nic na tom, že bychom si měli vážit toho, že jsme se stali státem samostatným, suverénním a měli bychom chtít, aby nám byl jako takový i zachován. Vlády více jak posledních třicet let konají bohužel pro nás, občany, naprosto opačným směrem. V posledních letech tato jejich protinárodní aktivita nabírá na síle a nelze už být slepý a nevidět, kam jejich kroky míří. Je třeba si uvědomit, že ani vládní politik, ani alternativní aktivista nás z marasmu nevyvede. Je mnoho skupin, které naši společnost více a více tříští a staví jednotlivé skupiny občanů proti sobě. Vládnoucí politici si jedou stále svou doktrínu a ty skupiny, které se tváří jako „vlastenecké“ se snaží dostat ke korytům v tom samém systému. Nelze zkažený systém měnit zevnitř ani zvenku. Tento systém je třeba nahradit, a to celý, novým a lepším systémem. Tímto systémem je PLNÁ PŘÍMÁ DEMOKRACIE, kdy zákonodárnou mocí je hlas lidu formou referenda občanů.
Tento nový systém plné přímé demokracie nabízí již dnes OBČANSKÝ PARLAMENT, kde se každý jeden pronárodně smýšlející občan může podílet na vytváření nových zákonů spravedlivých pro všechny občany bez rozdílu.
OBČANSKÝ PARLAMENT (obcansky-parlament.info)
Yvona Zouharová, místopředseda Občanského parlamentu
13,126 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
