Jednou mi můj známý před mnoha lety řekl: „Víš, v životě ti přijde většinou jen jedna příležitost. Příležitost na změnu, příležitost na skutečné přátelství, na skutečnou lásku, prostě na mnoho věcí. A pokud to nepoznáš, pokud se nechytneš, tak se ta příležitost už v životě možná taky nemusí zopakovat. Pamatuj si, příležitosti nečekají ve dveřích, než se laskavě uráčíš“.
Musím říct, že na to hodně často myslím. Protože se mi to v životě spíš potvrzuje, než nepotvrzuje. Dřív když jsem byla mladší, tak jsem byla mnohem víc ponořená do těch úplně povrchních věcí, na kterých vlastně nakonec vůbec nezáleží.
Ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že musím vnímat co se kolem mě děje.
Protože když to vnímat nebudu, tak nebudu vidět příležitosti. Možná si nevšimnu pár skutečných přátel, možná neuvidím lásku. Možná mi uteče šance změnit život.
My lidé máme mnoho zlozvyků, které už ani nevnímáme, že je máme. Jeden z nich je to naše čekání. Však ještě počkáme a uvidíme, jak se to vyvine…
Však co, času je dost…
Víte čeho jsem si všimla? Jak moc lidé čekají na akce v Kauflandu, v Lidlu, to jsou celí našponovaní, tři dva jedna teď a běžíme.
Ale nikdo už nečeká na ty opravdové životní akce. Na to vlastně dnes už nikdo nemá čas. Všichni kolem jsou tak zahledění na akce na kabelky a lodičky a na štangle salámu, že už nevidí vůbec nic jiného.
Poprat se o poslední kuře v akci není problém. Ale porvat se o vlastní budoucnost, to je nějak problém. Prostě hodnoty úplně převrácené.
A potom lidé pláčou. Bé Bé, proč mám malou výplatu? Bé Bé, proč nemůžu najít pravou lásku? A proč mám kolem sebe jenom blbce?
No protože jste úplně slepí a hluší. Vlastní budoucnost lidé vymění za koukání do letáků, sledování seriálů o ničem a ježdění do Špindlu na luxusní lyžovačku.
No kdo by měl čas vidět příležitost, která klepe na dveře. Co klepe, přímo buší.
Lidé umí litovat promarněných příležitostí. Promarněné akce na 10 deka salámu a kilo mouky za 19,90.
Ale nikdo nelituje toho, že se mohl mít jako v pohádce, žít ve spravedlivém systému bez korupce se spravedlivým finančním příjmem.
To je všem vlastně jedno.
Nebo není?
Nebo přeci jen lidé uvidí? Uslyší?
Haló tady jsme. Teď. Příležitost na změnu. Referendum.
Letáky počkají. Protože když se nám to povede, tak žádné letáky už nebudete potřebovat. Protože budou ceny normální.
Stojí to přece za to. Chvíli zabrat. Začněme být zase lidé. Ne zhypnotizované loutky, které nic nezajímá a o nic se nestarají.
Vždyť na světě přeci může být krásně. Když se o to postaráme.
Simona Lawandovská 21.2. 2021
1,694 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
