Uběhl celkem dlouhý čas, kdy jsme poprvé vzali tu „luxusní“ hadru na ústa a čekali, až se ten prevít přežene. Čím vším jsme prošli – někteří shrbeně, jiní zas výkřiky a láteřením dávali znát, že něco není v pořádku, až jsme se dočkali skvělého – tak trochu tekutého dárku. Vzývali jsme minulý podzim SPOLU spasitele a přesto jsme zůstali v tom divadle úplně dole. Tragické scénáře, ubohé herecké výkony, „humorné“ dialogy, oduševnělé výlevy hlavních hrdinů. To je asi tak obsah posledních dnů.
Co musí ještě lidem přijít, aby pochopili, že i když jim něco zastropují, dají příspěvky na bydlení a jiné další benefitky, že i když si pořídí soláry, čerpadla, uhlí či třeba i něco k topení, že to bude OK?
Nebo když vytvoří komunity a občiny, že se jich systém netýká? Týká a velmi, neboť pro tu naftu do traktoru či centrály nebudou mít brzy a systém ne-systém si pro ni zajdou k stanici čerpací. A nechci snad ani domyslet, co se bude dít, až přiletí pták ocelový.
Copak jste zapomněli?
Kontroly z okresu na okres, bez tečky ani na kopec?
Že vidět své příbuzné nelze bez potvrzení, že nejste do viru zataženi?
Že vám vlastně pořád hlavu masírovali, lhali a svůj byznys podporovali?
Dva roky utekly jak voda a posunula se ta společenská doba. Té zášti, nenávisti a zloby je v lidech tolik, že si možná ani neuvědomují, že právě oni tu zákonodárnou moc v rukou mají.
Nu což, ještě možná nějaký ten pátek to bude trvat, než se ten občan správně rozhodne bojovat. A třeba se najde nějaký spasitel, co jim dá ten správný směr. Protože jak je vidno, již více jak tři desetiletí, lidé si nechtějí vzít ani díl odpovědnosti.
Každý má to, co si vybere sám. I svou nečinností se mohou stát mnohem větší věci, než kdyby činil. Nebo jak je ten citát o tom, že i když jen přihlížíte a nic neuděláte jste sami spolu-pachatelem? Takže pokud máte spoustu různých výmluv – jako: nemám na to, neumím to, nemám finance, nikdy jsem to nedělal, pro to jsem se nenarodil – tak věřte, že později už to takto nerozhodnete – prostě budete muset. A lepší jsou pak ti, co jsou z té doby tak nadšeni. Třeba za pár dní se vás nikdo nebude ptát, zda chcete nebo nechcete. Pak se stanete otrokem. Otrok neznamená jen to, že pro svého pána na poli makáte, protože to pole dnes nemusí mít lány zlatavé, ale mohou to být i montovny halové.
Vaše svoboda je ve vaší hlavě. Musíte pochopit, že slovo VOLBA je to, co ještě máte. A k volbě patří VŮLE.
Udělejte si pořádek ve své hlavě a položte si pár logických otázek.
Musíme mít pořád ty politické strany?
Musíme volit toho, kdo je nám nabízený?
Můžeme si zvolit jinou cestu – třeba tu občanskou, která má oporu v Ústavě české?
Že nevíte? Jenže nečinností ani vzýváním „božstva“ nic nezměníte. Změníte to jen a jen u sebe a všichni jako občané společně.
Občanský parlament.
23,359 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
