Reklama

Spravedlnost – kdo má skutečně tu moc?

AUTOR PŘÍSPĚVKU

Soudy a právo – taková těžká parketa. Ale jak pro koho. Kdo se vyzná, zná kličky, ovládá manipulaci, má své kontakty, tak to může mít svůj půvab. Položme si otázku. Jsme všichni právně gramotní, známe svá práva, umíme si najít předpisy, zákony? Víme, které jsou porušovány, překrucovány? Pro koho jsou vyrobeny? Říkáte si, zákony – to není nic pro mě, nezajímá mě to, na to jsou jiní lidi. No a právě, že vás to nezajímá, nechcete vědět, tak si ta jedna vyvolená skupina tvoří to, co jí vyhovuje a k čemu hlavně vás – občany –  zavazuje.

Tak dnes alespoň trochu informací z právního šuplíku. Možná, že se vám některým zatočí hlava, ale určitý výklad tomu smysl dává. Dnes vám dám tři běžné příběhy, možná, že usoudíte, že spolu vůbec nesouvisí, ale když se skutečně zamyslíte, společný bod najdete:

Příběh 1.

Studium práv dnes má spousty vad a jedním z nich je mnoho předpisů a paragrafů. Další je pak forma studia a obsah, co zkoušející zajímá. Žádné větší přemýšlení, stačí pouhé našprtání a správné hlavou pokývání. Pokud snad svůj názor vyslovíte, u té závěrečné zkoušky se možná neprosadíte. Pak zde zbývá studentům snad jediné, že vše, co si ze studia odnesou, do běžného života lidsky přenesou. A pak bude záležet jen na tom, zda ten student pochopil , co spravedlnost je a co není, jen paragrafy pro některé skupiny je cenný. Obyčejný občan třeba s právníkem ex offo může velkou smůlu mít a na panský závěr musí přistoupit.

Příběh 2.

Příběh má osobní rovinu a rozkrývá soudní skupinu. Jedna paní ředitelka obecně prospěšné společnosti byla terčem lidské nenávisti, když v roce 2020 ji jiný občan urážel a „vyhrážel“. Z důvodu té opakující se korespondence podala tak trestní oznámení, ale většinou však došlo jen k postoupení do přestupkového řízení. Obvodní i městský soud tak byly ruku v ruce v některých to bodech této justiční kauze. Prý stěžovatelka musí snést vyšší míru kritiky, ironie a negativních reakcí s ohledem na své postavení veřejně činné osoby. A prý jsou i jiné nástroje k řešení, než trestní oznámení.

A co na to soud nejvyšší? Možná překvapení, ale celé se to mění.

(citace z článku na epravo.cz Ústavní soud České republiky se vyjádřil k možné trestnosti závažných nenávistných projevů – zkráceno).

Dle názoru Ústavního soudu však obecné soudy pochybily hned v několika aspektech. V první řadě Ústavní soud uvedl, že se neztotožňuje s hodnocením skutkového stavu věci provedeným obecnými soudy.Ústavní soud však dospěl k závěru, že i přesto, že obdržené zprávy objektivně nevyvolávaly obavy o zdraví či život stěžovatelky, významným způsobem zasáhly do soukromí a osobnostních práv stěžovatelky, jakož i do práva na lidskou důstojnost a ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Takové jednání dle Ústavního soudu tedy zasluhovalo ochranu prostředky trestního práva, a to i s přihlédnutím k míře strachu a psychického vypětí, které stěžovatelka musela v souvislosti se zasílanou korespondencí prožívat.

Ústavní soud se rovněž neztotožňuje s názorem obecných soudů, podle nichž je stěžovatelka povinna přijmout vyšší míru kritiky jako veřejně činná osoba. Podle názoru Ústavního soudu je sice v určitých případech tento argument přípustný, ale je zapotřebí přihlédnout ke konkrétním okolnostem daného případu. Vždy by výroky směřované proti veřejně činné osobě neměly „vybočit z mezí v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, neboť jinak by ztratila charakter konkrétního úsudku nebo komentáře a jako taková by se mohla ocitnout mimo meze ústavní ochrany.” S poukazem na charakter zpráv, které vedlejší účastník v období 4 měsíců systematicky a vytrvale stěžovatelce odesílal, vyslovil Ústavní soud názor, že zcela zřejmě vybočovaly z výše uvedených obecně uznávaných pravidel slušnosti, a není tak možné přistoupit na argumentaci obecných soudů.

(konec citace)

Příběh 3.

Příběh pána, který ne svou vinou srazil chodce, který si jen tak bez výstrahy rozběhl na silnici pro svou čepici. Bohužel tragická událost se (asi) nedala zvrátit a tak došlo k úmrtí. Řidič – starší pán tu vinu nese velmi těžce. Když obhájce – mladý muž – měl všechny trumfy v ruce, tu nalezlo se cosi v té historické sbírce. Prý kdysi tento „viník“ nehody urazil na bráně do závodu tehdejšího zástupce Milice a odborů. No což, tak je spravedlnost stále slepá nebo nechce vidět, jak to právo člověka neustále klesá.

Příběhů nespravedlnosti tu máme na celou knihovnu – je jen nutné si připomenout, že spravedlnost by se neměla ohlížet na to, kdo si vydupal tu moc či má plnou kapes peněz. Spravedlnost čeká ještě dlouhá cesta, aby dospěla do toho správného místa.

Avšak řešení máme – Program Referenda ČSR řeší i revize Spravedlnosti, soudní moci. Jako poslanec Občanského Parlamentu může každý občan provést změnu. Občanský parlament pracuje na plné obrátky a čeká na další odvážné a pro-národní občany.

Hana Wilczková

poslanec Občanského parlamentu

 11,670 zobrazení celkem,  1 zobrazení dnes

Sdílet příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Mohlo by vás zajímat