Žijeme si jako v pohádce. Z kdejakého poza rohu na nás vykukují Jeskyňky, které si chtějí jen tři prstíčky ohřát a hned zase jít. Můžeme sice volat po vzoru Smolíčka pacholíčka „za hory, za doly, mé zlaté parohy….“, žádnej jelen zachránce fakt nepřijde. Ale tady kazím pohádku. Na hradě máme děda Vševěda se zbytkem svých zlatých kouzelných vlasů, kdejakej Dařbuján nám slibuje řeky piva a stromy obrostlý jitrnicema a za hranicema i když nevím za kterýma, číhá král Kazisvět, hlava pomazaná a chce vše vyplenit a zničit. Z poza pecí vylézají Honzové, kteří sice kašlou na nějakou princeznu, ale rádi by celé království. Do toho všeho nastupuje demokratický zachránce, který všem nabízí jitrnici, jakou svět neviděl. Království krále Miroslava spousta z nás využívala v době, kdy nám zakázali zpívat a v současnosti má téměř každý oči, jak Alenka v říši divů. Momentálně můžeme očekávat, kdy vyrazíme jako princ Bajaja proti trojhlavé sani. Nechci být nějak prudérní, ale připadám si jako Jiřík, který přelévá sítkem jezero kvůli ruce Zlatovlásky. Když si představím tuhle skrumáž pohádek jako celek, hrůza mne objímá. Bratři Grimové by při tomto hororu zaplesali. Rád bych řekl „A zazvonil zvonec…“, ale pohádka tvrdošíjně pokračuje dál. Děti se nemají strašit, ale co my, chudáci dospělí?
Václav Roy Michna
27.5.2022
10,536 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
