Myšlenky jsou iniciátorem událostí příštích. Obojí je naše odpovědnost, které se nevyhneme.
Mnohým bude tento článek připadat poněkud od věci, ale je k věci a to velmi zásadně. Pro přechod ze stavu de iure i na de facto, na plnou přímou demokracii, je potřebné vykonat, připravit a naučit se mnoho věcí. Věc, kterou lze nazvat změnou společenského paradigmatu a zbavit se starých a klamných dogmat, opravdu není jednoduchá.
Obecně lze nazvat globalistické dogma po staletí prohlubujícím se systém. A systém lze porazit pouze a jen lepším systémem. A to se nepřipraví a nevytvoří za tři hodiny, za které lze jen stihnout populistické plagiátorské opisy a to ještě s velkými a osudnými chybami.
Pravidlo 1:
Jedním opravdu z mnoha a mnoha principů, které je nezbytné dodržtet a uchovat je pravidlo, že nový systém musí přinést celkové zlepšení a nikoliv zhoršení všem občanům, národu.
Pravidlo 2:
Společenská změna současného paradigmatu, kterou plná přímá demokracie a Občanský parlament, jako nejvyšší zákonodárný orgán ČR, bezesporu je, s sebou nese podmínku vytvořit lepší systém pro všechny společenské vrstvy.
To znamená, že s tím budou souhlasit, budou změnu chtít a nevytvoří to nesmiřitelné spory mezi společenskými vrstvami. To je ta skutečná Občanská jednota všech společenských vrstev občanů. Nebavíme se tu o lhářích, podvodnících, populistech, zločincích, politicích, ale o řádných občanech ve svých společenských vrstvách.
A k tomu patří i celková analýza těchto společenských skupin a jejich názorů. Ale i rizik, obav a strachu ze změn společenského nastavení a nového systému.
Čeho se tyto četné skupiny obávájí, a z části právem?
- Například se obávají davového efektu, obdoby francouzské revoluce, kdy se vyvraždila půlka národa mezi sebou a francouzská revoluce přešla z počátečního oprávněného odporu občanů do stádia gilotiny vůči každému, kdy jeden ukázal prstem na druhého, podle principu, aby sousedovi chcípla koza. A roky nebyl vraždění pod hlavičkou veřejného blaha konec.
- Například se obávají krvavého efektu Velké říjnové socialistické revoluce, ze které vznikla občanská válka v Rusku, která trvala desítky let a jedni se vraždili s druhými, kde jen mohli a vyřizovali si účty na hromadě mrtvol.
- Nebo se obávají takzvaného rizika Velké kulturní revoluce v Číně, kdy fanatický lid z ulice prováděl takzvaně očistu od inteligence typicky fašistickým způsobem a vraždil koho potkal a nelíbil se režimu.
Nedělejme si tedy iluze.
Historie se vždy v mnohém opakuje a takovéto jevy, gilotiny, občanské války nebo čistky mezi společenskými vrstvami skutečně Čechům, Moravanům a Slezanům a i bratrům Slovákům nejen nepomohou, ale nic dobrého, v dílčím i celkovém, nepřinesou.
Říkáme-li, že změna musí přinést zlepšení všem vrstvám, je třeba to také naprosto s odpovědností dodržet. Mám hluboké pochopení pro spoustu lidí, kteří jsou tlačeni na okraj společnosti, jako odpad, outsideři. A mám pochopení i pro jejich nálady a pocity, kdy u mnohých zbývá jen a pouze touha vrátit to všem těm šmejdům a politikům, kteří to zlo páchali a páchají.
Občanský parlament není ale v žádném případě nástroj pro pomstu, pro uvolnění frustrací, za cenu ztráty rozumu a zblbnutí bez rozmyslu a po nás třeba potopa. Občanský parlament je nástroj ke zlepšení, zastavení rizik válek, pro zastavení novodobého otroctví. A pro naše děti. Proto musí být Občanský parlament lepší systém, než ty stávající politické mafie.
A lepší systém skutečně není sedlácká pomsta za případnou nespravedlnost. Není možné podléhat takovým náladám, jako, že pomůže každého hajzla za to všechno zlo, vymlátit. Změna společenského nastavení k lepšímu není ani hospodská rvačka, ani obecní, občanské boje a války nebo třídní boje. Ta by nás nahnalo pouze a jen, obrazně řečeno, na cestu do pekla.
A tento stav je také problematika Občanského parlamentu. Pokud nezůstaneme ve svém vědomí především lidmi, lidmi na cestě ke zlepšení, lidmi společné pozitivní myšlenky, společného plánu a společné realizace, nikdy k cíli nedojdeme. Pokud nás ovládá slepý vztek a nic lepšího nevymyslíme, budeme to my, koho to především zasáhne zpětně jako bumerang.
Pokud už se po cestě potkáme s nutností vypořádat se razantně s hajzly, nikde není napsáno, že musíme být plni vzteku za křivdy. Na nás je, na každém jednom z nás je, zda spravedlivě, lidsky posoudíme stav a situaci jako nezbytně nutnou. Věci nezbytné nesmí být v žádném případě pomstou za věci předchozí.
A proč to píši?
V našich řadách se čas od času vyskytnou i takoví, co by krátkozrace viděli nebo vidí nástroj k pomstě nebo živelné revoluci. Tak prosím, nejsme v Bolívii nebo Paraguaii. Doufám, že si to také přečtou a chytí se lidově řečeno za rypák, ti kterých se to týká, a dojde jim jejich krátkozrakost, hloupost, naivita a destrukční důsledky, které by nastaly, kdyby bylo po jejich. A takoví buď dostanou rozum, nebo nemají v řadách zákonodárných občanů co pohledávat.
Rozvaha, rozum, ukázněnost, společná myšlenka, společný cíl a společná realizace.
Co chceme? Nechceme válku, chceme bezpečnost vnitřní i vnější, chceme zdraví, řádné vzdělání, chceme důstojný život a skutečné právo a spravedlnost.
Je zde někdo, kdo tyto cíle snad nechce? To je Občanská jednota. A pokud někdo nechce tyto společné hodnoty, chce asi své osobní zájmy na úkor druhých. Potom ale ať jde do prdele.
Co si neuděláme sami, mít nebudeme. Ale co si uděláme, také budeme mít, budeme odpovědni za to, co si uděláme. Odpovědnost je nám třeba především.
předseda OP – Jindřich Tichý (šrfredaktor Občanského týdeníku) – 31.5.2022
16,140 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
