Tak jsem se dnes dočetla názor ekonoma Holuba, že české firmy propadly zdražovací mánii:
,,České firmy ochotněji zvyšují své ceny. A to nejen ze snahy kompenzovat prudce rostoucí inflaci a tím i svoje čím dál vyšší náklady, ale také z touhy „zahojit se“ finančně ze dvou mimořádně špatných covidových let“. V rozhovoru pro Lidovky.cz to říká ekonom Tomáš Holub, člen bankovní rady České národní banky. (5.6.2022)
A novinář Balšínek z Echo 24 tvrdí, že inflace je v české hlavě a ptá se:
,,Proč se zvyšují ceny v hotelech a restauracích až o desítky procent, stejně jako u obuvi nebo oděvů z dovozu, jejich cena se ovšem zvýší až v obchodech, přestože cena od zahraničních dodavatelů se prakticky nezvýšila“? (8.6.2022)
Ano všimli jsme si, že po rozvolnění kovidových opatření u hotelů nebo restaurací došlo k navýšení cen a nemuselo to být jen snahou ,,zahojit se“. Hodně oborů, včetně kultury, potvrdilo snížení obratu i o polovinu. Lidé si prostě zvykli obejít se bez těchto služeb a ke svým původním zvykům se vraceli jen pomalu. Takže pokud by nedošlo ke zvýšení cen, těžko by se asi podařilo dotčeným oblastem své podnikání udržet. Zákazník měl i pochopení pro přiměřený nárůst cen.
Dnes je ovšem situace dramaticky odlišná. Už kvůli Kovidu došlo k naprostému rozbití dodavatelsko – obchodně – výrobních vztahů (dodavatel-výrobce), někde k přechodnému a někde k vlekoucímu se nedostatku materiálu. S tím se snad firmy dokázaly popasovat.
Nicméně došlo také k prudkému nárůstu cen, navíc neustále se zvyšujícímu, díky situace na Ukrajině. Stavební firmy potvrzují např. nárůst cen u polystyrenu o 300%, dřeva 200%, železa 150%, atd. Měsíční náklady trojnásobné oproti minulosti. Menší firmy jsou u dodavatelů na druhé koleji.
K tomu nárůst cen pohonných hmot, plynu a elektřiny… Tyto extrémní nárůsty cen dokáží v celkovém hospodaření rozpustit jen velké firmy a nadnárodní korporace, ty tedy tolik zdražovat nemusely. Ne tak drobní živnostníci, malé a střední firmy. Nicméně tyto malé či střední firmy vytváří pracovní místa cca pro 60 % občanů!!!
Dnes se očekává další vlna insolvencí firem, jejichž úpadek započala kovidová ,,opatření“ a současná situace je dokoná.
Zaslechla jsem, že řetězec Coop vážně uvažuje o uzavření tisíce vesnických prodejen, které jsou už delší dobu ve ztrátě, z celkového počtu prodejen 2400. Uvažují o zavedení automatizovaných prodejen, kde by ušetřili na mzdě zaměstnanců.
S velkými problémy se od příštího roku začnou potýkat zemědělci, díky novému Společnému zemědělskému plánu, který vláda na nátlak EU schválila, čímž dostane naše zemědělce, zabývající se živočišnou výrobou, do značné nevýhody díky dramatickému snížení přímých plateb (dotací). Ti budou nuceni živočišnou výrobu omezovat či zcela rušit, což se promítne na soběstačnosti, zaměstnanosti na vesnicích a cenách potravin.
Rostlinou výrobu prodražují zase ceny paliv a plynu, který se používá např. při výrobě hnojiv.
Tedy vážně nechápu, jak něco takového může ekonom! vypustit.
Nebo je to jen další kolo mediální davové hypnózy, které máme podlehnout?
A co my podlehneme?
A počkáme si až do momentu, kdy už v peněžence nebudeme mít vůbec nic a nebudeme vědět, co dáme dětem na večeři a jak zaplatíme složenky?
Počkáme si až se celá ekonomika, průmysl, služby a další zhroutí tak, že už nebude pochyb o tom, že jsme opravdu na dně?
Ano, říká se, že z toho dna je možné se zase odrazit a začít stoupat nahoru…
Ale vážně si myslíte, že někoho bude zajímat, že nemáte za co zaplatit elektřinu nebo plyn?
Myslíte, že vláda přispěchá s dalším balíčkem tentokrát třeba všem, co nezvládají splácet hypotéku?
Jak dlouho může jet stát na dluh?
Od politiků jsem ale spíš jako řešení slyšela, že si máme vzít pár svetrů navíc, jezdit méně, umývat se jen někde, zvýšení platů si nemůžeme dovolit a hlavně posílejte peníze na zbraně…
Dosud jsme neměli na výběr, než mezi menším či větším zlem u voleb. Kam tato cesta vede je už snad jasné…
Dnes ale máme jinou možnost, jiný nástroj: OBČANSKÝ PARLAMENT!!!
Ano je to práce, práce na víc, něco, co jsme dosud nedělali a učíme se za pochodu.
Je to ale nástroj, díky kterému, pokud s ním začneme pracovat, se poměrně rychle můžeme od toho dna odrazit a dostat se na úroveň důstojného života. A myslím, že si ještě dnes, díky tomu jak hluboko jsme se nechali stáhnout, neumíme představit, co to vlastně ten důstojný život znamená a jaké možnosti nám systém a reformy Občanského parlamentu můžou přinést.
Můžeme přestat běžet ,,Krysí závod“, vystoupit z toho novodobého otroctví a začít žít jako svobodní lidé.
Mariana Velčovská, poslanec Občanského parlamentu.
9.6.2022
audio info:
nástroj Občanského parlamentu:
www.obcansky-parlament.info
12,735 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
