Proč vláda mlčí útokům na naši státnost a přepisování dějin ?
V této pohnuté době se musíme pokusit o co nejtěsnější spolupráci všech upřímných vlastenců v boji proti snahám o destrukci národních států. Referendum ČSR nabídlo řešení a zve vás do svých řad, abychom společně pozvedli prapor, pod nímž umírali naši otcové a dědové. Mezi nejakutnější hrozby patří účelové přepisování dějin. Při této příležitosti vyzývám všechny skutečné vlastence, aby se zamysleli nad tím, koho podporují a zjistili si motivaci a pozadí lídrů nově vznikajících hnutí. Jedině jednota zachrání zbytky suverenity, která nám zbyla a může pomoci získat si zpět, ztracené národní sebevědomí. Nesmíme dopustit, aby se vlastenectví stalo synonymem pro hulvátství, vypjatý nacionalizmus . Aktivně se zapojme do boje za zachování svobody a skutečné demokracie.
V posledních letech, jsme mohli zaznamenat růst rétorické agrese, ze strany čelných představitelů sudetských Němců, směrem k poválečnému odsunu. Mladá generace je tak matena a uváděna v omyl, že se jednalo o „etnickou čistku“ jak odsun Němců z území ČSR, označil šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení, Bernt Posselt, letos o vánocích. Jedná se přímý útok na integrální součást právního řádu ČR-Benešovy dekrety a vláda …..? Mlčí ! Nejde nám o šíření nenávisti, to ani náhodou, ale naší povinností je reagovat na útoky podobné tomu Posseltovu. Jde o provokaci a test, jak se k situaci postavíme. Nesmíme se snížit k vulgaritám a laciných gestům. Musíme fakticky doložit skutečnou historickou pravdu, která je v posledních letech z mnoha míst erodována.
Sáhněme proto k faktům z archivů, abychom poučili pana Posselta a jeho věrné v České republice, typu pátera T.Halíka, pana bývalého ministra Hermana, místopředsedy ODS Petra Fialy a dalších poslušných figurek cizí moci. V posledních letech slýcháváme, že sudetští Němci podlehli hitlerismu a Henleinovi jen v malé míře a podporovali jej z donucení . Pravda je jinde. Pro SdP hlasovalo v roce 1938 celkem 1 161 726 občanů německé národnosti, což bylo téměř 85 procent oprávněných voličů (Odhady se různí-mezi 75 a 90 procenty). Sudetoněmecká strana byla na velkém vzestupu, počet členů po anšlusu Rakouska a Karlovarském sjezdu na jaře 1938 rychle stoupal a přesáhl jeden milion členů.
Otevřený příklon českých Němců k Hitlerovi, byl zřejmý ihned po březnovém rakouském dobrodružství. Poslanec parlamentu ČSR Wollner prohlásil 1.května 1938 „Z taktických důvodů se nemohl Konrád Henlein dříve přihlásit k národnímu socialismu. Dnes již nemusíme ukazovat dvojí tvář. Sudetští Němci budou vždy věrni Německému národu nikoli státu. Je li Beneš představitel státu, je Hitler představitel národa.“ Tato výmluvná citace nám ukazuje na čí stranu se většina českých Němců přiklonila a také do té doby tzv. aktivistické strany, se téměř všechny sloučily do SdP.(Sudetoněmecké strany) Později se SpD stala součástí NSDAP. A ukazuje to, že sudetští Němci používali a možná stále používají janusovskou taktiku dvojí tváře, která je tak příznačná pro celou současnou politickou scénu.
Jako na povel se na různých místech ČSR počaly objevovat bojůvky ordnerů, kteří rušili veřejný pořádek. Například 19. května 1938 v Chomutově přepadl dav 60 mužů, pět čs. vojáků. Množily se útoky na celnice, četnické stanice a kasárna. Docházelo k únosům příslušníků ozbrojených složek do Německa.
Spolupráce sudetských Němců s cizí mocí, sahá ovšem mnohem dál do minulosti. Již od počátku samostatné republiky, byla nejprve DAP a následně NSDAP spojnicí pro militantní proudy jak v Německu tak i u nás. Ihned po založení DAP se sešli její příznivci z Čech i Rakouska. Málo se píše o tom, že Anton Drexler, zakladatel této strany, byl příslušníkem Deutsche Vaterlandspartei (DVLP), další militaristické partaje založené v roce 1917 Kappem, Tirpitzem aj. Drexler byl u puče v této straně, po jehož neúspěchu založil DAP. Že o tom slyšíte poprvé? Nedivím se. Tato linka historické pravdy je mazána, aby nepotvrzovala kontinuitu první a druhé světové války. Finanční pomoc od různých německých spolků je prokazatelná, například spolek Verein für das Deutschen im Ausland je v análech našich archivů zaznamenán jako nepřátelský již od roku 1930. Německá tajná služba se ihned po převzetí moci, angažovala v oslabování vnitřní jednoty Československa jednak podporou iredentistů v Sudetech, tak i na Slovensku. Mezi známé akce SD patří vražda ing.Formise v roce 1935 a nebyla jediná. V cizím tisku se sudetští Němci, pasovali do role obětí a již tehdy se virtuální realita mohla vydávat za skutečnost. Sudetští Němci se v drtivé většině podíleli na rozbití ČSR nebo proti tomu neprotestovali a přijali to s povděkem. Tím se dopustili zrady státu, který se na ně do budoucna nemohl spolehnout a odsun byl logickým vyústěním jejich zrady, kdy žádný voják a bezpečnostní specialista nemohl přijmout jiný závěr. Válečné události popisovat nebudeme, ale popíšeme chování sudetských Němců na konci války a krátce po jejím skončení. Vše je dohledatelné v Archivu bezpečnostních složek nebo ve Vojenském historickém archivu. Snad by se po válce dalo uvažovat o mírnějším postupu vůči sudetským Němcům, kdyby tito místo zpytování svědomí ze své zrady, zůstali Hitlerovi věrní až za hrob.
V Liberci konané přehlídky Volksturmu na podzim 1944, nenechávaly nikoho na pochybách, že drtivá většina sudetských Němců, zachovala přízeň masovému vrahovi a jeho pochopům. Mimo regulérní vojsko se angažovali i při tvorbě polovojenských teroristických skupin, které si přiblížíme. V poslední době o tom vyšla výborná kniha od Romana Cílka „ Smyčka se stahuje“.
Po atentátu na Hitlera v létě 1944, se tajné služby, stejně jako ostatních bezpečnostních složek, zmocil Himmler. Jeho RSHA, který pomocí SD, OKW a Abwehru počal budovat síť zpravodajců a záškodníků pro boj v týlu nepřítele po přechodu fronty od Francie po Polsko. Skupin chystaných na boj v týlu nepřítele bylo několik z nichž jmenujeme Wehrwolf, Zeppelin, Freikorps Adolf Hitler a Guttenberg. Byly budovány tajné úkryty zbraní, výbušnin a sanitního materiálu určeného k sabotážím a atentátům. Probíhala školení sudetských Němců pro záškodnické a zpravodajské aktivity po přechodu fronty v týlu Rudé armády a také pro aktivity proti ČSR. Tyto kurzy vedli většinou důstojníci SS s frontovou zkušeností a také specialisté Abwehru. Významnou roli ve výcviku záškodnických sil hráli bývalí příslušníci divize Abwehru- Brandenburg z nichž je nejznámější Otto Skorzeny nebo vrazi z Ploštiny a Prlova Tutter a Pawlovski. Ti školili nejnebezpečnější ze skupin, které byly použity ještě v době II. sv. války, ale byly chystány, pro záškodnickou činnost v týlu Rudé armády. Jednalo se o tzv. SS Jagdverbande. Tyto jednotky byly budovány z příslušníků všech okupovaných zemích vyjma, Čechů, místo nichž byli použiti čeští Němci a jejich nejznámější akcí je Operace Grief, kdy převlečeni do amerických uniforem infiltrovali spojenecký týl a působili zmatek. (Nepleťme si tyto jednotky se Svatoplukovými gardami-pokusem o nábor Čechů do SS, který skončil fiaskem)
Jednotlivá školení na území protektorátu, probíhala hlavně na odtržených územích, ale také například ve Vizovicích, kde dva z již zmíněných sudetských Němců vedli celý záškodnický kurz a jsou zodpovědní za nejméně šedesát mrtvých z Valašska v dubnu 1945. Byli to naši známí, Kurt Werner Tutter- aktivní účastník rozbití ČSR z Prahy a Walter Pawlovský z Horního Benešova. Oba prošli speciálními školami Abwehru. Mnoho obětí zanechali i na Slovensku, například v obci Šipkov, Nimnica, a dalších. Kurt Werner Tutter se po skončení druhé světové války, dal k dispozici československé Státní bezpečnosti a působil jako agent čs. rozvědky.
Speciálně organizace Wehrwolf, jenž byla určena k záškodnickým akcím po skončení války, kdy měla podnikat sabotáže a narušovat přechod k mírovému životu, zaměstnávala naše bezpečnostní orgány v prvních měsících po osvobození. Mezi její členy patřili příslušníci všech složek nacistické společnosti od Hitlerovy mládeže po SS.
Objevovat se začaly protistátní letáky německého původu. Řada sudetských Němců odmítla odevzdat zbraně nebo je protiprávně skladovala což často vedlo ke zbytečným excesům s tragickým koncem. Po celém území republiky byly nacházeny bedny s destrukčním materiálem, zbraněmi a léky. Množily se výbuchy muničních skladů, požáry úrody a opuštěných statků , kdy se řadě dalších podařilo zabránit, přičemž byly nalezeny, zápalné prostředky německé výroby. Aktivní organizované skupiny byly zjištěny a zlikvidovány v oblastech Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Teplice-Šanov, Ústí nad Labem, Most, Varnsdorf, Jablonec nad Nisou, Trutnov, Broumov, Horšův – Horšovský Týn, Český Krumlov, oblast Jeseníky, oblast Beskydy, Krnov, Bílá, Znojmo a další.
Obr. Mapka území, kde byly uloženy zbraně. V pravém dolním rohu je ohořelá – nacisté se pokoušeli ničit stopy.
Wehrwolfové se sdružovali i s uprchlými příslušníky Vlasovovy armády nebo s jednotlivými tzv. Hiwi- Hilfswilige – sloužícími v německé armádě nezávisle na Vlasovovi, kteří se logicky nechtěli vrátit do SSSR. Překvapivě mezi nimi figurovali i polští bojovníci s vazbami na Armiu Krajowu.
Musíme přiznat, že i z naší české strany došlo k řadě neomluvitelných činů, které jsou skvrnou na naší historii. Ovšem je třeba historii posuzovat objektivně. Lidé byli v té době ve zvláštním psychologickém rozpoložení, kdy po prodělaných šesti letech neslýchaného útlaku a perzekuce propukly často oprávněné vášně vůči viníkům naneštěstí někdy i proti nevinným. U některých jedinců tento stav přetrval celý život a měl jsem možnost s nimi o tom diskutovat. V té době platilo – „mrtvý Němec, dobrý Němec“, stejně jako fakt, že Češi byli pro Němce méněcenná rasa. Nebylo výjimkou, že se do oddílů bezpečnosti dostali lidé s kolaborantskou minulostí a zbavovali se svědků vraždami. Například Karol Pazúr u Přerova nechal postřílet stovky Němců, mezi nimiž byli svědci jeho gardistické minulosti. Často se zřizovaly improvizované zadržovací tábory pro kolaboranty, bez vědomí vlády a úřadů což také vedlo k řadě nespravedlností. Mnohé bezpečnostní jednotky mladého státu byly složeny z nezkušených jedinců nebo z veteránů otupělých a zesurovělých prodělanými útrapami. Zde je také nutné aplikovat kauzalitu, kdy bez loupežné Německé války, by nedošlo k násilí na Němcích. Je to sice zjednodušení, ale relevantní. Jako národ jsme se s výzvou druhé světové války vypořádali se ctí.
Nejen organizovaní sudetští Němci páchali trestné činy.
Již 14. května 1945 byla podána hlášení z pohraničí o četných požárech, úmyslně založených neznámými pachateli a v protokolu o pachatelích stojí :
„Ježto však se zjistilo, že zpravidla to byly děti, jejichž rodiče byli známi jako zarytí nacisté, očekávající odsun do Německa, je na snadno podezření, že šlo o záměrné jednání rodičů, kteří se hledí vyhnouti zodpovědnosti za provedení svého činu svalováním viny na nedospělé“.(zdroj: Archiv bezpečnostních složek).
Tamtéž se můžeme dočíst, že i po hrůzách druhé světové války se řada Němců chovala povýšenecky a zpupně a proto muselo dojít i k oddělování zadržených českých kolaborantů od Němců, jelikož ti svým chováním vyvolávali neustálé konflikty.
Důrazně opakuji, že nejde o projev nenávisti k Německému národu, ale o pravdivý popis událostí po osvobození ČSR ve vztahu k ilegálním organizacím působícím mezi sudetskými Němci. Usmíření je žádoucí a nutné, ale upřímné z obou stran.
Tedy je jasné, že atmosféra v poválečném Československu byla v prvních měsících velmi vyostřená a plná konfliktů a nespravedlností. Bohužel oficiální historiografie líčí poválečné období většinou jako období útisku sudetských Němců, ovšem ti si za svůj osud a odsun mohli ve velké většině sami. Nesmírně složitá problematika odsunu, je zjednodušena prizmatem dnešního pohledu na lidská práva a to je velmi špatný přístup ke studiu historie.
Obr. Obsah beden, uložených speciálními oddíly Abwehru – Abwehrgruppe podřízené – FAK,FAT – Frontaufklärungtrupp či Frontafklärungkommando ( na úplném konci války přejmenována VT, VK- Vermessungtrupp, Vermesungkommando) Na Moravě působily oddíly Abwehrgruppe 218 VK 445.
Fotografie i část údajů pochází z Archivu bezpečnostních složek.https://www.abscr.cz/en/
1,199 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
